• Chrumkavá zpráva ze zabarikádované Paříže

O víkendu jsme se na skok stavili “hodinu a půl” cesty od Prahy. Aspoň tak mi bylo prezentováno vánoční překvapení od mé drahé polovičky.  Konzultovala jsem to ještě předtím na obědě s Romanou a usnesly jsme se, že to bude Jindřichův Hradec. Prý je tam moc krásně. Podezření jsem pojala, když jsme z hlavního nádraží místo do vlaku zamířili do metra. Tím se do Jindřichova Hradce dojet nedá. Na letišti prozření: Paris, quel romantique!

Výlet byl o to pikantnější, že na stejný den byla v Paříži ohlášena další návštěva – žluté vesty. Ale podařilo se nám se jim úspěšně vyhnout. Asi proto, že Montmartre je do kopce. Ovšem na stejném místě se jim zřejmě vyhýbaly další stovky turistů, takže přes den tam bylo poněkud těsno. Fakt, tolik lidí jsem tam nikdy nepotkala a to pršelo. Ale večer už se dalo i něco vyfotit.

Druhý den jsme vyrazili na Champs-Elysées, podívat se na tu spoušť, která, jak se ukázalo, spouští vůbec nebyla. Zabedněné obchody, pár prasklých výloh a několik rozmlácených zastávek. U každého místa, kde byly vidět aspoň nějaké následky se tísnil houf reportérů, aby tu “katastrofu” patřičně medializovali.

Turistům to ovšem ani v nejmenším nevadilo. Třeba v tom, vystát si frontu na bůhvíco u Luis Vuitona. Že by banány, mandarinky? Romano?

Ta katastrofa ale přece jen nastala, jen ne tak líbivá pro reportéry. Obchodníci hlásí kvůli zavřeným prodejnám ztráty ve výši miliardy eur. Čtyři víkendy protestů nejen v Paříži, v předvánoční době zavřené obchody, restaurace, památky, benzinky…, to musí mít vážný dopad na ekonomiku celé Francie.

Jak jsme kolem jedenácté v neděli procházeli po Champs-Elysées, půlka obchodů byla za bedněním, část právě sundávala bednění a otvírala a jen pár mělo otevřeno.

Otevřít stihla Sephora. Ta na Chams-Elysées je pověstná jednak tanci a písněmi (když máte štěstí, tak vás ve dveřích přivítá tančící a zpívající personál) a druhak svou velikostí. Ta je pro mne teda spíš odrazující a má drahá polovička mě taky táhla ven, tak jsem jen v rychlosti vyzkoušela letošní novinku od Jo Malone White Moss & Snowdrop a musím říct, že zaujala. Zachytila jsem chladivé neroli a zemitě-zelený základ. V podstatě kolínská, ale se slušnou výdrží. Velmi příjemné, jak říká jeden náš kolega.

To hlavní ale, proč vznikl tenhle článek, jsem objevila nečekaně u L’Occitane. Vlezla jsem tam spíše ze zvědavosti, jestli mají v sortimentu něco navíc, co u nás není. A taky že ano. Tak v prvé řadě mají makronky. Fakt. Musela jsem vylézt ven a podívat se znovu na název nad vchodem, abych se ujistila, že jsem správně. První co totiž spatříte je obrovský kulatý pult se spoustou různobarevných makronek a zákusků. A vzadu stolečky, židličky, kávovar….

Nechápala jsem, proč je L’Occitane v cukrárně, ale přišla jsem za kosmetikou, tak jsem kroužila po obvodu a poctivě se věnovala kosmetice. Až jsem došla do protilehlého kouta, kde jsem našla mě dosud úplně neznámé voňavky. Osm nových vůní, nazvaných většinou podle dvou dominantních složek. Něco jako právě výše uvedená značka Jo Malone.

Když jsem se vrátila k pultu s makronkami, zjistila jsem, že jsou mezi nimi i takové, které mají stejné názvy jako vůně z nové kolekce. Až pak jsem pochopila, že tu jde o zajímavou spolupráci. L’Occitane a cukrářský mistr Pierre Hermé sdílí na Champs-Elysées nejen stejnou adresu, ale i zálibu ve vůních. A tak vznikla kolekce vůní a makronek, nazvaná podle této adresy, Collection 86 Champs.

Spolupráce Oliviera Baussena, zakladatele značky L’Occitane a Pierra Hermé trvá už delší dobu, ale letos spolu otevřeli koncept store na nejznámějším pařížském bulváru, rozšířili kolekci společně vyvíjených vůní a nazvali ji podle společné adresy.

Pro Pierra Hermé ale to není první odskok do světa vůní. Už dříve vytvořil dort s příchutí růží a jasmínu, inspirovaný parfémem Joy (Jean Patou) a nebo koláč podle parfému, který nosí jeho manželka – Rochas Femme.

Výsledkem spolupráce s Boussenem je zážitková cukrárna, kterou byste si při návštěvě Paříže neměli nechat ujít. Mě manžel táhl pryč, tak jsem mohla jen letmo vyzkoušet některé vůně. Jakožto slaměnkomilec jsem samozřejmě sáhla po Mandarine Immortelle, ale papírek jsem vzápětí ztratila. Jen si matně vzpomínám na sladce kořeněnou mandarinku. Rose Safran mi tu z papírku voní pořád. Je to lehce mýdlová a více dřevitá růže, někde na půl cestě ke klasické arabské růži. A ještě mě zaujal Citron Noir, kořeněné citrusy se základem z pačuli, který má dojezd jako kolínská.

Vůně jsou poměrně jednoduché, ale vůbec ne hloupé, v ceně, která je ještě snesitelná, 100ml za 100 EUR. Splňují Romanino kriterium mililitr za euro.

Žádnou z vůní kolekce jsem nakonec nekoupila (červený Chanel dostal přednost), ale nekřesťansky drahým makronkám jsem neodolala. A tak jsem u kávy očichávala a ochutnávala Citron Noir, Mandarine Immortelle a Jasmín Neroli Immortelle a byl to zážitek. Opravila jsem si svůj názor na makronky. Opravdu se to dá udělat tak, aby vás ze sladkosti nebolely zuby a aby se vám v ústech i nose mísily originální a zajímavé chutě a vůně. Makronky nadýchané, křehké a rozplývající se na jazyku. Pierre Hermé je právem nazývaný “cukrářským Picassem”.

Běžte to zkusit!