• HOUSE OF SILLAGE: Signature Collection (Paris Hilton style)

Na typické infantilní flakony House of Sillage jste už určitě narazili. Pokud ne, skočte si na Václavák do Royal Parfumery.
Americký parfémový dům patří Nicole Mather. Rodiče Nicole přišli do Ameriky z Rumunska. Nicole vystudovala uměleckou vysokou školu a pracovala v několika společnostech, než se vdala. Pak si založila vlastní společnost House of Sillage. Důraz je kladen na balení parfémů. Flakony ve tvaru cupcakes jsou z foukaného skla, víčka kovová, zdobená Swarovskiho krystaly. Limitované edice jsou ještě více zdobené, třeba figurkou tygra celého opět ze Swarovskiho křišťálů. Nebo flakon Holiday s víčkem jako sněžítko.

Flakony nejsou zrovna můj šálek kávy, ale bezesporu jsou kvalitní a pro mnoho lidí asi krásné. Bohužel se nedá to samé říci o obsahu. Podle mého názoru obsah zdaleka neodpovídá kvalitě obalu. I přes zvučná jména autorů vůní. Nájemní parfuméři jsou ale ve většině případů limitováni přáními kreativních ředitelů a samozřejmě rozpočtem. Prostě splní zadání.
Btw., být zaměstnancem společnosti ale asi není žádný med. Narazila jsem na zajímavý odkaz při hledání informací o House of Sillage. Jde o hodnocení pracovního prostředí od bývalých zaměstnanců. Jsou si víceméně podobná, až na tu poslední, což mě přivádí k myšlence, kdopak ho asi psal … 
Ale zpátky k tomu podstatnému – obsahu flakonů. Nepotěšil mě. Nerada píšu takovéhle recenze, zvlášť, když ve Florencii byl stánek House of Sillage jeden z těch, kde nás vřele přijali, pohostili sektem a obdarovali luxusně baleným setem vzorků (asi naposledy). Už ve stánku jsme se ale s Romanou shodly, že jejich pánské vůně jsou zajímavější. Ale od těch bohužel nemám vzorky. Mám jen Signature Collection. A tak se nebudu moc rozepisovat.

Emerald Reign (Mark Buxton)

Kořeněná, sladká ambrovka změkčená benzoinem. Pěkné na zimu. Problém je v tom, že tohle seženete v obchodě s arabskými olejíčky za euro a půl.

Benevolence (Francis Camail)

Od začátku do konce cítím pomerančový květ s jemně mandlově nahořklým podtónem, hojně zasypaný vanilinovým cukrem. Milé, lineární a neopodstatňující cenu.

Tiara (Francis Camail)

Něžná, krémová vůně pivoňky, zpočátku doplněná mandarinkou, pak růží a vanilkou s pižmem. Složky jsou ale smísené do jednolitého, sladce krémového tónu, nikde nic nevyčnívá, neruší. Chtěla bych tělový krém s takovou vůní. Podle samotné Nicole je Tiara nejoblíbenější z vůní HOS. Pro představu, je to typ tropické, květinové opalovací vůně bez kokosu.

Holiday (Mark Buxton)

Do nadějných okořeněných citrusů se bohužel brzy vmísí protivně chemicky sladká broskev. Později se k ovocnému koktejlu se přidá drsnější, větrový tón vetiveru a cedru, nebo spíš ISO-E-Super, takže vznikne určitá zajímavá dualita. To ale nic nemění na protivnosti ovocné složky. Naštěstí ovocná složka svůj boj prohrává, zmrzne a tehdy vůně začne být aspoň trochu zajímavá. Skutečně vzbuzuje pocit chladu. I když jinak, než Malleho L’Eau d’Hiver. Tenhle chlad je takový chemický, depresivní a řezavý, jako ostrý okraj ledové kry osamocené v šedivém oceánu.

Passion de L’Amour (Mark Buxton)

Umělohmotnou malinu na startu naštěstí brzy dožene šafrán, ale hlavně krotký oud. Takže tahle ovocenka, je sice pořád ovocenkou, ale v arabském stylu – oslazená karamelem, podepřená oudem. Slušný. Bohužel opět platí, že něco takového seženete kdekoli a za řádově nižší ceny.

Chevaux d’Or (Rodrigo Flores-Roux)

Koně ze zlata začínají asi nejvíc nepříjemně. Ovoce tak plastové, až to štípe v nose. Pak se přidá růže a naštěstí tu čpavost částečně potlačí. Vznikne tak něco jako bonbóny Jahůdky blahé paměti. Stejně sladké a stejně umělohmotné.

Hauts Bijoux (Mark Buxton)

Tahle je z těch příjemnějších. Sice zase ovocná gurmánka, ale umělost tak nebije do očí, vlastně “do nosu”. Ovoce v počátku (ve složení je uvedeno mango, ale mohla by to být klidně broskev) je příjemně pozvednuta hořkozeleným tónem, patrně pocházejícím z černého rybízu. Jemně mléčný a pudrový heliotrop vůni postupně uhladí. A pak už se nic nemění.

Nouez Moi (Mark Buxton)

Tak tahle je zajímavá. Asi nejzajímavější z kolekce. A dost vybočující z trendu ovocenek. Kombinace koření, hlavně pepře a kardamomu, se zemitým pačuli vytváří dojem, který vás přenese do Maroka, do krámku s typickými koženými pantoflíčky a taburety. Je opravdu povedená a originální. Škoda, že to už tu bylo. Bottega Veneta a jejich první eponymní vůně. V roce 2011 byla jako zjevení. Něco úplně jiného, než co dosud v mainstreamových parfumerkách bylo k nalezení. A o rok mladší Nouez Moi jí není jen podobná, je to normální dupe.

Cherry Garden (Mark Buxton)

Už se mi to ani nechce psát. Levně vonící, lepivě sladká ovocenka, obohacená o mandle a vanilku. Třešně ani v náznaku.

Love is in the Air (Mark Buxton)

Tentokrát by to měla být švestka. Jenže to opět voní jako nějaké generické ovoce. Trochu ananasově, trochu mangově…. Tady ovoci dělá společnost především pižmo. Hodně vůni změkčí, zastře ovocné složky, takže působí hebce a přítulně. Pro holčičky.

Hlásíte-li se k basic bitches, pak některý z těch rozkošňoučkých cupcakes, třeba ten s tygříkem, prostě musíte mít. Protože až ji ve Starbucks vytáhnete ze své vytónky, vaše kámošky, včetně bf, z toho budou prostě šílet.
Pro ostatní, jediné, co stojí za zmínku, je Tiara a Nouez Moi. Pokud Vás zaujala Tiara, zkuste třeba cokoli s květy tiaré nebo s frangipani. Tady a tady máte náš výběr “opalovacích” vůní. A pokud vás zaujala Nouez Moi, skočte si do parfumerky zkusit Bottegu Venetu.
Jinak je celá kolekce o či méně sladkých, ovocných šťávách, lineárních a plochých. Nic, co jsem vyzkoušela ze Signature Collection bych si nepořídila, ani kdyby to stálo desetinu ceny. Ale já nejsem cílová skupina. Tyhle vůně jsou zjevně cíleny jinam. Někam mezi zlatou mládež z Beverly Hills.
Každopádně, jak jsem psala výše, jsou u nás dostupné, takže máte možnost vyzkoušet sami.

You may also like...

3 komentáře

  1. Tiara se mi hrozně líbila na stánku, ani mi nepřišla jako opalovačka, ale brutální pudrovka. Líbilia, líbila, ale už si na ni nevzpomenu…možná kdyby ji měli na ElNinu za sedm set se slevovým kódem. 😀
    Tiara tady připomíná diamantovou čelenku, tiáru, co má maminka milionářka ve šperkovnici v toaletním stolku a Tiára má tedy vonět jako vzpomínka na dětství holčičky z bohaté rodiny, která si zkoušela maminčiny šminky od Diora…(a pozor, zbytek mého příspěvku je hnusný a jízlivý text… :D), a má vám to asi podsunout vzpomínku na dětství malé milionářské holčičky uprostřed komunistického Ceauceskova Rumunska.
    Musím říct, že u čtení recenzí zaměstnavatelky jsem se zlomyslně pobavila – Mirka mi to poslala, když jsem se vrátila z porady a když jsem si je prošla, tak jsem se jednak zasmála, jak škodolibé a záludné ludry si Nicole vybírá do týmu, druhak jsem si uvědomila, že makat v chemičce je vlastně celkem prima job. 😀
    Opakujeme to v každém druhém článku, niche vůně, hlavně ty drahé, nemůžou konkurovat mainstreamu, který leží jen tak na regálu v Sephoře (v lepším případě, v horším jen jako položka e-shopu), pokud v nich nebude něco navíc, kromě materiální kvality. Ten rozdíl je především v tom, jak vás osloví příběh a pozadí značky. Třeba Tauerovy vůně, co si budeme povídat, ty jsou jen pro velmi vybrané povahy – ale protože Andy je čínský bůh štěstí, skoro každý si od něj rád něco koupí. To samé chlapíci z Masque, vznešená Patricia Nicolai, sympaticky střelená Napolitánka z Menditorossa, noblesní tradičně kvalitní Caron…jejich kreace mají jejich charakter. No a ty Nicoliny taky.

  2. mirkau napsal:

    Je to holt takový “Paris Hilton style”, své zákazníky to má, ať se nám to líbí, nebo ne. Zajímalo by mě, jestli tam ještě pracuje ten mladý a hrozně sympatický chlápek, co se nás ujal ve Florencii.

  3. Ten psal tu první recenzi. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..