• Jak jsem si koupila své nejdražší karandáše

Trpím úchylkou nakupování výtvarných potřeb. Možná ve stejné míře, jako úchylkou parfémovou. A stejně drahou. Parfémy ale aspoň denně používám. Což se o výtvarných potřebách říct nedá. Kdysi jsem se pokoušela o výtvarné sebevyjádření, chodila do kurzů pro dospělé a vytvořila pár mazanic. Ale sebekriticky jsem usoudila, že talent nemám. A co hlavně nemám, je ten vnitřní zdroj, ze kterého dobré umění pramení. Moje teorie je, že umělec musí mít nějakým způsobem rozervanou duši, určitý vnitřní neklid. A na to jsem já asi příliš pohodlně usazená ve svém životě. To ale neznamená, že si nemůžu hýčkat své tužky Faber-Castell, akvarelky Lukas nebo pastely Winsor.

 

Dvě úchylky jednou ranou

Proto, když jsem náhodou při brouzdání těmi internety narazila na voňavé tužky značky Caran d’Ache, nemohla jsem je tam nechat. Uspokojení dvou úchylek jednou ranou, kdo by odolal. Posledním hřebíčkem do rakve mému účtu byl samotný název švýcarského výrobce – Caran d’Ache. My, staří harcovníci, znalci bratrského jazyka víme. Čte se to “karandáš”, což je původně “карандаш”, tedy tužka rusky.

Není to ale tak, že by si Rusové založili tužkárnu ve Švýcarsku. Historie značky sahá až do roku 1915 a zakladatel značky, Arnold Schweitzer, ji pojmenoval podle přezdívky francouzského karikaturisty a ilustrátora Emmanuela Poirého, který je mimo jiné považován za jednoho ze zakladatelů komiksového žánru.

 

Jak voněla školní léta?

Mizensir je rovněž švýcarská firma, patřící známému parfumérovi Albertu Morillasovi, který má na svém kontě dlouhou řádku úspěšných vůní. Nevím čí to byl nápad, ale byl geniální. Výsledkem je už osm kolekcí parfémovaných tužek z různých druhů vzácných dřev a s různou parfemací. Krása na pohled, do ruky i na počich. A nejen to: skutečně výborně se s nimi kreslí. Kvalita grafitu je rovněž vysoká.

Kolekce, kterou jsem si nadělila pod stromeček, je už osmá a obsahuje 4 tužky ze dřev afrických vrb a lípy. Důraz v této kolekci byl kladen na lehkost a snadné strouhání. Vůně, která byla vybrána pro tuto kolekci, se jmenuje “Mémoire d’Ecolier”, tedy něco jako vzpomínka školáka, vzpomínky na školní léta. Mezi složkami je uvedeno několik druhů cedru a dalších dřev s podkresem lékořice. Vůně čerstvě ostrouhaných tužek a lékořicových bonbónů. To je vůně školních let podle Alberta Morillase.

Já nevím jak vám, ale mě školní léta moc nevoněla a když, tak spíše vzpomínám na pach křídy, mokré tabule stírané plesnivou houbou, pach inkoustu a zelených zbytků svačin, vylovených po týdnech z aktovky. Takhle ty tužky naštěstí rozhodně nevoní (i když jako frangipanismus by to nebylo špatný). Cedr v parfémech obecně má sice typický “ostrouhanotužkový” efekt, ale mě jejich vůně přenesla kompletně do lesa, na čerstvě poražený strom. Cítím stále živé, ještě nezaschlé dřevo, piliny s trochou smůly a jehličí. Taková ta vůně, když procházíte místem, kde těsně před vámi řádili lesáci (ale musíte si odmyslet rozježděné bahno).

Tužky se nedají už moc dobře sehnat, dá se najít kolekce č. 6 a č.8, jiné jsem neviděla nikde. Navíc ze Švýcarska je problém se zasíláním. Já jsem nakoupila na Amazonu. Nicméně asi myšlenka slaví úspěch, chytli se jí i Korejci a pro značku Annick Goutal nechali vytvořit sadu tužek s parfemací Chat Perché.

A co vy? Našli jste pod stromečkem nějaký voňavý dárek?

 

You may also like...

2 komentáře

  1. Miruša napsal:

    Fakt to voní? Bomba!

  2. Mirka napsal:

    Voní a fakt krásně po lese.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..