• Jardin Majorelle : zahrada, ze které nebudete chtít odejít, parfém, který nebudete chtít odložit

Co mají společného proslulý módní návrhář, malíř a profesor botaniky? Jedním slovem: Maroko. Dvěmi slovy Jardin Majorelle. Zahradu nazvanou po jejím zakladateli Jacquesi Majorellem, znovuobjevenou slavným Yves Saint Lorainem, zahradu, kterou nebudete chtít opustit.

V Maroku jsem žila dva roky. Jenže to byly mé velmi ranné dva roky a tak si z něj pamatuji jen jediný a pro dítě docela traumatický zážitek. Jinak nic, i když jsme dvoje prázdniny strávili cestováním po celém Maroku ve starém brouku, se stanem a s kocourem. Vše znám jen zprostředkovaně, ze starých fotek, pohlednic a 8mm filmů.

Modré loďky v Essaouiře

Když se pak konečně dalo cestovat za hranice, bylo tolik jiných zemí a míst k navštívení. A i když jsem se tam vždy chtěla vrátit a projet si místa, která si nepamatuji, nikdy jsem se k tomu nedostala. Až se ozval kamarád, který o tom věděl a spíš z hecu nahodil, že jsou levné letenky do Marákeše na leden a jestli nechci letět. Asi to nemyslel vážně, ale v tom případě to neměl dělat. Vzala jsem ho za slovo, ukecala další kamarádku a už nebylo cesty zpět.

A teď je z mé zvědavosti láska. A nejen u mne, všem nám Maroko učarovalo a asi bude brzy následovat další cesta.

 

V Maroku najdete všechno, kvůli čemu se obvykle cestuje – hory, moře i poušť, slunce i sníh, exotiku i civilizovaná města. A hlavně fajn pohodové lidi. I když je to islámská země, fundamentalismus se jí zatím moc netýká. Vždyť ve které islámské zemi byste našli v riádu, kde se ubytujete, umění zobrazující lidské postavy či dokonce akty. V Maroku ano.

 

Riád v Marákeši

 

Ráda bych napsala, že Maroko voní po koření, kadidlu, dobrotami dušenými v tajine nádobách a prachu z pouště, ale faktem je, že první, co vás ve městech udeří do nosu (a bohužel už neopustí), je pach výfukových plynů. V Maroku si s ekologií a katalyzátory hlavy nelámou. Výsledkem jsou na jednu stranu zapáchající centra měst, na stranu druhou úžasná spotřeba 4 litry na 100 km.

I proto doporučuji vykašlat se na cestovky, koupit si letenku na období mimo hlavní sezonu, půjčit si auto a projet si Maroko podle svého. Nejen, že je to levné, ale mimo sezonu a mimo velká města v Maroku nepotkáte žádné turisty. Krásné přírodní scenérie budete mít jen pro sebe. Když se naučíte smlouvat, můžete mít luxusní ubytování v kasbě (bývalém paláci či pevnosti) za cenu turistické ubytovny. Jen musíte počítat s tím, že tam bude zima. Ústřední topení neznají, topí se v krbech, nebo (většinou) klimatizací a v noci v lednu teploty klesají dost nízko.

Vyhrála to kamarádka, která měla sebou spacák. Spala v peřinách ve spacáku. My ostatní jen v peřinách a ve veškerém teplejším oblečení, co jsme měli sebou.

studený kasbah pod horami

studený kasbah pod horami

Ještě jedna rada: pokud přiletíte do Marákeše, chystáte se jet dál a ještě jste nikdy nenavštívili orient, nechte si raději návštevu centra, mediny, až na později. Ten kulturní šok je obrovský. A nikdy, ale opravdu nikdy, se nepokoušejte vjet do mediny autem.

Medina, to je obrovský mumraj, komplex stovek úzkých, často nikam nevedoucích, uliček plných lidí, stánků, vozíků, mezků, mopedů… Oni vám uhnou a ani nemrknou, přitom dobře vědí, že za chvíli budete couvat zpátky, protože jste dojeli na konec a dál už to pokračuje uličkou širokou sotva metr.

 

Pokud zůstáváte v Marákeši, i tak se dá z neklidné mediny uniknout do klidnějších míst a věřte tomu, že to budete potřebovat. Jedno z nich popsala Romana – je to muzeum parfémů Benchaabane. Další úniková místa jsou botanické zahrady mezi nimiž vyniká krásná Jardin Majorelle, původně soukromá zahrada vybudovaná francouzským malířem Jacquesem Majorellem kolem jeho marákešské vily, pár kroků za hranicí mediny.

 

 

Jacques věnoval zahradě 40 let svého života. Přivážel rostliny a stromy z cest a vybudoval jedinečnou oázu uprostřed rušného města. Už za svého života zahradu otevřel veřejnosti, ale náklady mu i tak přerostly přes hlavu a zahradu musel prodat. Nový majitel ji nechal pustnout, až dokud ji neobjevil módní návrhář Yves Saint Laurent. I jemu, stejně jako malíři Majorellovi, Maroko učarovalo.

 

Slavný YSL zahradu i s vilou koupil, zrestauroval a spolu se svým partnerem i obýval. S rekonstrukcí pomohl marocký profesor botaniky, cestovatel a parfumér, Abderrazzak Benchaabane. Ano, muzeum parfémů patří témuž člověku.

 

Zahrada, ač plná vzácných rostlin,vás zaujme především barvami architekturních prvků. Kobaltová modrá, inspirovaná jezerem Tasgah v pohoří Atlas, zeleň rostlin a žluté nádoby, to vše odrážející se ve vodních hladinách je něco dechberoucího. Z téhle zahrady nebudete chtít odejít.

A nemusíte, v zahradě najdete i kavárnu, nebo prostě posedíte u kašny, v altánu nebo na některé z laviček. Součástí (ale se vstupným zvlášť) je i muzeum Yves Saint Laurenta.

 

Ve vile je dnes umístěno muzeum berberské kultury, ale také butik, kde najdete další počin profesora Benchaabaneho – parfém, věnovaný zahradě Majorelle a pojmenovaný po ní – Jardin Majorelle. Yves Saint Laurent požádal profesora Benchaabaneho o vytvoření parfému pro zahradu, který by odrážel Maroko a zahradu samotnou. Profesor se toho zhostil úžasně.

Parfém je stejně komplexní, jako sama zahrada. Najdete v něm vše – slunnou část zahrady s kvetoucími jasmíny, pomerančovníky a růžemi, mezi nimiž se proplétá popínavý pepřovník, i tu kde najdete stín pod cypřiši a vysokými marockými cedry. Všechny složky se slévají, doplňují v jeden krásný celek, z nějž nic nevyčnívá, tak jako je celkem zahrada sama.

Těžko se taková vůně recenzuje. Nemá žádný nápadnější vývoj, žádné výrazné složky. Vůně je hladká a zaoblená jako oblázek. Jen občas se uvolní květinový obláček, stejně jako v zahradě, když k vám vítr donese závan z květinového záhonu. Podívejte se na fotky ze zahrady Majorelle a uděláte si představu sami.

 

Na vytvoření parfému profesor Benchaabane použil výhradně složky pocházející z Maroka. Jako botanik a znalec místní přírody znal přírodu Maroka dokonale. A protože jeho první parfém sklidil velký úspěch, začal se tomu věnovat i tomuto oboru. Vedle zahrady tak, v ulici Yves Saint Laurent najdete butik Les Parfums du Soleil, kde se prodává jeho tvorba. Kromě toho profesor Benchaabane vybudoval několik dalších zahrad v okolí Marákeše, nadále přednáší na univerzitě a podporuje marocké umělce výstavami v jedné ze svých zahrad.

Osobně jsem profesora potkala na jedné z výstav, už nevím, jestli ve Florencii nebo v Miláně. Seděl u obyčejného, skromného stolečku a nabízel svou další skvělou vůni – Soir de Marrakech. Tehdy jsem netušila kdo to je, jen jsem letmo přičichla a šla dál. Teď je mi to až líto, že jsem se tehdy nezastavila a neprobrala s ním naši společnou lásku – Maroko.

 

 

You may also like...

2 komentáře

  1. Miruša napsal:

    Krásne popísané. Myslím že tú záhradu chcem navštíviť. A zaujímalo by ma, ako/prečo si sa do Maroka v detstve dostala.

  2. Mirka napsal:

    Miri, táta tam nějakou dobu pracoval na geologickém průzkumu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..