• MCMC FRAGRANCES: vzorné parfémy vzdorných sester (brand profile)

MCMC Fragrances bylo největším překvapením, které mi přinesla Niche Tour. Vystavený Hunter mě okamžitě zaujal jednoduchým flakónem s mechově zelenou tekutinou. Pochopitelně jsem ho musel vyzkoušet a mé pocity byly smíšené – nejdřív radost, když mi první přičichnutí potvrdilo, že parfém nevoní jako něco, co můj nos cítil v malých variacích už tisíckrát předtím. Pak ale radost vystřídalo zklamání, když začal Hunter na mé kůži vonět nakysle a vydrželo mu to skoro půl hodiny. Naštěstí se octovatění zvrátilo, takže jsem mu mohl dát znovu šanci. Když jsem Huntera zkoušel podruhé, žádná kyselost se nekonala, ani nikdy potom. Nevím, jestli předtím hrál roli malý prostor prodejny přesycený desítkami rozprašovaných vůní nebo nějaký zvláštní stav mojí kůže (zbytek nějaké předchozí vůně, měsíční fáze, perioda..), ale hlavní je, že se to už neopakovalo. A jaký že ten Hunter vlastně je? Nádherně divný! Od samého začátku je to nevídaná vůně. V podstatě jsem schopen identifikovat jedinou složku – lehce štiplavou vůni mízy z rozdrceného jehličí, která se nachází někde uprostřed vůně, ale vůbec jí nedominuje. Jo, ještě úplně vzadu na konci, po několika hodinách, jde poznat příjemnou, nevlezlou vanilku. Hunter v sobě spojuje suché a šťavnaté i sladké s trpkým. Nepřehlédnutelný je tón kouře, ale je jiný než v kterékoliv vůni, co jsem kdy zkoušel. Není to kadidlo ani dehet, spíš to lehce připomíná závan z oblečení, ve kterém jste včera na chatě u ohníčku opékali buřty a teď to ládujete do pračky. To sice nezní moc lákavě, ale skutečnost je taková, že spolu s ostatními složkami ta vzpomínka na kouř vytváří uklidňující, komfortní pocit bezpečí, jako když jste se v dětství schoulili tatínkovi do flanelového náručí. K té nesladké sladkosti mám poznámku: kolega v práci ohodnotil Hunter, jež jsem mu strčil pod nos, slovy: “Zvláštní, voní to jako med, ale není to sladké” a uhodil tím hřebík na hlavičku. Ne že by v té vůni byl med, nebo nějaký lepkavý tón, co ho připomíná. To Hunter sám jako celek se podobně jako med přelévá v hustých lahodných vlnách a naplňuje nos opravdovým kouzlem lesa. Úžasně povedená vůně. Jednou z nejhorších olfaktorických trýzní, které znám, je pro mě zelený “vonný” stromeček do auta. No a Hunter leží na přesně opačném konci společné osy, někde ve výšinách, kterých dosáhne jen opravdové umění. Lesní peklo versus nebeský obraz zeleného ráje. Apropo, kdo znáte Neila Gaimana a jeho geniální komiks Sandman: jsem si docela jist, že Hunter voní jako ten dobrácký chlapík jménem Zelený ráj. A to je sen, vážení přátelé. Úplně jsem vám zapomněl představit samotnou značku – MCMC Fragrances je v současné době šestiletým dítětem Anne Mc Clain, Američanky se vzděláním v aromaterapii, přírodním parfumérství a školou v Grasse (vynikající kombinace, podle mého názoru). Firmu provozuje v New Yorku se svou sestrou Katie (proto Mc a Mc) a všechno si vyrábějí samy, teda asi ne jen samy ve dvou, ale jde o to, že nesvěřily výrobu některé z parfémových fabrik – nic proti parfémovým fabrikám. Docela kočky, ne?

zdroj: archiv sester Mc Claineových

Když jsem otevřel vrátka, abych vstoupil do vlahé zahrádky, zakopl jsem a zapadl hubou do hlíny dole mezi stonky. Hned jsem zase vyskočil na nohy (třeba si toho pádu nikdo nevšimne) a znovu nasál vzduch plný rostlinných a květinových vůní. Jak jsem si oprašoval hlínu z obličeje, všiml jsem si, že z dřevěných vrátek mi na prstech ulpěla kapička sluncem rozehřáté pryskyřice. Je tu nádherně. Tak takové jsou první dojmy z Garden – okamžitě lituju, že mám k dispozici jen vialku, chtěl bych se s tím zestříkat a válet se po zemi jak kočka v šantě. Do vzduchu rozhozená kytice vůní brzy splyne v klidný (a uklidňující – už se nechci válet, spíš se rozvalit v zahradním křesle a užívat si stín a vůni) herbální parfém s nahořklou kudrlinkou, jako když se zakousnete do tvrdé hrudky borové smůly – to jsme dělali jako děti, kdo přestál tu hořkou chuť, lepivost k zubům a kousíčky kůry v puse, ten si žvýkáním vyrobil nádherně vonící žvýkačku. Navíc to prý je zdravé pro dásně. Ale zpátky ke Garden – nevoní lesně, to jen ta zmíněná hořká špička je lehce pryskyřičná, v jednu chvíli až nakukující do fermežova. Gró vůně je zelenošedý bylinný likér, prostý jakékoliv sladkosti a docela vzdálený tomu, co si většina lidí představí pod parfémem inspirovaným zahradou. Přesto je Garden pravdivou vůní. Svým vlastním, jedinečným způsobem věrně zprostředkuje tu náladu soukromé zahrádky, skryté pohledům zvenčí, kam si jdete blaženě oddechnout a nasávat klid. Po mnoha hodinách se ve vůni objeví měkký pižmový podklad, který jí nakonec dopřeje ždibec sladké příchuti, ale pižmo není ve složení uvedeno. Ostatně úvodní závan hlíny, jež jsem měl za pačuli, má zřejmě na svědomí jiná složka – ani pačuli ve vůni nejspíš není. Souhlasím s unisexovým zaměřením Garden, tohle bude slušet komukoliv, kdo zatouží po vůni klidu a harmonie přírody. Zajímavost – polovinu výtěžku z prodeje vůně Garden věnují sestry bio-zemědělské komunitě Ananda Ashram, jejichž farmářské workshopy je k vytvoření tohoto parfému inspirovaly. Asi je miluju.

zdroj: archiv sester Mc Claineových

Kept mi tak trochu vyrazil dech, nečekal jsem tak intenzivní, silnou vůni, ani to, že téměř nebudu schopen si představit, co mi připomíná. Dva dny jsem si lámal hlavu, než ztěžka vytlačila definici něčeho mezi sladkou, křiklavě růžovou růží, růžovou cukrovou vatou a pronikavě vonící, jakoby nedozrálou pelargonií. Větší kontrast k předešlým dvěma odzkoušeným parfémům bych snad ani nevymyslel. Jenže na druhé zamyšlení mi došlo, že to s tím kontrastem nebude tak jednoduché. Escada s diabetem je totiž jenom první dojem. Když jsem si totiž přestal čichat k ruce a nechal Kept pracovat, ukázalo se, že disponuje nevšední projekcí do prostoru a přesně na tuto skutečnost je i stavěný. Jeho sillage působí na smysly docela jinak než přímá analýza zabořeným nosem. Vonné proužky najednou nevypadají křiklavě, nýbrž naprosto originálně žensky. Neumím to popsat jinak, než přirovnáním: představte si módního návrháře, který proběhne sekáčem a z posbíraných kousků a několika pestrých doplňků vytvoří super model, který z puťky udělá kočku. Prostě, kdyby z těch surovin zkoušel vytvořit parfém někdo s menším talentem, dopadlo by to nejspíš tragicky, ale zlaté Mc ručičky umí poskládat “obyčejné” věci v neobyčejný celek. Kept nebude žádná masovka, odzkoušet jej na sobě vyžaduje pro neinformovanou nositelku trošku odvahy (to se ostatně dá zařadit k charakteristikám niche parfémů jako takových, ne?). Ale myslím, že své zákaznice si najde a ty, které osloví, z něj budou na větvi. Vůně MCMC Fragrances, které jsem vyzkoušel, mě uchvátily. Nejenže jsou výsostně jedinečné a všechny tři se povedly, ale navíc je mi i sympatická image a zázemí značky. Ještě jsem s MCMC neskončil, další vůně si říkají o seznámení. U nás k dostání v Parfums, kterým děkujeme za vzorky.