• Minirecenze: Miroir des Majestés / THIERRY MUGLER

Páni! Jestli jste ještě nikdy negooglili, jak vypadá Thierry Mugler a máte rádi jeho vůně, tak to ani nedělejte. Já to v rámci dovzdělání k tomuto článku udělala. A zjistila jsem, že to kdysi byl vcelku pohledný hoch, ale jeho záliba v kulturistice a plastických operacích měla dosti devastující účinky.
Vůně Thierryho Muglera, přinejmenším ty nejznámější dámské, bych jedním slovem nazvala “uřvané”. Nekopromisní a neberoucí zajatce. Alien mi způsobuje nevolnost, Angel cukrovku a potkám-li někoho s Womanity, rovnou zdrhám. Novou Auru jsem zatím nezkoušela.
Jediné, co se mi zatím líbilo, byla jeho kolínská Mugler Cologne. Tu jestli potkáte, určitě vyzkoušejte.
Co se ale Thierry Muglerovi nedá upřít, že každý jeho “pillar” byl zásah do černého, velký úspěch a na dlouhá léta určil trend v mainstreamovém odvětví parfumerie. Ať už to byl zcela přelomová koňská dávka pačuli v Angelovi (1992), nemenší dávka gumového jasmínu v Alienovi (2005), nebo fík přetvořený ve zbraň hromadného ničení ve Womanity (2010).
Především Muglerova první vůně, Angel (Olivier Cresp a Yves des Chiris), způsobila totální převrat v dosavadních představách, kolik pačuli se vejde do jednoho flakonu a zahájila éru gurmánských parfémů. Angel se stal legendou a inspiroval dlouhou řadu dalších tvůrců.


Jak jste asi pochopili, s vůněmi od Muglera se hodně míjím. Podobnou reakci jsem tudíž čekala, když se mi do rukou dostala Miroir des Majestés (Nathalie Lorson, 2012) z kolekce Mirror Mirror.
Ale kupodivu se mi hned zalíbila. Na Muglera je to totiž nějak málo divný. Ničeho tam není moc, nic nevyčuhuje a neřve. Kolekce, původně určená jen pro trh Blízkého východu je inspirovaná magikou zrcadel a příběhy o nich. Miroir des Majestés je o tom ze Sněhurky.
Miroir des Majestés by Romana to asi považovala za velmi nudný parfém. Ale pro mě tu vyvážené složky do sebe hladce zapadají, jako soukolí dobře namazaného stroje. Jasmín je tu medový, ne gumový. Prolíná se s pomerančovým květem a jemným semišem, tak, že je od sebe nerozeznáte. Celé je to překryté na jemno pomletým kardamomem.
Kardamomový prach ale nedrhne, jen dodává lehkou pudrovost. Ambrovo-dřevitý základ je umíchaný stejně dokonale. Dotváří a prostupuje celou kompozici tak, že výsledkem je jednolitá a bohatá směs květin, dřev a koření pohybující se někde na pomezí gurmánských a orientálních vůní.

Pokud máte rádi vůně  založené na pomerančových květech a koření, jako byly Theorema nebo Cinema, pak doporučím vyzkoušet i “zrcadlo jejího Veličenstva”.  A i když už vás vůně nezaujme, tak ten nádherně tvarovaný a secesně zdobený flakon, s kovovým vrškem, uzavřený v zrcadlové skříňce je bezesporu ozdobou poličky.