• MONTALE: Amandes orientales (bez mandlí)

S vlnou levných Montalek na českých e-shopech mne napadlo, že bych mohla dospět a pořídit si konečně taky jednu plechovku. Montalky mne nikdy nezaujaly, moc druhů a všechno na jedno brko. Ale ty lahvičky! Vzpomněla jsem si dnes ráno, že mám někde vzorek mandlové vůně, kterou jsem si pořídila v dobách honu na vanilku a už si ji nepamatuju. Zázrak, že jsem ji našla. Čekala jsem husté, hořkosladké amaretto. No a ona je úplně jiná.

Primárně je tam něco, co ve složení není uvedeno: lehce zauzené mléčné dřevo (santál), přezrálé broskve a indoly z jasmínu. Nebo je to pižmo, ty indoly, to nevím, každopádně podstata je tak famózně živočišně upatlaná, že už je celkem jedno, co tam pak přidali, tohle už zachránit nešlo. Ano, správně usuzujete, že mi začátek nesedí.

Kde jsou ty krásné mandle? Nikde. Něco jako mandle tady máme, ano, ale ne ty moje oblíbené hořké s dávkou kyanidu. Neškodné, čerstvé, bílé mandle, které mají asi tak stejně charismatu, jako čerstvé bílé lískové oříšky. Tedy tolik, jako má František Janeček sexepílu. Spíš než gurmánské mandle tady zaznamenávám zeleného vetřelce, co tak nějak narušuje tu živočišnou kompozici, aniž by nějak výrazně zasáhl do dění nebo na sebe upoutal extra pozornost. Ani se sem moc nehodí, ale zase nijak výrazně neotrabuje. Prostě jen takové hrdliččí hovínko. Tak tahle fáze mne taky neoslovila. (Kdyby Montale nebyla tak tajemná značka a kdyby všechny dostupné zdroje neuváděly výslovně mandle, tak bych se i vsadila, že tady jde o mandlový květ – s tím by mi seděla i ta ovocná vůně broskví; ale prý ne).

A vanilka? To je taková šmudla na konec. Vanilka hezká, věrná, přírodní. Sama o sobě hezká. Kdyby tak byla sama…

Hlavní fáze vůně je v podstatě o vanilce s melasou z nahnilého ovoce, lidského potu a santálu. Není příliš sladká, ale ani moc výrazná, není orientální, není…je nijaká. Víc, než vanilková, je pro mne vanilkově ovocná a očekávané amaretto už vůbec ne. Takže když to vemu kolem a kolem, pro mne je tahle vůně absolutně nenositelná a přes nespornou kvality vanilky je taková obyčejná, nechci napsat laciná, ale prostě není luxusní, nemá nápad, nemá duši.
Tak plechovku asi zase mít nebudu.

(Protože je to dnes rychlovka, tak nemám obrázky, využiji tedy příležitosti a abyste si nemysleli, že jsme soliflorní domácnost a máme jen losovací kocoury, představím vám Johnieho Walkera, naši 18letou želví mladou ženu. Dva a půl roku jsem vám ji tajila, to víte, holky v pubertě, to se musí hlídat, ale už může pít alkohol a mohla by to považovat za diskriminaci menšin našeho domova, tak tady ji máte. To jen kdybyste hledali souvislost mezi obrázky a Montalkama.)