• Muzeum parfumerie Benchaabane v Marrákeši

Maroko je jedna z afrických destinací, kam se jezdí hlavně za koupáním v moři. Což je podle mne škoda. Ne koupat se v moři, ale to, že uhrančivá vnitrozemská Marrákeš, kterou je třeba vstřebávat dlouhé dny a stejně nepochopíte, se obvykle scvrkne na jednodenní výlet japonského stylu “tady si vyfoťte barviče kůží, tady si vyfoťte mešitu El Kotoubia, tady si vyfoťte tržiště koření, tady si vofoťte náměstí Jemma el Fná v noci” a jede se pryč.
O tom, že v Marrákeši je pořád zataženo okrovým pouštním oblakem, takže tam nikdy nepálí slunce, pokožka nevysychá a pod žlutým světlem všechny barvy vypadají extrémně zářivé a teplé, věděli odjakživa boháči a králové, kteří sem s sebou přivedli umělce a podnikatele z Afriky i Evropy. Sem se stahovali pro všeobecný klid a mír, který se tady všude plíživě rozkládá ve starých uličkách.
A protože tady byl život a peníze, stala se Marrákeš centrem severoafrické parfumerie. A když si dáte čas na tohle město aspoň týden, zjistíte, že je protkaná voňavými nitkami, přestože většina turistů si pamatuje jen úporný pach tlejících kůží z barvíren. Ale kdo se nesnaží a nechá se opracovávat jen výkladem průvodců, tomu zůstanou tajemství ukrytá. Nebo vy už jste slyšeli o tom, že v uličkách Marrákeše je ukryté MUZEUM MAROCKÉ PARFUMERIE BENCHAABANE, kde si můžete nechat vyrobit vlastní parfém? Já jsem ho v těch uličkách našla. Tři patra autentické, voňavé, maurské Afriky.

Ten dům je zvenku úplně nenápadný a v uličkách starého města snadno k přehlédnutí. Musíte se od barvířů kůží vydat opačným směrem než všichni ostatní, pryč od centra. Nemá cenu ptát se taxikářů, nedovezou vás tam. V ušmudlaných uličkách dům snadno přehlídnete. Turisti, kteří zabloudili a ptali se nás na cestu, na muzeum, kam jsme se snažili nasměrovat, zírali naprosto nevěřícně… a nešli. Když nevíte, kam míříte, asi vás nenápadný dům ani nevláká dovnitř. Kromě jednoho marockého páru jsme tam byli úplně sami.

Starý měšťanský dům proměnili majitelé v malé soukromé muzeum. Vchází se přes patio, kde si můžete odpočinout ve stínu pomerančovníků a pokud si chcete nechat vyrobit parfém na míru, tak tady vás pohostí čajem. Patio, dvorek, měl důležitou úlohu v životě rodiny a navíc, což nás zajímá, byl rozhodujícím prvkem pro vývoj parfumerie a kosmetiky v Maroku. Zrekonstruované interiéry zachovávají podobu soukromého obytného městského domu, není těžké si udělat představu o tom, jak komfortně bohatí Maročané bydleli. Přestože dům zvenku vypadá skoro stejně bídně jako jeho okolí, po několika dnech v jakékoliv muslimské zemi pochopíte, že arabská estetika prostoru je interní, nesdílená. My vyžadujeme krásný veřejný prostor, Arabové si užívají nádheru soukromě, doma, s rodinou. Nesuďte nepořádek okolo arabských domů na dovolené – oni to nevnímají jako důležitý prostor a absolutně nic to neříká o jejich postoji k hygieně a estetičnosti. Za mnoha ošklivými zdmi Marrákeše se skrývají místa, která vám vyrazí dech a vůbec byste je tam nečekali. Toto je jen jedno z nich.

V prvním patře vás expozice THE SEVEN PERFUMES OF MORROCCO uvede do zdejší parfumerie. Kosmetika a parfumerie v Africe se začala rozvíjet ve vyspělém a kosmopolitním Egyptě a vycházela z kyphi, kadidla pro religiózní účely a pracovala s dovezenými ingrediencemi díky čilému provozu lodí se zbožím a panovníky, což podpořilo i její import na starý kontinent. Dodnes se Egypt považuje za tu pra-kolébku parfumerie na západní zeměkouli (jak se dočtete třeba v našem seriálu o Historii parfumerie).
Bohaté Maroko šlo svou vlastní cestou sedmi ingrediencí, ve kterých bylo soběstačné. Maročané používají vonné ingredience nejen do parfémů, ale také v léčitelství a do jídla. Na rozdíl od Egypta tady dnes působí několik lokálních parfumérských značek (tím nemyslím turistické předvádečky “zaručeně pravých základů pro parfémy Šanel”), s moderní produkcí i marketingem.
Těch sedm ingrediencí je:

1. 1. 1. ŠPANĚLSKÝ JASMÍN, stejná odrůda, jako roste v Andaluzii, podle které získala název. Na 1 kilo jasmínového absolutu je třeba 70 milionů kvítků.
      2. RŮŽE Z DADÉSU, údolí řeky Dadés v horách Vysokého Atlasu, kde je dostatek vláhy a nedostatek slunečního úpalu. Občas úroda růží utrpí mrazem (pořád jsme v Maroku). A na 1 kilo růžového oleje potřebujeme 5 tun čerstvých růžových květů, které se sklízejí jen dva týdny na začátku května.
      3. MÁTA, nejrozšířenější bylina Maghrebu, která především protéká čajovými pohárky Maročanů, ale uplatní se v medicíně, hygieně, vaření… ročně tady sklidí 70.000 tun máty (jedna železniční cisterna uveze 28 tun tekutiny, takže 2.500 cisteren).
      4. Superingredience ATLASKÝ CEDR, ten nepatří víc nikam jinam na světě, než do Maroka. Vůně se získává z pryskyřice obsažené v dřevě. Maroko je největší pěstitel cedrů v severní Africe, ale bohužel postupující Sahara razantně zmenšuje jejich rozlohu.
      5. ŠAFRÁN se sem dostal v 6. století před n. l. z Luxoru, kam ho přinesli Židé z Mezopotámie. A tam se ocitl tak, že král Šalamoun si ho nechal přivézt z Kašmíru z důvodu, že jeho vůně přitahuje ženy. Na  kilo sušených blizen (ty tyčinky, co házíte do polívky) je třeba sklidit 750.000 květů.
      6. VERBENA je invazívní plevel zavlečený z Chile a roste úplně všude, ale sklízí se třikrát do roka a poskytuje vysoký výnos mnoha užitečných látek, tak jí to Maročani odpustili.
      7. POMERANČOVÝ KVĚT,  extrakt z květů hořkého pomerančovníku, sem doputoval v 11. století z Asie přes Itálii a původně zdobil závoje nevěst. Maročani si ho zamilovali a mimo veškeré kosmetiky si ho přidávají do kafe, pití a sladkostí.

   

   Musee du parfum Benchaabane Marrakesh

   

   Musee du parfum Benchaabane Marrakesh

   

   Musee du parfum Benchaabane Marrakesh

   
   

   

   Musee du parfum Benchaabane Marrakesh

   
   

V každé rodině byla žena, která se starala o hygienu a kosmetiku. Na dvorku městských domů stál alambic, destilační přístroj, ve kterém ženy destilovaly esenciální oleje. Podle děděných receptů z nich pak míchaly domácí medicíny, dekorativní kosmetiku (třeba kajalové hranolky na líčení očí), mýdla a také parfémy pro tělo i domácnost. Jako nosiče používaly mnoho dalších zdejších ingrediencí: rhassoul, čistící jíl z Atlasu s obsahem saponátů; semena tajemné syrské routy “harmal” s narkotickými účinky; hřebíček, kůru z citrusů, myrtu, lístky květin z vlastní zahrady, hennu…

Musee du parfum Benchaabane Marrakesh

Recepty se dědily po staletí po přeslici a díky nim tady zůstalo zachované parfumérské umění a vztah k vůním. Každá rodina považovala za společenskou povinnost ohromit návštěvy nejen pohoštěním, ale také uměním domácí kosmetičky. V domech byly rozmístěné nádoby s pudrem toutia, nasyceným směsí esencí paní domu, bytovým parfémem, který pomalu uvolňovaly.

Kadidlo, v ostatních voňavých kulturách klíčové, v Maroku se umístilo v žebříčku popularity až za esenciálními oleji. Místní zdroje poskytovaly rozmanitost a dostupnost, překážkou byla také vysoká cena ingrediencí z dovozu. S tím si ale voňaví Maročané dokázali poradit: směs drahých pryskyřic vhodně doplnili levnými složkami z místních zdrojů a tak marocké kadidlo vonělo třeba po semínkách koriandru. V důležitých a bohatých domech jste se mohli setkat se slavnostními “kadidlovými stromy”, v těch obyčejných stačila jedna kadidelnice zapalovaná při slavnostech.

Kadidlo má ale v historii Maroka jednu zvláštní roli. Kdo byl v Maroku, slyšel monotónní muziku Gnawa, při které se do uspávajícího nekonečna opakuje pár tónů. Dneska už jen atrakce pro turisty, i když prý tajemný kult černých afrických otroků Gnawa pořád v temnotě přežívá. Šamani pálí při tanečních obřadech Lila kadidlo, aby se šaman skrz kouř a monotónní hudbu dostal do transu. Pak je schopný léčit, předpovídat budoucnost i vrhat klatby. S tím mám osobní zkušenost, jednoho takového jsem si natočila na náměstí Jemma-El-Fna a když jsem mu hodila do misky jen jedno euro, tak mne proklel do pátého kolena.

Africké město, stísněné a trpící nedostakem prostoru, má výhodu v tom, že nesněží, nemrzne a skoro neprší. Takže není třeba střechu zateplovat, izolovat a nějak obzvlášť chránit. Tudíž se dá využít k mnoha různým aktivitám, ke kterým tady chybějí zahrady: nekdo tady pěstuje květiny, někdo v altánku kouří vodní dýmku, jiný suší prádlo a další sem nosí odpadky anebo skladuje harampádí. To všechno uvidíte. Střecha muzea je osázená květináči se sukulenty a nabízí dechberoucí pohled na dvorek. Zuli jsme si s Žabou boty a vůbec se nám odsud nechtělo pryč.

Když jsme se konečně odlepili, právě odcházel pár, který dlouho něco vyjednával na dvorku u čaje. Nás si ale nikdo nevšiml. Od nás se očekávalo jen vstupné, nic ke koupi tady pro turisty není. Dokonce všichni zmizeli. Nepustili nás do svého uzavřeného parfémového světa. Byli jsme v domě zdánlivě úplně sami, kromě slečny v pokladně. A tak jsme se z dvorku vloudili úplně sami do Parfémového baru a mohli si nerušeně zkusit všechny olejové vůně v broušených karafách.

Všechny jsou údajně soliflory a můžete si z nich objednat vytvoření parfému na míru, anebo, pokud si troufnete, sestavit si ho sami. Zkusila jsem tedy všechny, co šly otevřít a za jejich přírodní původ ruku do kadidelnice nedám. Holt, pokrok nezastavíš.

Domem se můžete toulat, jak dlouho chcete, očichat a osahat, co potřebujete. Je tady absolutní ticho a klid. Nic se tady neprodává, nic si neodnesete. Můžete si lehnout si na zem na střeše, sednout si na terase na schody nebo se válet po polštářích na pohovkách na dvorku. Nikdo vám v tom nebude bránit.
Patio, dvoreček, je srdcem domu. Tady se nejen vařily vůně, ale dosnes se zde odehrává veškerý rodinný a společenský život. Udržuje se v dokonalé čistotě a uklidňující symetrii. Naprostý kontrast k prostředí za zdmi ulice…pravé zázemí pro obyvatele oproti neklidu světa tam venku. Vůbec se nedivím, že Marocké rodiny drží spolu, oni se prostě musejí těšit domů.

Jestli se jednou ocitnete v Marrákeši, připište si Benchaabane na seznam. Pošlete muže do barvírny kůží, to je zážitek k ničemu a navíc vás pak zatáhnou do obchodu se špatnými kabelkami a křivými botami a budou vás neomaleně nutit ke koupi. To si klidně odpusťte a natáhněte se v patiu nebo na střeše a poslouchejte vodotrysk.