• 21 nejdůležitějších parfémů historie (3)

Poslední sedmice parfémů, které nastavily mantinely moderní parfumerie. Asi jste si všimli, že dosud ve výběru nebyly niche parfémy. Niche je pořád tak mladá oblast, že svá pravidla teprve hledá a stanovuje. Ale dnes konečně dva uvidíte.

Jeden z nich ovlivnil jak niche svět, tak mainstream: změnil pohled na tradiční složení a zákazníkům 100 let po ostatních oborech vnutil myšlenku, že chemie je fajn a príma. Zatímco u jídla a oblečení se vracíme ke kořenům, do přírody, u parfémů právě začala éra srovnatelná s vynálezem PVC a výrobou prvního kompozitního auta – Trabantu. A ten druhý? Vlastně parfémově celkem nezajímavý. Ale zabrnkal na ješitnost a prolomil hranici ceny...tu horní. Od té doby se najdou zákazníci, kterým ani to drahé není dost drahé, a parfuméři, kteří to zcela pochopili a nestydí se.

 

1989: Passion / ELIZABETH TAYLOR

První celebrití vůně. Vášnivá Elizabeth nejen, že nosila kila diamantů, ona uměla kila diamantů i vydělat. V roce 1998 uvedla na trh první celebrití parfém. Passion není ničím jiným zvláštní, je to průměrná orientálka typu Opium, tak jak tehdy byly v módě, hodně kadidla a živočišných složek…nikdy se nestala bestsellerem, to byla až další ET vůně s názvem White Diamonds.

Zdroj obrázku: http://nolanmillercollector.blogspot.com/2017/01/most-wanted-white-with-silver-foliage_27.html

 

Passion vlastně nebyl první parfém věnovaný celebritě: když pominu historické vůně královen, za první celebritku se považuje Sophia od Coty z roku 1980, věnovaná Sophii Lauren. Ale bylo to poprvé, kdy se na etiketě objevilo jméno herečky namísto značky výrobce. A pak už to jelo a lidem to dnes ani není divné, že Priscilla Presley nebo Naomi Campbell vyrábějí vůně…

Elizabeth bylo v době uvedení vůně 57 let. Tak tady už zbývá napsat jen něco o světské spravedlnosti a krémech proti vráskám… Zdroj: http://edition.cnn.com/2011/SHOWBIZ/celebrity.news.gossip/03/25/taylor.celebrity.scents/index.html

 

1992: Angel / THIERRY MUGLER

Game changer. Tak se říká Angelovi, který vyšel parfumérům až 608. pokus. Ne, že by byli tak nezkušení, šéf týmu Olivier Crisp byl v té době už mazák s mnoha úspěchy. Ale prý si Mugler přál, aby tenhle parfém trhal dlažbu. Parfuméři přidávali víc a víc čokolády a pralinek a zároveň ubírali květiny, až se dostali v prvním na maximum a v druhém na úplné minimum: říká se, že v Angelovi květiny vůbec nejsou, i když občas je ve složení vyjmenované najdete. V době syntetické parfumerie, kdy se skládají chemikálie, ne ingredience, je to těžké určit. Ale je to vlastně úplně jedno: důležité je, že na konci procesu se zrodila nová parfumérská kategorie GOURMAND.

My tady tedy nemáme ani jednu recenci Angela, ještě si nikdo netroufl, uvidíme, jak mladá garda. Ale máme tady spoustu GURMÁNEK, vůní, se kterýma se roztrhl pytel – tak se na ně koukněte TADY.

Flakon Angela všichni znáte. Tak jsem vám jako ilustraci vybrala něco lepšího: klip, který vznikl ve stejném roce, jako Angel pod uměleckou taktovkou Thierry Muglera. Hrají v něm všechny důlěžité TOP modelky, jsou nádherné, a je mezi nimi Estelle, první tvář parfému Angel vůbec a Eva – naše Eva (schválně jestli ji poznáte?). A taky Linda, bohyně Linda: račte si povšimnout si, jak chodí.

 

1994: CK One / CALVIN KLEIN

První unisex. Nebo taky první kultovní unisex. Myšlenka parfémového unisexu nová nebyla, v arabské tradici se vlastně nic jiného než unisex nevyskytovalo. Ono je to vlastně se všemi prvenstvími, které tady popisuju: nikdo z nich nebyl ten úplně první pionýr; ale stáli za nimi lidé, kteří dokázali poznat trend, uchopit ho a pěkně nám ho naservírovat.

Calvin Klein začátkem 90. let vytvořil kolekci unisexového prádla. Na gumové pásky nechal vytkat svoje CK logo, ty pak našil na tílka, trička a hlavně spodní díly (jak to nazvat: kalhotky, slipy, trenýrečky?). Vybral modely, které byly nevyhraněné: subtilní zženštilé kluky a androgynní holky bez poprsí, mlaďounké lidi, s bílou pletí, dětskými nosíky a jemnými vlasy, vzhledově i stylově naprosto odlišné od Muglerových bohyň z klipu Too Funky. Navlíkl je do džín a bílých triček, ze kterých jim nechal koukat gumy s logy a nechal je se po sobě válet.

Přes noc se zrodil nový kult: unisex, nebo spíš intersex. Devadesátky, éra osvobození, digitalizace, rapidního zrychlení života, změn, bourání berlínských zdí, přesně na tohle byli lidi připravení. Jako rozšíření kolekce Calvin nechal udělat intersexuální parfém. Ale nebylo to jen tak, aby doplnil oblečení a vytěžil z nové módy další rychlé prachy.

Najal dva špičkové parfuméry (Morillas, Fremont), přidal k nim kretivního ředitele unisexu a umíchali do té doby nevídanou vůni, kde se potkaly klasická čistota aldehydového mýdla, klasická svěžest kolínských citrusů, tehdy moderní exotické ovoce a zelený čaj a přidali tam všechny osvědčené pafémové ingredience (růže, kosatec, pižmo, fialka, santál, bílé kytky…). Přestože CK One půsbí jednoduše, je propracovaná a složitá, koplexní parfém, velká svěženka. Teď je ještě  brzo. Ale za padesát let tady s námi pořád bude a postaví se vedle No. 5 a Habanity na poličku „World perfumery milestones“. Uvidíte.

To mrně uprostřed je Kate Moss.

https://www.thecut.com/2017/02/ck-one-was-the-first-democratizing-scent-calvin-klein.html

2001: Light Blue/ DOLCE & GABBANA

Jablko na scénu! Těžko existuje na západní polokouli člověk přes 30 let, který se nikdy nenavoněl Light Blue. Olivier Crisp dva roky usilovně dřel na tom, aby pro Domenika a Stefana vytvořil vůni jejich oblíbeného jablka, zeleného svěžího Granny Smith. A tak sáhnul do syntetických potravinářských ingrediencí. Že má LB vonět jako Sicílie a proto je v ní 15% opravdové silice z kůry sicilských citronů, že je tahle sterilní svěží vůně mistrovsky zahuštěná dobře vybraným syntetickým cedrem a pižmem, bylo lidem srdečně jedno. Každého okamžitě uhranula přímočará, idealizovaná vůně jablka oblíbeného druhu. LB se stal na mnoho let suverénním bestsellerem, což je v raketově rostoucím meziročním počtu nových parfémů zázrak. Ale především vynesl na výsluní vůně jablka a hrušky a inspiroval desítky, možná stovky, následovníků (z čehož se dodnes vzpamatováváme).

Reklama LB z roku 2004 s původní španělskou modelkou. A kdo čte pozorně blog Frangipani, tak ví, že nejkrásnější muž na planetě je David Gandy, tak to berte jako bonus.

 

Zdroje: http://www.parfumdepub.com/en/publicite-Light-Blue-361.html, https://www.malemodelscene.net/agencies/why-not-models/anna-jagodzinska-david-gandy-dolce-gabbana-light-blue-campaign/

 

 

2001: 1872 / CLIVE CHRISTIAN

Nejdražší parfém na světě. A zároveň první nichovka ve výběru. Mr. Clive Christian je majitel v podstatě málo významné britské firmičky, výrobce bytových doplňků v historizujícím stylu, který v roce 1999 koupil licenci Crown Perfumery a s ní unikátní právo používat obrázek královské koruny, aby uplatnil svoji touhu po tvoření vůní. První parfém se jmenoval 1872 na počest královny Viktorie, pak následovaly No.1 atd.

Jako malinká firma, bez vlivu na parfémové dění, bez silného marketingového rozpočtu, bez vyhraněného profilu… tak vsadil na exkluzivitu. Na rozdíl od např. Arabů, to nenechal jen na designu (říkejme mu „luxusní“, OK) ale vyslovil to: do názvu firmy zapsal „Nejdražší světové parfémy“. Přestože ceny nejsou až tak závratné, 30ml začíná na 110 librách a nejdražší padesátky jsou kolem 600 (například Roja Dove se v této cenové hladině teprve nadechuje). A ve skutečnosti přívlastek „The World’s Most Expensive Perfume“ patří jen jedné jediné edici No.1, která se prodávala ve zlatých, brilianty posázených flakonech.

On tady už jeden “nejdražší” byl: 1001 / Jean Patou. Ale nepřišel ve správné době a neměl tolik odvahy, jako Clive sám sebe tak nazývat. Clive Christian se trefil, prolomil tabu “slušných cen” a stalo se, že lidem na obou stranách, zákazníkům i výrobcům, se to zalíbilo. A roztočila se spirála, ceny některých vůní se šplhají do astronomických výšek, dlužno říct, že často neoprávněně – a někteří zákazníci je kupují právě proto (dlužno říct: dobře jim tak!)
A už navždy bude poctivá odpověď na otázku čím voníš: „Nejdražším parfémem na světě!“ přiřazena Clive Christianovi.

 

2002: M7 / YSL

Prostě…penis. Sedmý pánský parfém pod značkou YSL. Vlastně vám k vůni nic nenapíšu, přestože je prima, ušlechtilá, oblíbená, šestnáct let pořád na trhu a tak dál. Co je na něm průlomové? Penis a chlupy!

A teď sem patří ten PRVNÍ skandální YSL, který jsem vám v minulém článku odepřela: v roce 1971 totiž Yves sám, nahý, předstoupil před publikum. Bylo to zvláštní, YSL nepůsobil vůbec mužně, vlastně ta reklama nebyla ni tak sexuálně pobuřující, jako divná. Celou historii nahého YSL se dočtete v tomto našem seriálku (je to zajímavé a je tam taky nahatý GANDY!): Kdo chce vidět nahého muže?

A tohle je právě kampaň, na kterou se Ford odvolával. Třicet let po „nahatém“ Yvesovi v reklamě Tom Ford prý udělal „sociální experiment“, jak se posunula společenská tolerance a ukázal všechno. Prostě VŠECHNO. A neholené. Podezřívám Forda, že o experiment mu vůbec nešlo, nicméně společnost zareagovala a ve Francii se musela firma vytasit s náhradním vizuálem reklamy, kde bylo vidět pouze ochlupení podpaží, symbolizující penis (pokud si chcete přečíst celou story včertně pikantních detailů, je to popsané ve 3. díle Kdo chce vidět nahého muže? – nebo se běžte aspoň podívat na krásného Samuela de Cubbera)

 

 

2006: Molecule 01 / ESCENTRIC MOLECULE

Solimolekula. Ne, že by to bylo poprvé, co někoho napadlo použít syntetiku, konkrétně molekulu ISO E SUPER, která se v přírodě nevyskytuje, tedy nevoní jako cokoliv známého. Chemie provází parfumerii už přes 100 let. Do nedávna se ale molekuly vydávaly za přírodní látky. Nečetli jste ve složení „C5H10O2“ nebo „N-Butyl methanoate“, ale „maliny“.
Geza Schoen, německý parfumér, znechucen komerčními praktikami v parfumerii, se odstěhoval do Londýna, kde měl v úmyslu se věnovat uměleckým projektům. Při jednom takovém projektu s kamarádem seděli v hospodě a vymysleli, že by ve vůni mohlo být víc ISO E SUPER…víc…a víc…až to domysleli na 100%. Druhý den průzkum pokračoval v baru, kde Geza navoněný čistým ISO E SUPER sbalil nějakou roštěnku. Tím se potvrdil potenciál (jedno)molekulárních vůní, Geza založil značku Escentric Molecule a vydal dvě vůně: Molecule 01, čisté ISO E SUPER, a Escentric 01, kde je 65% této složky a zbytek jsou syntetické, ale běžné ingredince (čili ty „nápodoby”).
Poprvé se tak na trhu objevila syntetika pod svým pravým názvem. Převlek chemie za pravé složky byl prolomen. Parfuméři se za ně přestali stydět. Nejen, že vznikl úplně nový obor, syntetická parfumerie, ale od té doby se „chemie v parfumerii“ zbavuje hanlivé nálepky. Lidi začali chápat, že existují kvalitativní rozdíly, že některé molekuly jsou ušlechtilé. A pomaličku se sbližuje syntetická a konvenční pafumerie, ve složení „přírodních“ parfémů se začínají objevovat složky jako „muscadin, kašmeran…“

Velké povídání o objevu ISO E SUPER při vypěňování izolace na oknech a recenzi Molecule 01 najdete TADY.


Konec! Tak, a teď s pravdou ven: kdo z vás nikdy nevlastnil Light Blue? Kdo dodnes používá CK One? A cítíte molekulu ISO E SUPER? A jak se vám seriálek líbil – chcete další parfémová témata v tomto duchu?

 

Všechny tři díly, kompletní Jednadvacítku, najdete podle tohoto tagu: The 21 Most Important Perfumes in (the) History

 

You may also like...

3 komentáře

  1. Roztoč & Krůta napsal:

    Tak tu už len len začapkať.

  2. Dušana napsal:

    Ja! Ja som nevlastnila! Zato, ako som spomenula v komentari pod druhou castou tejto trilogie, vlastnila som Eternity a…vysnivaneho Angel. A kedze som s touto parfemovou”zabavkou” zacala len nedavno, tak verim, ze este sa k nejskym tym mokekulam prepracujem. Rychlo sa z toho stava zavislost.
    A, ano, poprosim, este, este, este!

  3. I.esus napsal:

    Boli časy,keď aj mainstream bol zábavný.Dobrý výber.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..