#lochnesshunters 2 • Delvaux, nejluxusnější kabelky pro Popelky, zlé královny a maniaky

SOBOTA – malý kabelkový shopping ještě nikdy nikoho nezabil

Když se někde sejdou královny a manželky vrcholných politiků (a nejsou to zrovna holky z východní Evropy, co si ulovili oligarchové, které milují být olepené logy v čele s odbarvenou báryšňou Monikou), myslím tu noblesní část damstva, tak si každá nese v ruce kufříkovou kabelečku s pevným uchem. Každá z nich má svého tradiční dodavatele a přestože se vždycky, když se na fotce objeví Alžběta, vedou diskuse o značce její kabelky, je to pořád ten samý Launer London, starý anglický manufakturer, tradiční dodavatel královského dvora. Kabelku s ozdobou z pozlaceného drátku stočeného do tvaru rybičky, najdete už na jejích černobílých fotkách (pro puntíky: existují dvě verze ozdoby, druhá je jako ostřižená osmička). Ale Launer je pro dnešek nezajímavý, Londýnu se naše výprava vyhne. My jdeme do Delvauxu.

Vypláznutý jazyk na celý svět

Naše téma jsou belgické šlechtičny, které na celý svět vyplazují jazyk. Tedy já nevím, co tím chtěl pan Delvaux říct, ale královský model Brilland prostě MÁ vypláznutý jazyk a já si to beru osobně pokaždé, když vidím někoho vykračovat si s Brillantem, který na mne plazí „tak na mne nemáš“. Nemám.

Delvaux je stejně poctivě belgický, jako Poirot. Firma o rok starší, než belgické království (1930), si jako první na světě patentovala vnitřní kapsičku na doklady. Od počátku věků doteď sídlí jejich butik v Královské pasáži v Bruselu, pobočku mají v Bruggách a jen málo butiků po světě.

V Královské pasáži totiž vždycky nakupovala a nakupuje šlechta čokoládu, oblečení a jiné potřeby. Proto je divné, že tady není ani jediný voňavkový butik. Nechci z toho odvozovat nějaká lokální specifika, ale… no prostě k pařížské parfémové kultuře to má hodně daleko, i když mluví stejně.

Jejich kabelky, stejně jako Belgie, nenavazovaly na tradice, ale šly cestou inovací a architektury. Všechny modely mají přísně provedené designové linie s respektují vyváženost tvarů, jako když architekt kreslí luxusní vilu. Osobní výběr kůží, ruční barvení, řezání a šití, silně lakované neoťukatelné kování…však to znáte, nebudu se opakovat, všechno najdete na webu Delvaux. A nakonec každá kabelka dostane svůj vlastní přívěšek s malým, pozlaceným Déčkem.

Pro vaši představu, jak se oblíkají pravé šlechtičny: ceny Brillantu začínají na 3.500€ za velikost „micro“, medián bude spíš někde na 6.500€ a špičkové modely, limitky a vzácné kůže, už stojí víc, než nový Mercedes.

 

Onošený Brillant z průhledného plastu seženete od sběratelek nebo na e-bayi za 2.500 €.

Delvaux má i levnější (ehm) modely, třeba sportovní Pin, kdysi existovala jednoduchá řada Deux. Dneska je startovacím modelem Tempête (který je podobný PS2) ten pořídíte už od 2.500€

.

 

Můj letošní vysnění model je sportovní crossbody Pin v barvě Framboise s mátovým lemováním (který ve vašem hlasováním v Instastories úplně propadl). Cenu neřeknu ani manželovi.

Filosofie značky není prodat za každou cenu, takže nové, mladé zákaznice nesbírá přes levné modely, ale naopak, přes designové limitky Brillandu “Les Humeurs de Brillant”, které jsou někdy hodně ulítlé a cenu základního modelu vyšroubují až někam k ceně půlročního pobytu na Kajmanech. Proto kabelku Delvaux moc nepotkáte, a když ano, tak si jí určitě všimnete, protože obvykle ji třímá dáma i jinak nákladně designovaná, jazykem Roztoče&Krůty tzv. “stajla”.

Každá kabelka má svůj malý přívěšek D.

Nemá cenu, abych vás přesvědčovala o přednostech značkových kabelek a jestli „stojí za tu cenu“ – kdo to dočetl až sem, tak jistě názor má.

 

Každopádně: pokud šetříte na “něco značkového”, podívejte se, jestli zajímavý a na hodnotě neklesající Brillant není tou noblesní alternativou, kterou potřebujete.

Občas potkám nějakou japonskou turistku s mini Brillandem nebo Tempétem, vždycky si té kabelky všimnu a vždycky mne napadne, jestli mají ten vztah k historii značky Delvaux… No nic. Já si šetřím na tuhle popsanou Humornou (ale prasátko bude plné až v příštím životě).

V tomhle životě si musím vystačit se sněhobílým Pinem (cenu jsem neřekla ani manželovi), který moc nenosím, protože se bojím, že ta jemná, obláčková kůže, utrpí každým položením na sedadlo v autě…no však vnoučata si to hoděj na Aukro za vyvolávací stovku samy (i se všem voňavkama).

Dnes už se vylodíme v jednom z velkých skotských měst. Zase o krok Lochnessce blíž! Nevím, jak to bude v UK s připojením k internetu – kdybych se nehlásila, ověřte si, že žiju na instagram na #lochnesshunters/

Zdroj: všechny fotky v tomto článku, mimo mých vlastních, které poznáte, pocházejí ze stránek www.delvaux.com

 

You may also like...

4 komentáře

  1. Miruša napsal:

    Možno raz…

  2. Mirka napsal:

    Ta popsaná je super! I ta s f…čem

  3. Blanka napsal:

    Hezké kabelenky.
    A moc zdravím, dlouho jsem Tě nečetla, nějak nebyl čas…

  4. Romana napsal:

    AHOJ KASCHIKO! Jdu si přečíst, jak se máte a pozdravit Z. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..