• ANDY TAUER: Noontide petals (lepší aldehydy nejsou)

Čtrnáctá, vlastně třináctá, vůně Andyho Tauera nemohla být jiná. A divím se, že mne to nenapadlo dřív: tohle chybělo. Když Andy předloni vytvořil Miriam pro Tableau de Parfums, zhýbalo to světem niche parfumerie: aldehydy, vintage, všechno nazpátek? Miriam měla mnohem větší ohlas, než později uvedená tuberózová Loretta, najednou se aldehydy staly horkým zbožím. A Andy je …neměl!
Tableau de Parfums, pro které vytvořil Miriam a Lorettu, je spíš projekt, než značka, ale v portfoliu táty geniálního vintage nápadu nebyly. Takže přestože Andy celý rok avizoval, že pracuje na gardénii, vynořila se variace na No.5, teda na Miriam.

Když jsem popisovala Miriam, přirovnávala jsem ji ke třem vůním: Wrappings/Clinique, No. 5/Chanel a Liú/Guerlain. Tady si pomůžu stejně: Noontide Petals je ideová esence No.5 a White Linen/Estée Lauder. „Ideová esence“, to jsem teď vymyslela, znamená, že když někdo před Pavlovovým psem vysloví „aldehydes“, pes zaslintá a vybaví si něco čisťounkého, chladivého, co vynikne ve s pojení s jemnými, krémovými květinami. Jestli jste si dosud mysleli, že myslíte No.5 nebo WL, tak si opravte názor: ztělesnění vaší asociace se jmenuje NOONTIDE PETALS.
Čisté, jasné, jásavé aldehydy, jako aviváž nalitá do potůčku. To znáte. A teď to kouzlo: kosatcové máslo. Žádný těžký jasmín, žádná lepivá tuberóza nebo těžká růže, žádný opalovací ylang-ylang (teda jo, ty jsou tam taky, ale v pozadí). Jako kdybyste u No. 5 prohodili složky, které jsou vzadu, s těma nejvýraznějšíma. Aldehydy s kosatcem, svěží, nesladké, šťastné a jásavé. Za nimi kytička bílých květů a možná růže, ne moc výrazná, ale intenzívní přesně do té míry, aby ve výsledku nešlo o lehkou polívačku. Asi po hodině se květiny začnou přetavovat do balzamicko-dřevitých tónů, řvavost se uklidní a pak pomaličku pokračuje do hladce krémově-dřevitého finále. Pomaličku je asi 6 hodin od intenzívní, sálavé, typicky Tauerovské siláže po poklidnou, potěšující, všeobjímající teplou vlnu.

Jestli jsem loni psala, že Miriam je moje nejoblíbenější a objev roku tak …tak letos to nenapíšu, protože je teprve duben. Ale nevím, jestli v prosinci budu mít za sebou nějaký významnější objev. Nezapomeňte se mne zeptat. Aldehydy rulezz, láhev bude má!

BTW: 12 není 13, nízkonákladovky zkazily kouzlo třináctky. Protože ještě nedávno v letadle prostě 13. Řada nebyla. Byla jedenáctka, dvanáctka, čtrnáctka, patnáctka… V Boeingu 737 se pak objevila třináctá řada jako místo u východu na křídle s prostorem pro nohy. To bylo obrovské pokušení! Dilema, jestli strávit let ve fetální poloze, nebo se hezky natáhnout jako na gauči, ale za cenu trvalého nebezpečí, neboť nikdo neví, co se zrovna ve třinácté řadě může stát, co by se ve dvanáctce, osmičce nebo dvacetdvojce stejného letadla nestalo, totiž že letadlo spadne… Já jsem třináctku vždycky preferovala, když byla k dispozici; pověrčivá jsem jen trošku, ale do letadla stejně vždycky nastupuju pod vlivem různých civilizačních drog (alkoholu, cukru, kakaa a nezřízeně to kombinuju), z opičky se prostě nejlíp vyspíte vleže. A taky pozdní příchody na letiště a pak máte na výběr jen mezi třináctkou…a třináctkou.
Zhruba tak v době, kdy ČSA přestaly dávat k jídlu kovový příbor a keramický hrneček, a není to tak dlouho, se najednou třináctka vetřela do prostoru letadel, které vás hodí do Říma či do Londýna a zpátky za jednodenní plat prodavače v Mekáči. Řady se srazily, aby se zmenšil prostor mezi sedadly na minimum, které zaručí pasažérovi plytké dýchání a ještě dává poměrně velkou šanci na přežití letu. Třináctka je najednou někde v první třetině Boeingu, nikoho ani nenapadne pochybovat o její bezpečnosti, za ty peníze to musí být sichr. Romantika mezi nebem a zemí je fuč.
Kdo z vás si ještě v letadle stihl zakouřit? (Neuvěřitelné, že? Já jo.) Kdo z vás je členem Mile High Club?