Mám půlhodinku, tak to vyřídíme rychle: Nuit Rouge. Poměrně nedostupná vůně, která mne uhranula na výstavě parfémů v Dusseldorfu – tady máte DŮKAZ. Tehdy byla značka tak horká novinka, že nejen, že neměli vzorky, ale nikdo mi k ní ani nedokázal nic říct a nedala se ani sehnat v shopech. Ale k ruce nastříkané rebarborovým zázrakem jsem si čuchala ještě o půlnoci a toužila…

Postupně jsem se propracovala ke zkouškám v prodejnách, v 1907 mi dokonce udělali vzoreček, nedá se říct, že jsem za těch 5 let zanedbala zkoušení. A pořád se mi líbila, protože rebarbora je moje new black. 

https://www.instagram.com/p/ByIr8raBT5m/

A tak jednoho dne přistála v poště

Antonio Alessandria: NUIT ROUGE

a já jsem z ní měla radost, jakou mívám jednou za kvartál po prémiích a po páté, když dítě odjede na tábor. Krásná! Famózní začátek, kořeněná rebarbora s trochou hořké kůže a kávy, neobvyklá, pikantní…samé superlativy. Tak půl hodiny.

Po půl hodině se kráska začne měnit v čarodějnici: famózní složky zjemní, ztratí se a zlstane… po hodině, hodině a půl zůstává nudná, generická směs syntetických dřev a kadidel. Mně vám bylo skoro do pláče. V těch malých dávkách, kapičkách na ruku, to poznat nebylo. Vždycky jsem si myslela, že vůně už je pryč. Když jsem ale zlila od hlavy po paty, to já tak dělám, tak ten odér je výrazný a prostě: NUDA.

Je to zřejmě daň tomu, že vůně už je „morálně stará“ – před pěti lety tyhle složky strašně letěly, všechny vůně byly naboostované kašmeranem, ambroxanem, ISOeSUPER… a lidi to milovali. Pierre Guillaume na tom (a na svých laních očích, prsních svalech, pekáči buchet jako hasič) postavil celou značku (a víte o něm dnes někdo něco?), jenže za tu dobu už se nám oposlouchaly, obor niche se posunul a chceme víc..chceme autenticitu!

Nosím ji dál, občas, zrádkyni, dávám si míň a přestříkávám, abych si užila ten úvodní únos na rebarborovou plantáž. Ale kamky tedy nejsme…

Co nosíte v létě vy, dámy?