• BRUNO ACAMPORA: Prima T, Blu, Seplasia, Iranzol, Sballo, Jasmin T, Musc

zaří 2011

Bruno Acampora před 40 lety procestoval svět, kamarádil se s Andy Warholem, pak se vrátil do Itálie a založil luxusní parfumérskou firmu. To je furt dokola. Ale. BA má v současnoti 7 + 2 (2012) parfémů, které plní do úžasných, jedinečných hliníkových plechovek, zapečetěných provázkem a voskem. Jednou za rok vyrobí plechovky litrové, číslované, v omezeném množství, do těch pak kupcům vyryjí jméno. Jako litr parfému je fajn, jenže BA nejsou vody, nýbrž čisté esence. Parfémovou vodu si pak doma připravíte sami tak, že esenci přelejete do skleněné lahve, plechovku vypláchnete stejným dílem vody, přidáte a přidáte 5 dílů lihu. Z litru essence teda uděláte 7 litrů EdP a to nespotřebuju ani já. To je marketing jako blázen, to jsem musela mít!

Seplasia

Ceny: protože Acampora je součástí italského antiintenetového spiknutí, musíte si pro ně hezky do kamenné prodejny. A tam drží jednotné ceny (a exkluzivitu vůní). Já to mám ráda. Když se mi něco líbí, tak si pro to zajedu. Nelíbí se mi globalizace parfémů, kdy každý může mít všechno, bez námahy, a je to jen otázka peněz. Vůně mám spojené se zážitkem a koupit si knížku o dovolené nebo si poslechnout koncert v televizi přece není totéž. A proto miluju italské vůně a malé parfuméry. I když zrovna u Acampory není ta nedostupnost způsobena zrovna omezenou prodejní sítí (připomínám, že jde o čisté parfémy):
– Essence 5 ml: 88€
– Essence 10 ml: 127€
– Essnce 20 ml: 312€
– Magnum – to je ta litrovka: 10.220€
– Set 7 vzorků: 30€
– Sprchový šampon 200 ml: 90€
Možná se vám budou zdát recenze fádní, ale to je tím, že v ětch vůních není nic obzvlášť nápadného. Všechny jsou dokonalé, vyrovnané, zaoblené a klasické – klasické v tom smyslu (psala jsem to v některé předešlé recenzi), že když přijdu do butiku Acampora a řeknu, že bych chtěla „něco s bílou čokoládou“ anebo „něco co voní jako Angel“, tak nebudou mít tuchy, o čem mluvím. Neprodávají „jednu vůni s něčím“, tady to funguje opačně, musíte postupovat vylučovacím způsobem.

Mám v úmyslu recenzovat novinky letošního roku: Bianco a Nero. Proto rychlá rekapitulace “staré” šestice.

• Musc (čisté prádlo v zahradě)

Olejovité pižmo s příměsí pot-pouri. Napsala bych sena, ale u tak nóbl vůně se to nehodí a hlavně by to muselo být seno z kvetoucích bylinek. Musc je v podstatě soliflor, po půl hodině se rozvoní do čistého suchého prádla, které visí v odpolední kvetoucí zahradě, už je suché a jen si tak povlává v suchém vzduchu plném vůní květů. Za plotem je posekaná louka a paní sládková sedí na lavici ze dřeva se zlomenou nohou a malým Hrabalem v bříšku a čte si nějakou knížku v plátěné vazbě.
Je to to nejlepší pižmo, co jsem kdy potkala. Jemné, ze začátku lehounce živočišné, podepřené velmi jemnými květinami; po většinu času ale vystupuje jako suchá a teplá čistota.
Výdrž esence: 12,10 naneseno, 17,10 mám poznámku „suché slabé pižmo“ – zkoušeno ve horkém letním dni při výstupu na hrad. V chladu by možná drželo ještě déle.

Flakony EdP

• Jasmin T (jeho jasmínovost)

Medově sladký jasmín. Zahrada plná jasmínu večer, kdy se otevřou noční květy dalších kytek v zahradě pro dobyvatele pylů pod rouškou temnoty a ty denní jsou těžké nektarem. Malátné včely mají plné kyblíky medu a přežraní čmeláci padají z keřů jasmínu na zem. Ta vůně je jasmínovější, než samotný jasmín. Težká, lehce indolická, orientální. Soliflor, i když jsou ve složení další kytky (hřebíček, ylang-ylang, brambořík), dolaďují jen ty tóny, které přírodní jasmín nemá – aby byl JEŠTĚ sladší, JEŠTĚ exotičtejší, JEŠTĚ težší. Dokonalé. Škoda, že jasmín nemám ráda, já to prostě neocením.
Výdrž: jak jinak – dokonalá. Start 12,15; v 15,30 poznámka: jasný jasmín s nějakou nejasnou kytkou ; poslední záznam 17,00 jemné výrazné kytky.

plechovky

• Iranzol (živý jantar)

Tahle vůně mne zaujala jako první při rychlém zkoušení. Dřevitě hladká, jantarová. Nejaká černovlasá italská modelka, aka signora Sonia Acampora, manželka (koho?) mi ji vzala z ruky a řekla, že se mi bude líbit Seplasia, že to pozná. A? A jo. Líbí se mi obě, ale Seplasia je srdeční záležitost. No, zpátky na stromy – dřevitost Iranzolu plyne ze santálu, galbana a ambry. Jestli jste někdy ve škole dělali pokus s hořícím jantarem, tak jste se přiblížili k vůni Iranzolu. Výrazná nasládlá pryskyřično dřevitá vůně, poměrně ostrá (jak to jde v rámci poměrně mdlých ingrediencí), klasická kráska.

Sonia Acampora

• Seplasia (květinový pokojíček)

Nejsem úplně objektivní, tak to tak berte. Když jsem ji zkoušela prvně, tak jsem zajásala, že je aldehydová. Naštěstí jsem to před Soniou (jsme se zkamarádili, víte?) neřekla, aldehydy v ní fakt nejsou. Je to velmi jemná květinová chypre, vystavěná na tom jejich hladivém pižmu, mýdlové čistá. Co tvoří efekt „aldehydů“ nebo „chypre“ nevím, podle složení je to samá sladkost, možná kombinace citrusů a tuberózy. Výrazná, kulatá jako mrak, zastřeně nasládlá, sálavá. Výdrž obvykle solidní.
Milujeme se.
„Voní ti to?“
„Jak kuličky do pisoáru.“
„To jsi už říkal včera o úplně jiné vůni.“
„To byly jen kuličky. Tyhle jsou už pochcané.“
Milujeme se.
PS: z té svojí plechovky jsem si EdP neudělala, protože se bojím, že to zkoním. Já ji vlastně ani nepoužívám, protože se bojím, že bych si ji spotřebovala. Asi ji nechám vyschnout a pak budu plakat.

Acampora Seplasia, odplombovaná

• Sballo (bzučím si tak po zahradě)

Jemné a lahodné květiny s vydatnou zelení: vetiver, pačuli, šalvěj… Jako letní kytka natrhaná i se suchými květy a zelenými natěmi bylin. Sballo se dá přeložit jako „bzukot“, jo, to by mohlo být, zahrada plná hmyzu. V podstatě další vůně, kde je základem acamporovské pižmo a na něj je nahrnutá hromada lahodných složek v umírněné formě, tedy tak, aby žádná z nich nevadila, ale ani nechyběla. Vyrovnaná, lahodná, lehounce nahořklá sladká květinová vůně s říznou zelenou složkou. Výrazná, intenzívní v prostoru.
Výdrž a intenzita ze všech 6 zkoušených nejlepší.

• Blu (bílá květina bez přívlastku)

Modrá barva tohoto olejíčku je modrá krev ušlechtilé květiny, tuberózy. Věděli jste, že tuberóza ze stonku krvácí modře? Blu vás nenechá na pochybách, kdo je královnou bílých květin. Tak, jak je tuberóza zpracovaná tady, ji nikde nenajdete: bez indolů, bez gumy, bez žvýkačky. Spíš, než tuberózu připomíná jiné exotické sladké květiny: gardénii, ylang-ylang, frangipán. Výsledkem je opojný, čistý, krémovitý obláček, který při každém pohybu zavane do prostoru. Omamná nádhera.

• Prima T (medový kalich)

Protějšek Sballa – kytka bez zeleně. Ty nejsladší kytky, které znáte (narcis, konvalinka, jasmín, růže), v uhlazené formě (pižmo), aby nebyly tak těžké, je k nim přidaná mandarinka a něco zde simuluje med (galbanum?). Kulatá, hladká, strašně sladká – kdyby v ní bylo něco zeleného, mohla by se bratčit se Sisley/Soir de Lune. Jenže není, tak moji oblíbenou Soir de Lune předběhla o prsa – je lepší, vyrovnanější, jemnější, kulatější. Nevím, jak to napsat, prostě je komplexní, od začátku do konce, nic v ní nepíchá ani netlačí. Co s ní má stejné, je intenzita – je to jedna z těch vůní, co řvou do světa „Je jaro!!!“ Nádherná.
Intenzita ne jiná, než u ostatních; zajímavé u Primy je, že se na konci (po 5 hodinách) voní ovocně. Mandarinka s medem.

Nevím, jak si Neapolitána představujete vy.

Já takto.

Fotky B. Acampory: katalog společnosti Bruno Acampora.