• ERBORISTERIE – I Profumi di Firenze: Spezie de Medici (marokánka)

Září 2012

Jak jsem nakupovala v Erboristerii už víte, a teď první recenze toho, co jsem si odnesla. Protože se znám a vím, že jsem v poblouznění schopná koupit cokoliv, co pak budu nabízet po známých a na Aukru, jen abych se toho zbavila, tak jsem se rozhodla pro nákup malých, 12ml balení, které bych byla možná někdy spotřebovat. Jsem rozumná totiž….

Kterou?

…..totiž. Rozhodnutí přišlo až poté, co jsem vyzkoušela tak 50 z 92 (42 jsem zamítla jen podle jména), zůstalo mi v užším výběru asi 10 a z těch jsem to pak ještě redukovala na 5. V posledním kole jsem se rozhodla vyřadit ještě Violetta di Bosco (lesní fialku) a Talco delicato (jemný pudr), který mne teď teda dost mrzí. Donesla jsem si tedy k pokladně Spezie, Legno Amaro a Cuoio di Russia (první uni, druhé dvě pánské, nechápu to) v těch malých lahvičkách, tam jsem si přečetla, že jde o oleje, tak jsem si to zase nechala vyměnit za EdP (jsem stříkač, neumím se vonět ťupkáním), což se mi pak ale zase zdálo moc na objem, tak jsem si to zase nechala vyměnit nazpátek, no ale to se mi taky nelíbilo, takže nakonec jsem to slepě nakombinovala (zavři oči a bodni nožem) a tedy Spezie mám v EdT a druhé dvě v oleji. Zpětně se to ukázalo jako vítězství Štěstí nad Rozumem. Jestli se o něčem takovém v tomhle oboru vůbec dá mluvit.

Zadní strana krabiček vyobrazuje středověkou alchymistickou dílnu.

Spezie di Medici, Medicejské koření, se mi zalíbilo hned napoprvé a líbí se mi pořád. Kompletní složení nikde nenajdete, vyčetla jsem na různých stránkách feferonky, hřebíček, skořici a pomeranč, zázvor a kardamom. Kromě feferonek to tam cítím všechno. Ale naprosto dominantní složka, základ, který to všechno nese, je kandovaná pomerančová kůra. To je tak absolutní, že by se tenhle parfém mohl alegoricky jmenovat “marokánka bez čokolády”. A taky med, medová sladkost, ale taky konzistence. Nevím, kde přišli na tu koncentraci EdT – nevěřím, že by TOHLE ve vyšší koncentraci mohlo prolézt roprašovačem, EdP by se asi musela krájet ostrým nožem. Zdálo by se, že jde o vůni lepkavou: jenže není, díky silnému, pichlavému oleji z pomerančové kůry není klasicky tuberózově-cukrově sladká. Voní opravdu jako nějaká vánoční sladkost, nebo jako takový ten luxusní grog, co nosím na Silvestra do Kinského sadů, kdo už byl, tak ví o čem je řeč, a v podstatě má kromě rumu naprosto stejné složení, včetně toho pomeranče (kůra a džus – šikovní si tady najdou recept). Siláž je taková, že jsem se potkala ve výtahu ještě 20 minut po příchodu do práce, když jsem popojížděla mezi patry.

na náměstí u Spezierie

Mně se to teda hrozně líbí! Kolegové ani muž moje nadšení nesdíleli, zdála se jim obyčejná a narozdíl od včerejšího Petit Fracase, který se jim líbil (čokoláda), nad tímhle kčili rameny – prý nezajímavé. Je pravda, že v té vůni není nic, co by bylo šokující – i to koření je namíchané tak pěkně, že skořice i hřebíček, které mi obvykle trochu vadí, a naopak kardamom, který miluju, se nedají od sebe odlišit, jsou krásně zakleslé do seba, ladí jako jeden druh koření; mají mimikri třeba jako karí, u kterého dost lidí ani nenapadne, že jde o směs. Díky kuchyňskému charakteru vůbec neevokuje orient, přestože složky jsou typické; je to prostě gurmánka jak vyšitá. Teď si uvědomuju, že když jsem do toho oddělení teprve včera nastoupila a ti lidi už stihli vyzkoušet tři moje novinky, někteří i Tauerovu kouzelnou krabičku, tak že s nima asi nebude úplně všechno v pořádku….že?

Most zlatníků, tady Vrah tvořil Parfém

Ještě jsem se zapomněla zmínit o jedné složce, která je pro mne hrozně zajímavá, a to tím, že není obvyklá a navíc přetrvává až do konce (nemyslím konec života, ale voněla jsem se naposledy okolo poledne a furt tady je) – je to vůně spáleného pomerančového oleje. To je tedy moje asociace, jestli jste někdy zkoušeli zmáčknout pomerančovou kůru nad plamenem svíčky, tak víte, o co jde – olej vystříkne, zajiskří v plameni jako prskavka a kostelně zavoní. Kdo tenhle pokus nedělal, bude cítit asi slabounké kadidlo v harmonii s pomerančovou kůrou (nemyslím kadidlo kostelní, balzamické, ale spíš kalafunu spálenou pájkou, čistší, plošší, jednoduchou vůni).

Má to nějaký zápor? Jo. Je nudná. Lineární, nuda, nuda, pořád stejná, drydown neexistuje. Celý den voní stejně a vlastně mne ani nenapadlo přiživovat. Mám ráda všechny fáze vůně, i tu první lihovou; v pánských vůních s kůží, tabákem a ušlechtilými lihovinami to bývá leckdy nejzajímavější okamžik života vůně. Líbí se mi, že v určité chvíli vůně změní xicht, nekdy se mi i přestane líbit, tak přiživím a zase z ní mám radost. A to se tady nekonalo. V podstatě voním pořád stejně, jako ráno, a to jak kvalitativně, tak i kvantitativně, vůně se strašně málo vytrácí (nikdy tu padesátku nespotřebuju – nechce někdo odstřik?)

Shrnutí: kandovaný pomeranč v medu a nálevu z orientálního koření. Líbí se mi to.

Shrnutí po měsíci používání: už tam cítím i tu čokoládu. Je to marokánka kompletní.

You may also like...

19 komentářů

  1. udvouverunek napsal:

    Však my jsme si s Veru rezervovaly odstřiky, ne? Tak jak koukám, Veru asi nechce, ale já se stále hlásím 😀 Na kůži jsem ji nezkoušela, ale to nevadí, voněla mi božsky. Dost neotřele, myslím že nějakou dobu mě bavit bude – aspoň než ji spotřebuju. Mysli na mě!
    Verunka

  2. tutto bene napsal:

    Pomerančová kalafuna a koření to zní slibně. Mě by ani lineárnost nevadila pokud by mi celek lahodil.
    Ovšem vůbec by nebylo špatné pozorovat tvůj nákup u Erboriesterie. To bych se cukala smíchy:)

  3. udvouverunek napsal:

    Zkoušela jsem (díky Tobě) jen ten první, ale na mě vůbec nedrží:( Třicet minut a je fuč. Chtěla bych aspoň EDP, protože vůně je to nádherná, jen bych musela furt oživovat. Ach jo. Veronika

    • Canan Pamuk napsal:

      A nezdá se ti to? Já ji cítím celý den, až do večera, někdy i z oblečení, když ho peru. Ale já si stříkám oděv – ty jsi ji měla na kůži, že? To by možná mohlo být příčinou.

      • udvouverunek napsal:

        Nezdá, bohužel. Je nádherná, odstřik si i ráda vezmu až se potkáme jestli ještě bude… Ale i máma tvrdila, že ze mě později není cítit. A na ní ti udělá totéž:( Veronika

  4. No, zrovna něco řeže a vrtá ve sklepě. S dcerou si svorně myslíme, že – podle receptu Viewegha – rakev…
    obálku ještě nemám…nestíhám…

  5. Hřebíček a skořici miluji!!! A s tou kůrou chápu – pálím takhle nad svíčkou mandarinku i pomeranč a voní mi to…
    A opravdu škoda toho jemného pudru…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..