• Francie z vody: den šestý, sedmý… jak to vlastně v té lodi vypadá a shopping po francouzsku

Protože se Romana ptala, jak je to na lodis hygienou, rozhodlajsem se pro článek s více fotkami a méně kecy.
Kanalová loď je vlastně jachta bez plachet. Ten nejmenší typ, co jsme měli my, má jednu kajutu v přídi s až překvapivě širokým lůžkem. I když, ten co spí u stěny, spí ohnutý, vzhledem k zákonitosti lodi – směrem k přídi se loď zužuje.

Bordel, co tam nutně po pár dnech vznikne, jsem odhrnula stranou.
Kapitánské pracoviště: spousta čudlů a ciferníků. Vím jen, že to má klíč jako auto a taky čudl na vypouštění ehm obsahu toalety. A to jsem viděla lidi, co se v kanálu koupali.

A k té hygieně: na lodi je nádrž s vodou a mrňavá koupelna se záchodem. V kanálu se koupat nedá, voda vypadá jako hrachová polívka, ale koupelna slouží zároveň jako sprchový kout. A v některých přístavech je taky k dispozici sprcha.

Uvnitř lodi je i kuchyňka s vařičem na plyn a ledničkou na plyn. Ale případná chuť něco vařit vás přejde: když necháte otevřeno, průvan vám sfoukává plamen a když zavřete, uvaříte se spolu s jídlem.
Plynová lednička zvláštně smrdí. Když k tomu přidáte uleželý camembert, máte postaráno o vskutku originální čichové vjemy.

A konečně mé operační centrum: lanové pracoviště a záď

Už jsme to úspěšně přežili, vylodili se a relaxujeme na břehu moře, tak to můžu vyhodnotit jako vcelku zajímavý experiment, který v dohledné době nehodlám opakovat. A mám několik rad, kdybych vás přece jen neodradila:

• minimální počet osob jsou 3
• jeďte shora dolů, tj ze západu na východ. Jednak je to jednodušší ve zdymadlech, jednak nebude nejsilnější odpolední slunce pražit do obličeje tomu, kdo loď řídí.
• slunečník není moc použitelný, dvakrát se nám pokusil uletět, jednou jsem ho zachránila za cenu rozbité skleničky, podruhé jsme ho lovili z kanálu.
• a to hlavní: ledničku si naplňte vínem!

Víno se naštěstí dá průběžně doplňovat. Všude po cestě kanál lemována vinice, vinotéky, nebo, přinejhorším, supermarkety. Ve druhé polovině plavby se i přímo u zdymadel začaly objevovat hospudky, nebo třeba pidiobchůdky s různým zajímavým zbožím. Třeba tenhle specializovaný na marmelády i s ochutnávkou.

Ne, nezakoupila jsem vínovou. Koupila jsem meruňkovou a jednu ze zelených rajčat s citronem.
Tyhle specializované francouzské obchody jsou vůbec jedna z nejzajímavějších věcí, co tu na cestách potkáte.

Fandíte marseillskému mýdlu? V Carcassone je obchod věnovaný téměř výhradně jen jemu. Sortiment je doplněný kolinskými prodávanými po litrech. Z fontán, skoro jako u Caronu.

Neodolala jsem fíkovému a santalovému mýdlu a čtvrtlitru chypre kolínské.
Kolinská z Le Magasin du Savon je za tu cenu velmi příjemným překvapením.
Celoroční, nenáročná polívačka. Docela sladce květinová s mýdlovými tóny.
Nic originálního, přesto pořád daleko inteligentnější, než většina drogeriové produkce u nás.
Zitra už vyplouváme na kanoích a pokud to přežijí, bude článek o tom druhém nejdůležitějším po vinu – o jídle.
Zatím au revoir!