FRANCO DE VANNA: Ponte di Rialto Elixir (souvenir Made in …) + gallery: Venezia
Aktualizováno 26. 5. 2013
Skutečný důvod, proč jsem tuhle recenzi vytáhla z archivu, je že jsem si sem chtěla propašovat fotky, na kterých je TEPLO. A protože mne za chvíli čeká Itálie (a vás taky, protože přístí týden chystám reportáž o Esxenci), tak Benátky. A když Benátky, tak muránské sklo. O nic jiného v kauze této vůně totiž nejde.
květen 2012
Nejdřív jsem si myslela, že napíšu čistě vonnou recenzi, ale když jsem si prohlídla stránky a zároveň navoněla ruku, rozhodla jsem se, že to dnes pojmu jako takové cvičeníčko z marketingu na téma “Jak z turistů vytáhnout so nejvíc peněz.” Klíčová slova: turisti; peníze; matrjošky a ušanky (sledujte, o vůni ani slovo). Nejdřív vůně: PdR má být květinově ovocná, s dřevem, pižmem, vanilkou a ambrou v základu – podle složení to může být cokoliv. A je? Je.
Přespolní závod šílených kytek v čele s bulharskou růží, kterou za pár minut doběhne úporný mastný kosatec, fialkový aldehyd a pecka z třešňového kompotu a vedou peloton, aniž by dali šanci vyniknout těm jemným ingredientům někde vzadu. Ti na ně řvou: počkejte na nás, neutíkejte tak dopředu, ale je z toho slyšet jen homogenní, nevýrazný hukot, jako šum velkoměsta, něco je slyšet, ale neroznáte v té kakofonii žádný výrazný tón, hlas. Výsledkem je taková ta stará, ostře sladkokyselá, směs bulharské růže, fialky a pudru z kosatcového kořene, kterou dřív voněly rtěnky a pudry, ale ne ty za bolševika – ty, co používaly naše babičky, když ještě chemie byla v plenkách a uměla jen fialkovou esenci.
Takhle nějak by voněla Liptick Rose z kolekce Frederica Malle na nemytém těle bezdomovce; LR je jemnější, vyvážená, postavená tak, že složky jsou sladěné jedna s druhou, zapadají a jsou kvalitnější, zaobené, ne tak řezavé a přesto se o ní traduje, že je nenositelná. Dokážete si už představit sofistikovanost Ponte di Rialto?
Výdrž je spíš podprůměrná, po hodině se ještě ukázalo suché pižmo, kosatec mávnul zeleným lístečkem a peloton byl pryč. Teď marketing: tahle vůně vznikla jako doplňkový sortiment drogerie, vedle karaf a pilníčku z benátského skla (i když původ těch pilníčků…když jsou Benátky nad Jizerou, co by nerozumí politice a na Hradě by byli super) – no něco do toho hezkého flakonu naplnit bylo potřeba, v podstatě to je lhostejno co (nejde o vytvoření nákupního návyku, drtivá většina lidí si to koupí jedenkrát v životě, takže na kvalitě nezáleží, jde jen o první dojem a růže se hodí). Lahvičku se štítkem “ze skla Murano” postavil do vitrínky svého hezkého obchodu u mostu Rialto vedle dalšího vlastního sortimentu: skleněných pilníků, manikúr a štetek na holení. Zboží v téhle výloze je strašně předražené, ale bohatí turisti ze západu i východu si rádi odvezou krásný suvenýr z Benátek. A to je jediná hodnota, kterou tahle vůně má: je to hezká vzpomínka na Benátky pro toho, kdo tam strávil krásné chvíle; stejně jako dřevěný flakonek s růžovým olejem z Bulharska nebo matrjoška ze Staroměstského náměstí.
Co s tím dál? Prodat to? Koupili byste si od někoho suvenýr z dovolené? To je kýč! Napadlo by vás si od někoho koupit plastovou svítící eifellovku nebo vuittonku z velbloudí kůže? Franco z vany je šikovný marketér, rozhodně tak o 99% šikovnější, než parfumér. Vystavit do vitrínky, jednou za čas oprášit, otevřít a přičichnutím si připomenout romantickou dovolenou (rychle, než vyprchá, flakony netěsní – i ty postavené ve výloze byly poloprázdné, ty co ležely byly prázdné úplně).
A ještě něco pro představu o tvorbě cen sortimentu suvenýrů parfumerie Franco:
– skleněný pilník obyč: 26,50€ (euro – ne korun) TADY; a k tomu podobný třeba TADY od 125,-
– manikúra Solingen – miniaturní pilník+miništipky: 39,50E (taky EURO!) TADY ; je to TENTO pilník a tato sada stála v Normě okolo 230,- Kč (už není, kupovala jsem si ji v době psaní recenze)
– Elixir Eau de Parfum STOJÍ 125,00 € /100ml (v eshopu), ale když si koupíte o něco lepší flakon, zaplatíte 265€ , rozdíl v ceně flakonku je 130€ a ten základní, ruční, taky není zadarmo (v okolních obchodech podobné flakony koupíte za 60-100€); hodnota vůně prostě není v té vůni, ale v té skleničce a ve vaší vzpomínce na Benátky.
Jestli chcete hezkou a hodnotnou vzpomínku na Benátky, kupte si v bio-shopu u Ponte della Guerra (na fotce níže, jak stojí gondoliér) pomerančovou marmeládu nebo fíkové čatní, salumek, slámové víno a ručně vyrobené těstoviny z Toskánska. Nebo se tam pořádně nadlábněte!
A ještě nákupní tip: když jsem ověřovala ceny na Normě, všimla jsem si (asi) novinky: skleněný pilník v plastovém obalu, tak to přesně potřebuju do kabelky.
Galerie: Benátky. Teplo, voda, historie, koupání, nákupy, všechno. Voda nafoukaná na San Marco přinutila některé turisty k sundání bot, jiné přiměla k jejich nákupům. Já už jsem je neobula, prošla jsem celé Benátky tentokrát naboso, však mi taky za tuhle recenzi spílali do bosorek, tak se trefili.
Myslím, že tohle si někdo za rámeček jen tak nedá 🙂 Tuším, komu natruc jsi to psala (nebo se aspoň domnívám, že to tak bylo, podle toho co vím). Čímž neříkám, že to není pravda, věřím tomu a zaplaťpámbu nejsem z těch turistů, co si odevšad musí dovézt hmotný suvenýr, natožpak takhle drahý suvenýr. Chtělo by to víc propagace. Mám to sdílet u nás?
Verunka
Jestli se ti líbí, tak sdílej, děkuju. Nepsala jsem to natruc, i když to tak mohlo vypadat – dostala jsem vzorek k otestování a měla jsem prosbu o napsání recenze. A protože obvykle recenze na blbé vůně nepíšu, opustím je hned v začátku, tak vypadá jako výjimečná. No a u téhle mne navíc zaujal marketing, o tom tady píšu docela často a ráda, takže mi přišlo škoda ji sem z archivu nepřešoupnout.