• Jejda!

Doufám, že důvodem nebyla z nouze ctnost (došli lidi), ale jen chvíli po tom, co jsem začala psát blog, se na mne s dotěrnou anketkou obrátila Tutto Bene, což mi na jedné straně polichotilo, na druhé straně jsem si říkala, že nejsem žádná blbá vystavovatelka svých nohou a kabelek, abych se do něčeho takového zapojila. Předvádím raději esence, než sebe; donedávna jsem si myslela, že je to handicap v blogosféře, ale pak jsem narazila na tuhle oduševnělou Blogerínu a vzhledem k tomu, že oduševnělá Tutti Frutti oslovila nás obě (a jen nás obě), tak jsem se rozhodla odpovědět. Protože mi to LICHOTÍ, být v jedné bandě s těmahle existencema. Jdu na to.

11 pikantností o mně:

1. 90-60-90
2. Miluju souběžné vztahy.
3. Znám dobře dopravní předpisy, ale jen proto, abych se mohla hádat s policajtama (ani ve snu by mne nenapadlo je dodržovat).
4. Chřipku léčím teplým jablečným džusem s Becherovkou; čím míň džusu, tím víc Becherovky, tím zdravější člověk.
5. Vášnivě sbírám a šířím drby, proslavilo mne to a nijak se tím netajím; jestli byste si mysleli, že výsledkem bude, že mi nikdo nic neřekne, je to přesně naopak – každý se mi svěří.
6. Pletu si mně, mě (to je moje net-signature).
7. Blbé kecy (moje live-signature).
8. Syrové maso. Jakékoliv, ráda si ukousnu při krájení. Jednou jsem si objednala tak syrový biftek na romantické večeři, že můj partner skoro zkolaboval. Vykopla jsem ho. Co s takovým pro život?
9. Mám jeden šedivý vlas. Dva. Víc. Dprdl.
10. Ve filmu mi víc vadí zabíjení zvířat, než lidí. Vím, že člověka doopravdy nezabijí, ale kočku, psa, koně, když to neumějí hrát, aby byli přesvědčiví? Prostě jsem závažně podezřívavá.
11. Fabuluju. Vášnivě, barvitě, nadšeně, víceméně úspěšně.

Dotazy od Tuttovky:

1. Bez čeho si nedokážete představit běžné ráno?

Kafe, cigáro. Deset let nekouřím, furt mi to chybí, tak asi aspoň každý den u kafe zavzpomínám. Jednou feťák, navždy feťák.

2. Váš parfémový sen, zatím nesplněný?

Ty, tak to fakt nevím. To je nejtěžší otázka. Zamyslím se. *

3. Salát nebo Steak?

Krvavý steak se salátem. To ses mi přesně trefila. Kdybys mi dala vybrat steak a …. cokoliv, nebo salát a …… cokoliv, tak bych věděla, co odmítnout. Dorty, ovoce, kuře, pečivo, buchty, palačinky, zmrzlina, čokoláda, salámy, díky, obejdu se. NEEXISTUJE lepší jídlo na světě, než stejk a salát, třeba čekankový. Ještě možná sýr. Smrdutý, děravý. A český obložený chlebíček (vč. dětské verze “jak na Nový rok”, aneb “co rodiče ani návštěva už nezvládli spást na Silvestra”)

4. Co nikdy nechybí ve vašem špajzu?

Chanel No.5. Ten máme všude. Jde o mně i taková fáma. Já mám spoustu malých flakonků s pětkou pro Strýčka Příhodu po kapsách, v každé kabelce, rozsypané po autě, po baráku, v každém šuplíku v pracovním stole…kam šáhneš, tam na tebe vypadne Pětka. Znáte tu scénu s Fantozzim, jak se na něj odevšad doma sypaly bagety a Fantozzi tedy začínal něco tušit o tajné lásce Píny k místnímu pekaři?

Jestli jsi, Tutto, myslela jídlo, tak francouzská jemná hořčice a červené (v zimě) a bílé (v létě), bublavé (celoročně). Bez vína se totiž nedá uvařit rizoto, milé Bene, víme?

5.Váš kulinářský majstrštyk?

Protože jsem nejlenivější člověk v okolí, jsem vyhlášená rychlovkami a studenou kuchyní. Takže různé nakládané a skládané věci: utopenci, sýry, studené dezerty…ale chceš recept, že? Tak dám něco exkluzívního, sama jsem si to vymyslela a nemá to žádný název (bude to jeden z úkolů pro další blogerku z MOJÍ undici). Je to taková kejda, která chutná skvěle s děrovanými sýry, ale dokáže i tu nejsprostější cihlu (sýrovou, ne Tondach – pozn. Pro ještě větší kulistřeva, než jsem já) povýšit na pohoštění pro Pohlreicha. A – POZOR – všechny ingredience zdomácnělé v okolí Vizovic a Zlína & jsou JENOM TŘI. Ale hlavně: poskytuje ohromné potěšení kuchařce již při vaření (ve fázi ladění), a to moc jídel teda nedává, uznejte, takové dršťky nebo sekačka…

Recept:

– hrst vlašských ořechů

– panák slivky

– lžíce medu

Většinu ořechů rozmixujte tyčovým mixerem nebo na robotu úplně najemno. Teď nastává fáze ladění: do ořechů kydnete lžíci medu a lžíci slivovice.

Jejda, přeskočila jsem jeden důležitý krok! Testing. Protože všechny ingredience musí být absolutně jakostní, je potřeba je před přidáním kvalitně otestovat. Takže pozor, ne abyste tam dali jen tak něco, bez toho, abyste to zodpovědně ochutnali! K testu je třeba přistupovat s maximální důkladností, abyste něco nezanedbali, takže si připravte dostatečně velké vzorky! Měřítkem může být klasický „jeden hrnek“ (podle vzor „hrnková buchta“). Chápu, že je to náročné, takže není třeba, abyste testovali úplně všechny ingredience. Na med a ořechy se teda vyserte.

Čili: máme otestováno, pokračujeme. Do rozdrcených ořechů dáte med a slivovici, zamixujte, ochutnejte. Přidávejte postupně med i slivovici, až vznikne vláčná pasta, která bude jemně hořko-sladko-pikantní přesně podle vaší chuti. Na závěr do pasty hoďte pár ořechů, které jste si nechali stranou, a jen krátce podrťte mixérem, aby zůstaly „hrudky“, ať je to veselejší. Dopijte zbytky, škoda to nechat zkazit.

Servíruje se to třeba tak, že na talířek doprostřed dáte hromádku a obložíte proužky tvrdých sýrů. Je to velmi vhodné zapíjet slivovicí, pokud jste testovali zodpovědně, tak bude stačit aj víno.

6. Oblíbený film?

Moc filmů. Tak asi za všechny jeden, protože je ojedinělý a každý by ho měl vidět aspoň kousek (protože se obávám, že celý ho většina diváků zvládne až po uvaření mého receptu z bodu 5.): Kuchař, zloděj, jeho žena, její milenec. Ono je to vlastně taky hlavně o vaření, i když na konci už spíš o pečení. Možná o něm časem něco napíšu na blog, skrývá v sobě hromadu inspirace  a já jsem se ho kdysi pokoušela rozkrýt…hm, Turbo, díky za inspiraci.

7. Oblíbená kniha?

Moc knížek. Moc. Tak napíšu, co se mi zrovna teď líbí. Mám za sebou několik zběsilých let (souběh náročné práce, školy, narození žaby), jsem totálně nesoustředěná a roztěkaná, potřebuju něco, co mne úplně pohltí, donutí soustředit se. A to jsem našla v Orhanu Pamukovi (to už jste si možná všimli) a Salmanu Rushdiem (ale Satanské jsem zatím nečetla). Už jenom to, že jsou tam stovky postav a jejich jména se často liší jen hláskou, k tomu ty alegorie, kdy se postavy prolínají z minulosti do současnosti, ze záhrobí do života…no prostě si pak přijdu úplně normální a v pohodě.

Vážně, úplně strašně krásná krutohustá a romanticky nejnádhernější je „Jmenuji se Červená“ od Orhana Pamuka. Můj kolega měl tak strašný problém se sexuálně frustrovanou a emočně neukotvenou a nepředvídatelnou, provokující, rozežranou vyhlášenou krasavicí Orhanovou matkou v této knize, že přestal číst v polovině. Já jsem si o ní řekla, že je blbá kráva a doufala jsem, že ji zabijou někdy kolem poloviny, protože i lichvář, homosexuální dervíš, ba i vrah jsou sice oškliví, ale sympatičtí. Nezabili, ale dočetla jsem to. Ten příběh je fakt krásný a jestli to tady čte někdo, kdo má rád Turecko a Istanbul (jako já), tak tohle vás pohltí.

A kdo se chce jen prachsprostě chytře bavit, lámat se v pase a utírat si slzy, tak zkuste Engerlingy od Kapitána Kida. Poznáte v tom sebe, svoje sousedy, ODS, KSČM, EU, ČSAD, Okamuru, Pornellu, svoje děti, kočky, psy a kabelky Louis Vuitton…

Hm. Ten Orhan Pamuk je fakt přesně můj typ, klidně bych se dostavila na dostaveníčko…někde v Galatasarayi nebo Uskudaru.

8. Váš největší prohřešek z mládí?

No tak tohle je úplně jednoduché. Druhdy jsem v práci četla firemní magazín jedné konkurenční společnosti a tam dávali vrcholným manažerům mj. otázku, za co ze svého mládí se stydí. Mělo to být takové odlehčení mezi kydama o tom, jak sotva odhodili plínky (samozřejmě až v deseti měsících, poté, co začali běhat a slabikovat Solženicyna), dostudovali třetí vysokou školu, při níž se stihli jen tak mimochodem stát vrcholným manažerem finanční instituce. Mělo je to poddaným…plebsu…póvlu…sorry, ostatním zaměstnancům ukázat z takové té lidské stránky. No co myslíte, přiznal se někdo z nich, že na zábavě kámošovi nablil do kapuce? Mezi historkama o zapomenutých klíčích a zvonění na sousedku o půlnoci (chachacha!), ztracené legitimaci do Národní knihovny (hehehehe!) se vyznamenal obchodní ředitel, který za nejostudnější zážitek svého života považoval, když na vysoké škole OPSAL PÍSEMKU Z TAHÁKU. Udělal to ve chvíli duševní slabosti, nikdy už se to neopakovalo, dodnes se v noci budí orosen a uvažuje, že se zpětnou platností napíše omluvný dopis profesorovi, vrátí diplom a znovu složí zkoušku, protože kdykoli ho dnes potká, tak se mu nemůže podívat do očí. A bojí se, že ho to bude pronásledovat i v posmrtném životě a vrátí se mezi nás jako blbej tahák z andragogiky na čtverečkovaným papíře s pravopisnou chybou a zahučí rovnou do archivu na Spolucazi.cz.

To jsem už četla kolegům nahlas, spíš recitovala, to já hezky umím, dokážu být melodramatická, chodím po kanceláři, efektně vrážím do flipchartů, kácím se za kopírku, vrhám lihové fixy a tak…no prostě byl to pro nás všechny velmi silný zážitek a jeden kolega se smál tak, že se nahlas uprdnul.

A z toho usuzuji, co by vás mohlo zaujmout. Tedy: můj největší prohřešek z mládí je, že jsem jednou opsala písemku z taháku. Smějete se, pohoršujete, že?

(Ne, Tutto, fakt ne. Není těžké si všimnout, že jsem hovado. Do svých životních situací a scének zatahuju různé nevinné slušné lidi a někdo by je mohl poznat a to zase nechci. Dostatečným stigmatem je pro ně to, že mne poznali. Zůstaňme u taháku.)

9. Kde se vidíte za 20 let?

Vizovice – náměstí.

Co dál?

Bloguju chvilinku a vůbec netuším, koho oslovit a jak. Chtěla jsem se vrhnout na Verunky, ale ctím právo první noci a nechám je kolegyni Věčně mladé blogeríně.

Nerada bych tohle letadlo přetrhla, aby mi chcípnul papoušek, zemřel fikus a prohrála jsem dva miliony ve Sportce.

Mám na blogerky 11 úkolootázek a jsou možná nečekaně povrchní (nojo, fiflena ve mně):

1. Pojmenovat kejdu na sýry, viz bod 5.
2. Tip na nejkrásnější černou velkou koženou DÁMSKOU (pro dámy) kabelku přes rameno, aby to nestálo somálský státní rozpočet a dalo se to koupit v ČR/EU/na netu.
3. Tip na hezkou voňavku, co nemají v Sephoře ani ve Fannu
4. Vyjmenuj pět nejhloupějších značek oblečení, bot, doplňků nebo kabelek, které otravují na blozích
5. Naopak: Pět tvých nejoblíbenějších značek z blogů
6. Maličký luxus: co si musím rozhodně pořídit, když mám splín a málo peněz?
7. Nosíš pravé kožešiny?
8. WTF, co je to „Michaela Štoudková“?
9. Co říká váš partner, partnerka na váš blog?
10. S kým bys nemohla mít sex (ani za peníze)?
11. Oblíbené žvižátko.

Díky za účast, e-sestry!

Tutto Bene, tobě děkuju za pozvánku, pobavila jsem se. A Mládí vpřed děkuji za odvahu a za uvedení do blogerského života. A nejen jí, taky jejímu zrzavému spiklenci.

Canan Pathetic

—

* Ten parfémový sen. Nemám sen o tom, že bych vlastnila nějakou vůni. Nejsem člověk, který chce MÍT, chci POZNÁVAT. Zřejmě jste si už všimli, že na voňavkách mne baví to kolem: parfuméři, parfumérky, marketing, reklama, komunikace, lahvičky, skleničky, obrázky, historie, souvislosti, cestování, lidi, LIDI… Není to tak dlouho, co jsem měla sen poznat se osobně s Andym, s Neelou, s Corou, s Valentinou, Sergeyem, s Grossmith rodinou, vyzkoušet A, B, C, D…checked (pro Blogerínu: jakože jsem si to odškrtla). Měla jsem sen absolvovat státní zkoušku z oblasti parfumerie. Mám ji a směřuju pomaličku k doktorátu. Vlastně – všechno se mi zatím splnilo. Mám muže, který mi plní všechna moje (parfémová) přání. Mám syna, který se nadšeně účastní všech mých vonných setkání a zážitků, do školky si v batůžku nosí kapku Pětky v refánku. Nenapadá mne, co víc bych mohla od (parfémového) života dostávat. Jasně, mám nějaká zatím nerealizovaná přání a pořád se rodí nová: kurs v Grasse, exkurse do manufaktury v Pise, týden se obluzovat mezi Milánem a Firenze, koupit si konečně tu Jolie, další polibky a objetí s Andym, zeptat se Neely, jestli používá na svoje nádherné vlasy stejnou ayurvédu jako já…ale to nejsou sny, to jsou plány, na to se už-už těším. Vím, že (pokud se něco závažného nestane) plány zrealizuju, dřív nebo později, nechci se zahltit všemi zážitky najednou. Takže můj parfémový sen je: aby se nic nezměnilo. Hlavně u nás doma. Stačí chtít a můžete mít všechno. (Miluju vás, kluci. Nebývám obvykle patetická. Jsem víc osobní, než jsem chtěla být, svině Vizovice, ale já to zas můžu kdykoliv smazat.)