KIKO No. 291 nail art

Kosmetické příspěvky mne baví čím dál víc. Doufám, že to nemá souvislost s tím, že plodím spíš antikosmetické články, já mám přece kosmetiku ráda, haló! Nedávno jsem tady vychválila elektrický lak Kiko. Jeho kvalita mne samotnou překvapila, pár lakům Kiko jsem podlehla, jejich perleťové kompozice jsou jedinečné. Nicméně, budťe v klidu, vše je při starém: elektrikář je asi jediná výjimka.
Koupila jsem si laky dva, ten druhý nějaký fialový. To je nejpřesnější popis barvy: nudná fialová, s teplým podtónem, který mi vůbec nejde k pleti, není to ani fuchsiová, ani violet, nic, nic, nic, fialová je nová šedá. Lakování: příšera. Kiko laky mají prima ploché a přesně dlouhé štětečky, které jakýmsi kouzlem vždycky otřete naplocho, takže lakujete širokou stranou. Víčko je kulaté, tak nevím, v čem je Copperfield. Přesto fialový nechtěl na štětečku držet, barva nedržela pohromadě a dělala na povrchu nehtu buď vlny, při menším množství pruhovala. Používám hrubý podlak, který je náročnější na viskozitu laků, ale modrý a většina dražších to zvládnou. Fialový Kiko ne. Nešla s ním vykreslit spodní oblá hrana, vůbec se neroztékal a nespojoval linii – kam šáhl štěteček, tam lak byl, kam ne, tak ne. Takže se mi vůbec nepodařilo dotáhnout barvu až ke kůžičce. Čtyři vrstvy! Ne a ne se vytvrdit.

Ten lak vám byl tak hnusnej, že jsem ho musela voživit. Vyhrabala jsem z infantilního šuplíčku samolepky pandiček, ano, jsou i třpytkaté, a provedla nail art. Kolegyně v práci nejdřív kradmo pokukovala, pak se dovolila podívat zblízka, načež se zmohla na jedinou obdivnou větu “Ty tam máš i BAMBUS?“. Co by ne. Bořek byl nadšený.

A výdrž? Pche! Hned první den se uštíply tři konečky. Třetí den šel dolů. V žádném případě si to nekupujte. Ani moje nepřítelkyně, mne pak trápí jejich vysoká návštěvnost u hejtů.