Kosmetické kraviny: luxusní nehtové úlovky od Essie a Alessandro + instagram: líná Budapešť

Už to vypadá, že bych si na téma nesmyslných kosmetických nákupů mohla založit samostatný blog. Ještěže mi občas něco ukradnou. Další várka kosmetických kravin z nejčerstvějších nákupů.

• Essie Protein Base Coat

Essie je značka, kterou jsem do kosmetického pekla uvrhla už dávno. Malý výběr předražených laků, které se blbě lakují a nedrží. Podle mě se udělali na tělových a jiných divných krémových barvách a teď už jen těží z pověsti, aniž by zlepšovali kvalitu nebo přinášeli inovace. Jediný produkt vzala na milost: Ridgefiller. Ne, že by ho jiné značky neměly, ale tohle je jediný, jehož název jsem schopná si pamatovat a potřebuju ho  k jistým účelům. A právě ten jsem si chtěla uchmatnout cestou k pokladně v Sephoře, šáhla jsem naučeným hmatem do regálu a zezadu řady (nikdy si neberu první, osahaný a starý produkt, možná taky máte takovou úchylečku) a vytáhla jednu krabičku. Doma jsem jako kouzlem vytáhla z tašky úplně něco jiného, proteinový base coat, který zřejmě flegmatická zamilovaná prodavačka dala do řady k ridgefillerům, protože má podobnou krabičku. Asi by mi ho vyměnili, ale rozhodla jsem se ho zkusit, že kdyžtak budu mít aspoň hezký přípěvek na blog a taky že jo.
Večer jsem si nalakovala: 1x Essie Proteine Base Coat, 2x Nubar Raspberry Truffle. Mám tu barvu moc ráda, vypadá jako višně v čokoládě: teplý hnědý lak a tmavě červené piditřpytky. Tak krásně vypadá po nalakování:

A takhle vypadá po 24 hodinách, poté, co jsem absolvovala celodenní namáhavou dřinu pod názvem „Destihodinová procházka Budapeští spojená s popíjením vína a degustací maďarských polívek.“

Opravdu, žádnou jinou činnost, než povalování jsem na práci neměla. Nubar mám vyzkoušený, je bezproblémový. Takže v čem je asi chyba? Ano, ano…názor na Essie neměním. (Jak tak koukám na fotky, lakovala jsem si na rodinném mějdanu a je to poznat. A mně se to zdálo tak perfektní!).

• Alessandro Mineral Nail Sealer minerální pilník

Tohle je ten Alessandro, o kterém zpívá Lady Gaga:
Alejandro.
She’s got both hands
in her pocket.
And she won’t look at you,
Won’t look at you

Protože jestli si tenhle apartní pilníček vezmete sebou do kabelky pro denní údržbu zatržených špiček, tak už ruce z kapes nevytáhnete.  Povrch pilníku je protivně keramický, drsný, jako neglazovaný kroužek na spodku šálku. Zkoušeli jste po něm někdy přejet prstem? Tak to zkuste. Až vám sklapnou chlupy na zátylku a přestanou bolet zuby, tak si dočtěte, že tenhle pilník za čtyři kila prostě nepiluje. I když překonáte pocity, je tak tlustý, že se s ním nedostanete pod okraj krátkého nehtu a u delších zase k bočním přerostkům. Vím, vím, četla jsem, k čemu slouží.  Jenže já mám problémy se zatrženými nehty právě na bocích délky nehtu, potřebovala bych vyhladit hranu, a tam se nedostanu. Pilník prostě slouží k závěrečnému zahlazení konečků špiček nehtů.  Nenapadá mne míň užitečný produkt. Znáte někdo něco, co by tomu mohlo konkurovat? To si ty kraviny kupuju jenom já?

Galerie: přidávám instragram z výše zmíněné Budapešti. Do Maďarska i Budapešti jezdím docela často, takže nejsem štvanec programu „přijít -vidět-vyfotit“. Budapešť je nádherná, pro mne je to město rozkládající se mezi Paříží a mořským pobřežím, plná velkolepých paláců a městských domů, grófově uměli žít! Moji muži měli Hungaroring, uvolili se vzít mne sebou, abych se mohla poflakovat. Za 10 hodin jsem urazila centrem trasu dlouhou asi 2,2km vzdušnou čarou, ale v nohách mám asi 10km. Nic nového jsem neviděla, nic jsem nezažila, ochutnala jsem několik polévek (miluju fazolačku Jókai, kvůli té jsem vlsatně zabloudila poprvé) a vypila pár dvojčiček z tuzemských sklepů.  Tak mne to unavilo, že jsem si musela koupit cestou dvoje boty pro povzbuzení.  Udělala jsem si den grófky.