Na květnové prezentaci parfémů Veroscents, která se konala v komorních prostorách ENKO Prague, mě nezaujaly ani tak konkrétní vůně jako samotná Veronika a způsob, jakým o parfémech přemýšlí. Recenze Kyoto / Veroscents
Po dlouhé době jsem měla pocit, že poslouchám někoho, kdo o parfémech opravdu přemýšlí do hloubky. Nejen jako o něčem, co má hezky vonět, ale jako o kompozici s vlastním rytmem, napětím a někdy i určitou nepohodlností. Zároveň je fascinující sledovat její vztah k jednotlivým surovinám. Nezná je jen podle názvu – ví, odkud pocházejí, kdo je vyrobil a proč si vybrala právě je.
Přiznám se, že označení „přírodní parfém“ ve mně obvykle nevyvolává velká očekávání. Často totiž narážím na vůně, které jsou sice příjemné, ale působí jednoduše, lineárně a během nošení se příliš nevyvíjejí. Během prezentace jsem měla možnost vyzkoušet několik vůní z kolekce Veroscents a musím říct, že tentokrát byly moje obavy zbytečné.
Každý Veroničin parfém vypráví vlastní příběh. Nejsou to vůně, které chtějí být za každou cenu líbivé. Vyžadují pozornost, čas a někdy i určitou trpělivost. Podobně jako haute couture nejsou vytvořené pro masový obdiv, ale pro ty, kteří si chtějí všímat detailů.
Recenze Veroscents: Příběh o Kyoto
Z celé kolekce mě nakonec nejvíce oslovilo Kyoto. Ne proto, že by pro mě bylo nejsnadnější na nošení, ale právě naopak — protože se mi neotevřelo okamžitě.
Při prvním přivonění mě přeneslo do tiché ranní zahrady. Do chvíle, kdy je ve vzduchu ještě vlhká rosa, dřevo nasáklé nočním chladem a z rostlin se pomalu odpařuje první teplo dne. Kyoto na mě zpočátku působilo zemitě, dřevitě a zároveň svěže, s výraznější citrusovou linkou.
Když jsem se Veroniky ptala, co pro ni bylo při tvorbě Kyoto nejtěžší, vrátila se k surovinám.
Z Japonska si přivezla řadu esenciálních olejů, které ale kvůli evropské certifikaci nakonec nemohla použít. Nejtěžší proto bylo najít esence, které budou splňovat evropské normy a zároveň odpovídat její představě. Samotnou tvorbu ale popsala jako radost — pohrávání si s kompozicí tak, aby se postupně odhalovala podobně jako japonská zahrada, kde také nikdy nevidíte všechno najednou.
Tenhle obraz mi ke Kyoto sedí. Není to vůně, která před vámi hned rozloží všechny své vrstvy. Otevírá se pomalu, tiše a nenápadně. Neomámí celou kancelář, ale úplně neviditelná také není — když jsem ji nosila v práci, několik zákaznic se mě zeptalo, co mám za příjemnou vůni.
Po zhruba půl hodině citrusová svěžest ustupuje a víc vystupuje hřejivá, dřevitě zemitá stránka s jemně kořenitým a lehce nasládlým nádechem. Ve složení hraje důležitou roli osmantus, který Veronika popisuje jako sladce ovocně-květinový, s nádechem medové meruňky. Přiznám se ale, že výraznou ovocnou sladkost v Kyotu nevnímám. Pokud tam je, pak spíš velmi tiše — jako jemné zjemnění jinak dřevité, zemité a téměř lesní kompozice. Mnohem výrazněji na mě působí vzácná dřeva, vlhký vzduch, lehce kořenitý tón a balzamická linka.
Veronika mi napsala, že jejím záměrem bylo přenést pocit, který zažila v zahradách Kyota — tajemno, neviditelno a krásu, kterou člověk nevnímá jen na povrchu, ale někde hlouběji. Kdyby touto kompozicí chtěla něco sdílet, byla by to podle ní potřeba se na chvíli zastavit a vnímat, co se v nás děje.
A právě to Kyoto vystihuje. Není to parfém, který dává hotovou odpověď. Je to spíš atmosféra. Tichý prostor. Vůně, která nechce bavit okolí, ale spíš vést člověka k sobě.
Po čtrnácti dnech testování ale musím říct i druhou část pravdy: moje prvotní zaujetí postupně opadlo. Kyoto je originální, promyšlená a autentická vůně, která skutečně dokáže evokovat vlhkou, dřevitou zahradu v Kyotu. Jen jsem si při delším nošení uvědomila, že mezi krásnou myšlenkou a parfémem, ke kterému bych se chtěla pravidelně vracet, je pro mě přece jen určitý odstup.
Největší slabinou je pro mě výdrž. Na mé kůži Kyoto po zhruba dvou hodinách výrazně slábne a mám potřebu ho obnovit. U přírodních parfémů to není nic neobvyklého, ale v cenové hladině kolem pěti tisíc korun za 50 ml už je to praktický argument, který nejde přehlédnout. Jako každodenní vůně je Kyoto příjemné a nositelné, jenže při časté reaplikaci se z něj stává poměrně drahá každodennost. Jako vůně na výjimečné příležitosti na mě zase nepůsobí dost slavnostně ani výrazně.
A právě proto mi na Kyoto sedí věta: některé parfémy nechceme nosit každý den, ale přesto je obdivujeme.
Kyoto bych doporučila hlavně těm, kteří mají rádi přírodní niche kompozice, neobvyklé suroviny a tichý luxus. Není to vůně pro slepý nákup ani parfém, který svou cenovku obhájí výkonem nebo efektem. Jeho hodnota leží jinde — v autorském přístupu, atmosféře a schopnosti přenést vás na chvíli do jiného prostoru.
Kde zkusíte a koupíte Veroscents
Vůně Kyoto je aktuálně dostupná na oficiálním e-shopu Veroscents v olejové i alkoholové variantě ve velikostech 10, 30 a 50 ml a vyzkoušet je můžete v prodejně ENKO v Pánské pasáži v Praze.
Katka – Voňavé čtení: INSTAGRAM
Nákupem přes tyto odkazy podpoříte náš blog malou částkou, která nám pomáhá udržet kvalitu a nezávislost recenzí.
O autorce:
Romana Granátová je zakladatelka Frangipani.cz – nezávislého online magazínu o niche, indie a art parfémech, historii parfumerie a platformy pro recenze prémiové a niche antiage kosmetiky, fungujícího od roku 2011. Shromáždila okolo sebe tým autorů z české a slovenské parfémové komunity, se kterými publikovali více než 1500 článků a recenzí.Romana publikuje parfémové články a analýzy také v life style a odborných médiích a jako seniorní marketigový profesionál poskytuje poradenství pro parfémové a kosmetické značky.
Frangipani.cz je od roku 2015 stálým mediálním partnerem výstavy niche parfumerie Esxence Milano a od roku 2014 je trvale archivován v Národní knihovně České republiky díky vysoké úrovni odbornosti a kvalitě textů.
LinkedIn | Instagram
