LE 9 VIE – Bogue Profumo

Máme tu Le 9 Vie – devět cest, devět způsobů, jak si u značky Bogue Profumo nechat vyrobit parfém na míru. Jak už jsem zmínil, Antonio Gardoni vás nechá si všech devět mustrů prostudovat, podrobně zjistí, co si o každé z nich myslíte a získané poznatky použije jako odrazový můstek k zázraku tvoření.

Šarmantní a nadaný hudebník a parfumér Antonio Gardoni na Ephemeral Showcase v Bologni 2013, jejímž je pořadatelem

Než vyrostu, zbohatnu a nechám si osobní vonítko od Bogue vyrobit, podívejme se blíž na našich devět vůní. Každá jedna z nich je totiž hotovým a úžasným výtvorem a sama o sobě představuje originální parfém.

L – Herbální, balzamický, skoro kafrový úvod. Babička si sedla na štokrle vedle kamen v nichž praskají hořící polínka a maže si koleno Opoldedokem. Pod všemi těmi silnými silicemi začne záhy prosvítat něco nemocničního, co mi ohromně připomíná vůni jediného repelentu, který se dal koupit za socialismu (a myslím, že je v modernějším balení s podobnou grafikou k sehnání i dnes). Měl žlutý obal s malými černými siluetami komárů a na letním táboře jsme se s ním polívali s každým západem slunce. V této fázi vydává L podobný ambivalentní odér jako odpuzovač breberek; nevíte jistě, jestli vás to dusí, nebo se vám to líbí. Rozvoněná vůně je měkká, jakoby zklidněná nerafinovaným pižmem a možná troškou levandule. Medicinální odstín zmizí a zůstane jen to voňavé. Tak trochu Jicky bez indolových kakánků. Jestli na žlutý repelent vzpomínáte s láskou, L bude váš zhmotněný sen. Pro ostatní materiál k experimentování – není vyloučeno, že pár jedinců její originalita nadchne.

Θ

E² – Tady od začátku dominuje hřebíčkové aroma obalené syrově-bylinným Bogue základem – hned jsem si vybavil jedinečnou L’Eau de L’Eau od Diptyque. E-dvojka ovšem stojí jinde než zmiňovaná kolínská, je silnější a jinak vyladěná. V pozadí cítím bobkový list a další koření a tón připomínající starou zaprášenou dřevěnou skříňku od kosmetiky. Velice nenápadně začne na povrch vyplouvat ždibec důkladné sladkosti orientálního kandovaného ovoce. S kořeněným doprovodem vytváří téměř mňamkovní dojem, i když na regulérní sladkou gurmánku nedojde – místo toho se stočí k semišové měkkosti a představa parfému postaveného na hřebíčku bere za své. Rozkvetlá E² voní něžně jako pánská flanelová košile, kterou na sebe vzala chlapíkova milá a doplnila tak vůni o pudrovou hebkost. Éčko voní láskyplně jako mámina náruč.

Θ

H – Omítka, kamení, štěrk, Hčko se představí nerostně a prachově, jako Kamenožroutova kolínská. Má slabě kořeněný základ, který ale nikdy nepřehluší kamenitý charakter vůně. Na to, že ji spojuji s kamením, je docela něžná a elegantní, asi je to zásluha srdce parfému. To představuje tón, evokující něco mezi vzácným, tmavým, omamně vonícím dřevem a nasládlou vůní pekanových ořechů. Zajímavé je, že zatímco nerostnou složku Háčka v duchu vidím ve světlých odstínech – asi jako vápenec – jeho srdce se mi vybaví v tmavší, teple jantarové barvě. Po půlhodině začínám cítit trošku kadidla a vůně je kompletní. Nerostné, dřevité a kouřové složky harmonicky splynou, opět s náznakem koření. H voní živě, teple a zdobí ji nezvyklé, sladce nahořklé zpodobnění kadidla. Dala by se interpretovat i jako pánský protipól E².

Θ

B² – Větrový bonbón položený na pilinách vystřídá v rychlém sledu šťavnatý pomeranč podbarvený mátou a omítkou. Tady mi část vůně silně připomene oranžový TicTac a zanedlouho se vkrade tón podobný kmínu. Voní to přesně tak jak to zní – nezvykle a podivně. Nicméně za slabou půlhodinku se pomerančový TicTac, omítka a zbytky koření a suchých bylin jako z obstarožní dózy spojí a původní dost odvážná kombinace tónů se promění ve vůni. Plně rozvinutá B² je vzhledem k předchozím dojmům překvapivě klidná a hladká, s měkce suchým vyzněním. Připomíná mi nějaký vintage puf na pudr, kterým si ometala obličej hvězda filmů pro pamětníky. Řekl bych, že nejhezčí je Bé dvojka rozptýlená v podobě vonné stopy ve vzduchu, proto je třeba s ní nešetřit. Myslím, že nejvíc bude slušet ženám.

Θ

D² – Svěží spojení právě posečené hromádky šťavnaté zeleně s kapkami sladkého medu. Krátce se objeví mezihra v podobě nakyslého tónu. Kupka travin schne, šťávy střídá koření – opět ten klasický Bogue akord. Pak  to všechno změkne a slije se v příjemný tón kolínské – tady ovšem bez dehtu, aby se vymezila vůči své namakanější příbuzné z macho větve rodiny Cologne Reloaded. Dé – dva je jemná, jen lehce nasládlá kolínská pro gentlemany v obleku.

Θ

P – Navlhlé sklepní ovzduší a prapodivný suchý, temný, nahořklý a štiplavý tón – představuju si totálně usušené až připálené pačuliové lístky, ale může to být cokoli. Záhy ten okouzlující tmavý straniero absorbuje vlhkost sklepa, ze stínu proběhne balzamickým tunýlkem a ukáže se v celé kráse. Vzácná cizí dřeva, špetka pačuli – teď už tak jak ji známe – a odněkud se jako zázrakem vynořila krásná, tmavě rudá a hluboce vonící růže. Tak to je kouzlo, ze kterého mi spadla čelist. Všech devět Vie jsem si důkladně očichával už v Bologni, ale růži jsem nezpozoroval. Možná se zjevuje jen na kůži. P představuje narkotickou růžovou vůni s temnou a smyslnou náladou. Je z podobného soudku jako Diorova exkluzivka Mitzah, chtěl bych je porovnat.

Θ

N – No páni! Březový dehet & vroucí karamel. Blik a je z toho stará dřevěná kostelní lavice prosycená kadidlem s vůní horkého pečetního vosku. Dehet se postupně rozpustil v ostatních složkách a propůjčuje teď vůni jen nádech kouře. Tmavé, věkovité dřevo je ve vůni zobrazeno tak věrně, že úplně vidím jak je ohlazené do lesku. Zajímavý nádech vůni dodávají nějaké jakoby časem ztvrdlé pryskyřice, úplně mi to připomnělo kalafunu k pájení. Možná je tam i trocha tabáku. Mohlo by se zdát, že jde o pěkný dryák pro motorkáře, ale ve skutečnosti přes určitou svou drsnost Nko vzbuzuje pocit klidu a důstojnosti.

Θ

F² – Co se zprvu jeví jako nakysle čpící nemyté pižmo s trochou chlebového kvásku se ukáže být sladkým (ve všech významech) kosatcem s trochou soli a pudru na pižmovém základě. Taková proměna z ošklivého v pěkné je k vidění snad jedině u oudu. Jak se vůně rozvíjí, přibývá sladkosti a to je přesně to, co jí ohromně svědčí. Nezbytné značkové podbarvení kořením chvílemi (asi) kosatci propůjčuje až mandlový nádech. Pořád je tam ale nějaký nedefinovatelný tón, který měl zřejmě zpočátku na svědomí ten smrádek. Jak se uklidnil a zeslábnul, doplňuje vůni o takovou nemravnou postranní myšlenku. Fko voní zároveň lascivně i čistě a nevinně a nejkrásnější je jeho vonná stopa ve vzduchu.

Θ

G – Zelená a hořká vůně, zeleň je bez prýštící šťávy, zato s kamením a prachem, jako vypůjčeným od H. Pod tím vším nenápadně leží zajímavý, kumarinově “zpocený” tón, coby protiváha vracející vůni alespoň částečně zpět na sladší stranu. Z testované devítky je to pro mě ta nejméně čitelná vůně – když se rozvoní, neumím určit dominantní tón; možná, že je v ní od všeho trochu. Taky bych řekl, že je nekonfliktní, asi má největší šanci, že nějakým svým rysem vzbudí nelibost. Že by takový univerzální Bogue mustr na seznámení se značkou?

Umělec a jeho publikum: Antonio Gardoni a Derad Frangipani