M. MICALLEF: Collection Rouge No.1 (vanitas fruits) & No.2 (raisins ganache)

Toto…

a

ve mně vzbudilo očekávání tohoto…

  OLYMPUS DIGITAL CAMERA

ale orgie se nekonaly. Jakto?

  •  Rouge No. 1

Pravda je, že nechápu krásu kombinace pačuli, karamelu a jasmínu. Jakmile je takový základ parfému, už tomu nepomůže ani živočišné pižmo a čistý bělostný ylang-ylang, se kterým si jinak tykám.

DSC_0089

Začátek je tak arabsky obyčejný, až si řeknete, že co vlastně na tom je? Indolický věrný jasmín, růže, vlhká pačuli a přezrálá broskev ve vrcholné formě, kdy vytvoří klasický základ. OK, araby tu máme. Po pár minutách se vynoří ylang-ylang, který mívá tu dobrou vlastnost, že vůně odlehčuje vzdušnou, neulepenou sladkostí; téměř pravidelně jej najdete tam, kde je kokos a spolu tvoří iluzi pláže, opalovacích krémů, tropického slunce a mořského vzduchu. Jenže tuhou arabskou bariéru neprolomí. Je to jako boj slunečního paprsku proti pevné stěně z lepkavých cihel uplácaných z pačuli a květin, světlem zeď neprorazíš. Spolu s vanilkou vytváří sladkou, hustou kaši, která po tom základní stavivu stéká jako zlatavý med, táhne se jako karamel v tyčince Snickers.Dominanci

Rouge No.1 ohromně rudá a ohromně řvavá, a pro tu opulenci se ani moc nerozvíjí. Mění se velmi pomaličku, za což může i těžké, živočišné pižmo v základu, které nahrazuje pačuli pomaličku vyklízející pozice; tím je vytvořený efekt, kdy se zdá, že vůně neslábne, jen usíná. Usíná několik hodin a hodně hlasitě, ale tak to je u Micallef zvykem. Gurmánské myšlenky z ní nemám ani malinko; můj dojem je přezrálé ovoce na hranici hniloby a to nemám ráda.

Když na konci 17. století barokní mistry přestalo bavit malovat pořád ideální obrázky snídaní, začali do zátiší s ovocem a jídlem pokradmu vkládat známky destrukce, rozbité nádobí a zmačkané ubrusy, červy vrtající v ovoci, hada skrytého v míse s fíky, kočku kradoucí jídlo z talíře, hmyz kladoucí vajíčka do jídla a líhnoucí se larvy, hnijící maso, až se propracovali k vanitas, depresívním zátiším s lebkami a plesnivými knihami.

Adriaen van Utrecht: Vanitas Still-Life with a Bouquet and a Skull
Zdroj: http://heathenharvest.org/2013/01/08/the-futility-of-all-an-introduction-to-vanitas-art/

Někde na půl cestě se v Holandsku zrodil obraz, podle kterého Martine Micallef vytvořila Rouge No. 1.

Balthasar van der Ast
Zdroj: http://www.artgallery2000.com/gallery/basket-of-fruits-c1632-by-ast-balthasar-van-der-p-4462.html

Nemůžu napsat, že je špatná. V tom, co dělá Martine Micaleff a její manžel se moc neorientuju, dobré složky už poznám i já, kompozice mi ale nesedí. Nosit tohle? Já ne, děkuji.

  • Rouge No. 2

K téhle vůni se vztahuje úvodní obrázek. Nad ovocem by měly vítězit moučníkové tóny.

Zpočátku moc hezká, balzamická, se zvláštní něhou tmavěrůžových květin, ochucená muškátovým oříškem a živočišností kastorea. Byla by moc krásná, kdyby v ní nebyl ten černý rybíz. Ale to by zase nebyla rudá a nemohla by být v téhle kolekci. Chápu záměr, nechápu vůni.

DSC_0088

Základní ingredience vytvoří sametově nugátový základ, sladký a hutný, na který se vám sbíhají sliny. Italská směs roztopená na sluníčku, hořkomléčný nugát se lepí na ruce, ale oříšky a kyselé rozinky chutnají skvěle. To jde.  Jenže přišlo nějaké období a na pultech maloobchodu se objevily limitky Studenstká pečeť s višněmi. Višeň sama o sobě skvělá, Pečeť taky, ale dohromady v puse to neladí, působí nesourodě, dvě kontrastní složky vedle sebe. Jo, jasně, jsou lidi, kterým to chutná. Já to nejsem.

Černý rybíz spolu s typickou arabskou pačuli, stejnou pro obě vůně kolekce, ale tady v míře mnohem menší, vytváří hořkokyselou linii, která jde samostatně mimo sladký základ a prostě neladí…neladí…

Velké nesplněné očekávání částečně aspoň naplňují obaly. Vkusné, ručně zdobené krabičky a flakonky z precizně odlitého barevného (ne barveného) skla. Masívní vršky jsou jemně opracované a začištěné. Ale především ornament, který na fotkách vypadá jako lepené flitry je přesně sypaný ze štrasových kamínků. Pravděpodobně je spíš ručně skládaný, protože kamínky přestože jsou různě obrácené, poměrně přesně lícují a rámují okraje kružnic. detailKaždopádně flakon v reálu působí luxusně a umělecky. Tak Eiffelovka je na fotkách taky poměrně mrňavá, že? Nevím, jestli Micallef i tyto flakony vyrábí v Česku (v Jablonci se dělají flakony ke kolekci ročních období), ale použité štrasy tomu napovídají. To by ovšem pak pro mne znamenalo další, významný, bod pro Collection Rouge.

podpis_ROM

You may also like...

4 komentáře

  1. dzona napsal:

    Mně se ten flakon hodně nelíbí. Je rudý a uřvaný. Na fotce vypadá plastově, ve skutečnosti asi už ne. Pořád ale bude uřvaný a neohrrabaný.

  2. Romana napsal:

    Vůbec ne! Je drobný a jemný, s rovnýma hranama a hezkou barvou. Taková hračička.

  3. Anonym napsal:

    upřímně můj názor je takový že nesouhlasím jak s vyjádřením parfémů tak i popisem jak flakonu tak vůně……člověk který nepracuje každý den s vůněmi nemůže posuzovat ….je důležité znát hlavně celou pravdivou historii nééé jen M.Micallef…..každý flakon má svou jedinečnost i důvod……děkuji….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..