• Krabice plná miniatur: co v ní je?

Kurýr mi přivezl fialkovou krabičku plnou miniaturek z Německa. Podle ne moc zřetelné fotky od prodejkyně v ní bylo několik (málo) zajímavých kousků, většinou datovaných do 80. let. Snažila jsem se získat další obrázky nebo názvy, ale nabídka zněla “take it or leave it”. Tak jsem to koupila.

Když dorazila, intenzívně voněla. Jedna z miniatur, naštěstí ne moc zajímavý Lagerfeld, se rozbila. Zrovna této vůně mi ani moc líto nebylo, ale provoněla mi pracovní koutek na několik dní tak silně, že mi houpal žaludek a kočka si šla lehnout jinam. Už chápu, proč se v 80. letech říkalo “smrdí jak ruská voňavka”. Pro tu dobu typické chyprovky fakt neušetří nikoho.

Každý takový nákup nechám dva-tři dny v karanténě a poté důkladně proleju okenou a vyčistím. Nikdy nevite, co zažily. Tentokrát to byly tři dny plné dubového mechu.

 

Miniaturky nesbírám, ale kupuju je kvůli vyzkoušení vůní, které neznám, anebo mne zajímá jak voněly před reformulací. Kupovat celé flakony je drahé, namáhavé shánět a riskantní, že budou zkažené nebo se mi nebudou líbit. Navíc spoustu vůní už ve velkém flakonu neseženete, zatímco miniaturka se vždycky nakonec najde. Někdy si je koupím i proto, že obsahuje složku, která je dnes už nedostupná – třeba pravou ambru nebo neupravený bergamot.

Konkrétně na těch osmdesátkových vůních je zajímavé použití některých pravých složek (větvičníku, dřev), které jsou už dnes na blacklistu. Kompozičně moc zajímavé nejsou, na trhu byla malá konkurence a přístup k vůním nebyl inovativní, ale dobré nápady (komerční úspěchy) opakovala jedna značka od druhé. Bez emocí, tak to prostě bylo. Až u devadesátkových je zajímavé sledovat nástup nových témat (svěženky, unisex, exotika) a přechod k prvním syntetickýmnáhražkám“. Mainstreamové vůně z let 1990 – 2005 mají úplně jiné vyznění než cokoliv před tím nebo potom a je to moje nejoblíbenější období parfumerie.

Protože je nesbírám, nevadí mi lahvičky načaté nebo s poškozeným povrchem či nečitelnou etiketou. Jde zkrátka o obsah, protože i když se zve jinak, pořád růže voní jako růže…

Vždycky, když takovou krabici koupím a ukážu, lidi veskrze zajímá, co je uvnitř. A tak jsem se konečně rozhodla, že vám to ukážu, bez bližších recenzí (nejsem schopná je všechny prozkoušet během pár dní). Ať víte, co od takových “výhodných” nákupů očekávat. Proto jsem vůně z fialové krabice rozdělila do několika skupin, podle “užitku”.

 

Proč jsem krabici koupila

Čtyři vůně, které jsem moc chtěla.

Elizabeth Taylor /  White Diamonds PARFUM (1991)

Nečekala jsem že se otřese Země, až zkusím tuhle vůni (a taky že ne) a přiznávám: důvod byl flakon. Klasickou EdP znám, ale dočetla jsem se, že tahle mašličková limitka v koncentraci “parfum” je lepší, kuriórní a tak dál.

Mimochodem tvůrce je Carlos Benaim, spoluautor diskutovaným lesních jahůdek My Way / Armani. Vůně mneúplně nezaujala, možná až někdy při samostatném zkoušení, ale flakon je nádherný, těžký, masívní kovové víčko s diamantem, moc hezké.

 

 

Pour femme / Nino Cerruti (1987)

Ten jsem chtěla dlouho ze dvou důvodů: podle fotek jsem vůbec nepochopila ten flakon a pak taky proto, že jsem se v jedné recenzi dočetla že jde o “chypre monster” (ale je to pomluva, nevybočuje z 80´produkce).

Flakon je překrásný, jemný, prohnutý, nápis krásný, ale stejně pořád nechápu, co představuje: vrch vypadá jako čedičový masiv nebo zuhelnatělé dřevo; u velkého flakonu je to samé zrcadlově uvnitř flakonu. Pátrala jsem, parfém a obal je inspirovaný dílem Cretti italského umělce jménem Albert Burri, což jsou obrovské popraskané betonové desky v krajině. Takže asi opravdu spíš ten čedič… Vůni udělal Jean Claude Delville, autor slavné Cabotine /Grés.

Femme / Tristano Onofri (1990)

Nějak jsem se kdysi dostala k vůni Solo Tu stejné značky a zaujal mne flakon znázorňující večerní řasenou róbu. Říkala jsem si, že by bylo fajn mít i ty další: první vůně značky jsou šaty nevěsty a pak hned následovala pánské ve fraku ženicha. Krásné. Ve fialkové krabičce byly obě miniaturky, dámská klasická chypre a pánská nesmrtelná chlapská levandule.

Barynia / Helena Rubinstein (1985)

Hlavní předmět mé touhy. Barynia znamená “báryšňa“, jestli tomu nerozumíte, zeptejte se maminky, protože přeložit se to slovo nedá. I když u nás mělo, narozdíl od Ruska, pejorativní nádech.

To ale není důvod mého chtíče: chtěla bych si postupně pročichat slavné americké vůně 20. století. Za první skutečně americkou vůni se považuje Blue Grass /Elizabeth Arden (jak to s ní bylo najdete TADY), tu se mi povedlo získat v č. p. A zatím mi všechny USAčky připadají nudné a poplatné dobové produkci.

Rubinstein není parfémová značka, ale jako kosmetický leader si mohla dovolit uvést pár drahých, propracovaných vůní. Barynia vznikla 20 let po smrti HR jako pocta (protože Helena byla elegantní báryšňa kosmetického domu) a fakt se nešetřilo. Výsledkem je opulentní chypre, ale na první čuch: osmdesátky. Chtěli tam být, tak tam jsou.

Parfumérem je Norbert Bijaoui, který je zajímavý tím, že spolupracoval s výše zmíněným J-C Delvillem na slavné vůni Organza Indécence.

 

Potěší, ale kvůli nim bych to nebrala

Vůně, které nebyly tahákem krabice, ale pomohly k rozhodnutí.

Madame / Rochas (1960/1989)

Zatím ji nemám nazkoumanou, tak vám k ní nic moc neřeknu. Madame Rochas v ní viděla sebe samotnou, moje miniaturka je pravděpodobně ta původní formulace ze 60. let (podle teček na víčku) a až se někdy k této značce dostanu, tak ji budu mít po ruce na zkoušení. Potěšila.

Parfumérem je Guy Robert, autor takových prďáckých vůní jako Dioeressence, Caléche, Gucci No1, Amouage Gold – musím si na ni udělat čas a čistý nos. A sehnat si současnou verzi pro srovnání.

Sport Country Weekend / Escada (1996)

Po té jsem vyloženě netoužila, ale udělala mi vyloženě radost. Escada v 90. letech zažívala svůj parfémový eden, každá jejich vůně přesně zapadla do nálady doby, brali si výborné parfuméry, nešetřilo se…proč se to později zvrtlo do plážových limonád, těžko říct. Nicméně dodnes se slzou v oku vzpomínámena Lilychic (když vidím, tak koupím a s nadšením nosím), Margaretha Ley, Que Viva, En fleurs, Tender Light, Tropical Punch (to bylo zjevení)…

Sportovní linie byla taková odbočka odlehčených vůní a v reklamě se objevila nádherná 25-letá Claudia Schiffer, tehdy měla ještě kulatý obličejík a vypadala jako Bardotka (ta móda štíhlých postav fakt ksichtům nesvědčí). Modrý Sport patří do té lepší části produkce Escada a dřevo v něm není kašmeran (hurá!).

Za vůní stojí Ilias Ermenidis, autor hromady pandánů slavných vůní (skoro to vypadá, že když má nějaká značka dobrou vůni, tak si pozvou Iliase, aby jim vytvořil odvozeninu), ale taky pár komerčních pecek – třeba čokoládová Princess /Vera Wang (zajímavá a pěkná).

Maroussia / Slava Zajcev (1992)

Maroussiu jsem viděla hned na nabídkové fotce, ani jsem nevěděla, že mini existuje. To není žádná vzácnost, v Německu se prodává v každé drogerce (myslím, že ji dnes vyrábí nějaký německý koncern, asi Cassino) a moc nechápu, kdo ji může kupovat – já jsem ji mockrát držela v ruce a těch 15€ se mi vždycky zdálo lepší investovat do schnitzelu. Ale na poličce by být měla. Tak ji tam konečně mám.

Maruša má zajimavé pozadí: v rámci uvolňování Evropy po převratech v komunistických zemích chtěli Rusové ukázat, že drží krok s dobou. Slava Zajcev (letos 82 let) je taková Beata Rajská ruské smetánky a jeho jménem vyslali tehdy na západní trh vůni, která měla ohromit svět ruskou modernitou. A taky to přesně zapadlo do sovětského rozvojového konceptu: mentálně se zdržela tak o 10-20 let (čisté osmdesátky), byla levnou kopií všeho, co se vyrobilo před tím na západě, ale hodně se o ní psalo. Ruskou ekonomiku ani image nezachránila, nicméně lidi si ji oblíbili a zůstala na regálech dodnes, vedle takových pecek jako Tosca nebo 4711 cologne. Neznám její bližší původ, ale myslím, že už tehdy se vyráběla v německé produkci, protože nikde jinde slavná není (ani v Rusku ji nekoupíte).

Cabochard / Grés

Nepíšu nic, všichni ji znáte (hledala jsem, jestli jsem ji náhodou už nerecenzovala – tak ano, v roce 2011 a pro pobavení TADY je článek, to mi připadala ještě silná&nenositelná). Až se mi podaří určit stáří miniaturky, provedu srovnání s ostatními verzemi, které mám. Vidím to tak na důchod.

Překvápka ze dna

V každé takové krabici se najde něco, k čemu ani původní majitel neví, jak přišel. Pro mne jedna z nejzajímavějších kategorií, protože otvírá nové světy.

 

Kyoto / Kanebo (1981)

Nevím nic. Kanebo je japonská Estée Lauder, pár věcí se k nám dostalo, ale žijí vlastním životem. Tohle musím nastudovat. Každopádně na první počich: Kyoto rozhodně nepotvrzuje pověst “Japonci preferují lehké, nenápadné vůně”. Je to aldehydovka ražení Pětky.

Zeenat Aman (1989)

Čistá láska: Zeenat je indická superstar, jedna ze zakladatelek slávy Bollywoodu. Zeenat se narodila do rodiny indické smetánky s multikulti kořeny, studovala prestižní školy a věnovala se právům žen, pzději získala německé občanství po otčímovi, vyhrávala soutěže krásy a hned její první role ve filmech byly oceňované. Ohromila Indii i Rusko, její jméno v titulcích se stalo zárukou, že film bude trhat kasovní rekordy. Milenecké avantýry, nešťastné manželství s despotickým filmovým krasavcem, který žárlil na její úspěchy v kariéře, nešťasné ukončení filmování, plastické operace a návrat na plátna po předčasné despotově smrti. Je v tom všechno, voňavku vem čert!

Tyto epické životní výpravy skryté za voňavkami miluju – nabízím tragédii nejkrásnější Peršanky historie Niki Khaltabari v příběhu BIJAN: Nude (Iris Ganache plný vášní, tajemství a sebevražd)

Macassar / Rochas (1980)

Pěkná koženo-zelená vůně. Samozřejmě plná větvičníku, ale to je možná v současné verzi potlačeno – v honbě za vánočními dárky pro manžela (kterému je to ale úplně jedno, čím voní) pravděpodobně vyzkouším.

Pánské vůně obvykle řadím rovnou do kategorie “do archivu”, nezkouším, nehodnotím. Tady jsem udělala výjimku, flakonek je krásný, elegantní, subtilní (i když na fotce vypadá tuctově) a udělala jsem dobře.

 

Anonymové

To mne baví nejvíc: vůně bez etiket, které neznám a je třeba to prozkoumat.

Kromě té mušličky vepředu, na kterou jsem si nemohla vzpomenout ani zaboha a blesklo mi to, až byly fotky hotové (Montana!) nevím ani o jedné ani ň.

Ta vzadu, s barevnou nálepkou, jsem si myslela od první fotky z nabídky, že jde o Princesse Marina de Bourbon – a taky původně patřila do první kategorie “rozhodovačů”. Jenže není, přestože je mi strašně povědomá. Ve vůni je dominantní broskev a větvičník.

Ta třetí v pořadí jsem si myslela, že by mohla být Aromatics Elixir (není) a není to ani Ghost Myst / Coty (ten tam byl taky a vypadá takto – vpravo). Lahvička je z matného skla (a nejde vyčistit, jakoby okolo krku měla zbytky lepidla – možná nějaká mašlička nebo nitka s visačkou?). Vůně: úplně klasická květinová chypre s tonkou a medem.

Třetí v pořadí tipuju na nějakou německou lokální produkci (i když víčko vypadá propracovaně, lokální – třeba kláštěrní – vůně obvykle pracují s jednoduchým levným sklem). Vůně je krásná aldehydovka s trochou větvičníku, až mýdlová, typu No.5.

A ta poslední možná něco od Balmaina (ty jejich moderní mini takto nějak vypadají, ale to mi zase nesedí se stářím ostatních miniatur. Vůně: kožená nasládlá chypre na začátku do zelena.

Minisoutěžka o miniparfémek

Takže malá soutěžka: mám dvě miniaturky Claude Montana a myslím, že je to ta první verze Parfum d’Elle z roku 1990 (tonka, meloun, tabák – hohó!), protože vovější  d’Elle 2 je světlejší.

Takže kdo první určí některou z těch vůní v předešlém oddíle, tomu ráda jednu Montanu pošlu. Odpověď napište přímo sem dolů pod článek, ať víme, kdo byl první.

 

Malá zklamáníčka

Taky se najdou v každé krabici, zklamaná očekávání.

Sensations / Nu parfums (1986) jem považovala za staré Opium. Tohle mne nenadchlo, tohle je historicky první vůně značky, která se dnes zabývá výrobou perel za pár doláčů. Její osud mi připomíná destruktivní příběh značky Novaya Zarya (cože? Já jsem to ještě nesepsala?) a produkci Dilisu (to jsem sepsala ZDE). Nezajimavé, ale dávám do skce USA pro doplnění obrázku.

Jalique / Margaret Astor (1975), nezajímavá vůně pro Evropu ztracené značky, jde rovnou do sekce USA. MA má široké portfolio vůní a přitom…pro mneani jedna zajímavá.

Ghost Myst / Coty (1995) – byla jsem zvědavá na “vodní tóny” před objevem nových molekul a ta voda tam moc není. Nesplnila očekávání, ale do USA sekce patří. Plnohodnotně.

Yolai  / 4711 (1936), pozdější zpracování historické vůně, no, a co. Tak ji tam postavím vedle poctivých kolínských 4711 a ať si tam stojí.

Archiv alias (ne)zapomeň na mne

Věci, které mám dvakrát, pánské vůně, nezajímavé tituly či značky, prázdné, zkažené, rozbité.

Dvě jsem vyhodila rovnou – KL Homme se cestou rozbila a ve flakonu Ptisenbon / Tartine et Chocolat něco žilo, nezkoušela jsem to ani pustit ven a ani jsem vám to nefotila, bylo to dost disgusting.

Jestli neznáte Tartine et Chocolat: je to značka francouzského dětského oblečení, v Givenchy pro ně dělají laciné vůně pro dět. Slovo “Ptisenbon” znamená “petit sent bon”, něco jako “mrňous voní dobře”. Dají se koupit v každé lepší drogerce ve Francii, stovka vyjde okolo 30€ a jsou VE VODĚ, ne v alkoholu – a to si myslím, že byl ten důvod, proč se mini tak důkladně zkazila. Vůně nejsou žádný zázrak, naslepo to dětem rozhodně neobjednávejte, koupíte lepší levnější.

U těch, co už mám, budu hledat rok výroby kvůli porovnání reformulací (taky to vidím na důchod). Chyba je, že u miniatur to nejde tak lehce určit, jako u velkých flakonů. Pro zajímavé pánské už mám adresáta, potřebuju někomu něco oplatit. Ostatní balím zpátky do krabičky pro případný pozdější zájem – skoro pokaždé, když jsem něco prodala, později jsem sháněla… (kdepak jsou mé Cinémy!)

Kondice starých miniatur

Často se ptáte, jak na tom jsou: různě. Některé jsou zkažené komplet od shora dolů, ale to není u vůní z před roku 2000 úplně obvyklé, ty bývají hodně stabilní, díky velkému podílu přírody.

Co je zkažené téměř vždy, je citrusová hlava – ale ta po několika minutách odezní a ty cenné složky – ambra, růže, jasmíny, civet… jsou v pořádku.

Ingredience v lihu spíše vyzrávají – tolik jako odpověď na to, jestli voní stejně, jako v době, kdy se vyrobily; vyzrávání přírodních esencí v lihu je podstata toho, proč 20 letou whisky považujeme za lepší, než 6 letou. Proto Valaši zakopávají při narození do země flašku letošní slivovice, která se smí vykopat až na svatbu. Kdo to viděl, ví, že obsah dokonce změní barvu na medovou (parfémovou).

You may also like...

8 komentářů

  1. Radka napsal:

    Dobrý den, záhadnou vůni s barevným proužkem mám doma, bohužel značku už su nepamatuji.prodávala se někdy v 99 letech, měla jsem ji v obchodě 😉 preji voňavý den

  2. Romana napsal:

    Mám to! Vysoká anonymka je Lys Belue / Prince Henri Piere d Orleans – https://www.parfumo.net/Perfumes/Prince_Henri_Pierre_d39Orleans/Lys_Bleu_Eau_de_Toilette
    Tak už zbývá jen strakatice…

  3. Nelly918 napsal:

    Ta v matném skle – na fotce dvě žluté (druhá podobná Aromatics Elixir ) je podle mě Estée Lauder Private Collection – složení
    HLAVA: zimolez, jasmín, citrus
    SRDCE: pomerančový květ, ylang-ylang, koriandr
    ZÁKLAD: santalové dřevo, pačuli

    • Romana napsal:

      Jo! Je to tak!
      Máme výherce – prosím o adresu do mailu romana@frangipani.cz

      To je skvělé, mám radost, teď mi sice bude vrtat hlavou, proč mini nevypadá jako velký flakon (a já ho mám, představte si!), ale já už to někde vyčtu… 🙂

  4. Jana napsal:

    Ta druhá “neznámá”, co vypadá jako Marina de Bourbon mi připománá něco do Priscily Presley. Ale nesedí mi ten vršek a ten barevný proužek. Na drogerkovou vůni od P&G mi to přijde hodně “hoch” zdobení.

    • Romana napsal:

      Má to barvy jako Indian Summer, že? (Jinak fuj ho, hodila jsem si PP do googlu a co na mne vypadlo…plastiky jsou ZLO!! Chudák, taková krásná ženská to byla.)

      No, taky si právě myslím, že by to mohlo být něco “lepšího”, nějaký fashion designer – tipuju na té nálepce je typický design šatů toho záhadného, jako třeba dává Pucii na flakony barevné cákance, nebo Dior kdysi kohoutí stopu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..