• MOLINARD: Habanita 2021 vs. Habanita 1921: která je lepší?

Habanita je Její Veličenstvo. Stoletá královna všech vůní, která vydržela v rodinných rukách a vyrábí se pořád na stejném místě, ve stejné fabrice, jako tehdy.

Ke stým narozeninám jí Molinard nadělil limitovaný flakon: rudý, jako rty havanské krásky, v klasickém tvaru vyhrazeném pro kolekci Privé. Ona to vlastně není vůbec nová barva, jen je flakon barevně inverzní oproti té předešlé verzi.

Neodolala jsem představě, že by stála na poličce vedle mojí vzácné stoleté krásky a mohla bych je srovnat. Co udělaly restrikce s jejím espritem? Která je TA krásná?

DINOSAUŘI mezi VŮNĚMI: Chanel, Guerlain, Caron, Coty, Jean Patou, Maurer&Wirtz, Knize, Novaya Zarya, Borsari, Creed, Santa Maria Novella

Všechny tyhle značky mají ve svém rejstříku slavné vůně, které jsou sto a více let nepřetržitě v prodeji: No.5, Shalimar, Violette Precieuse, Joy…

Ale jen třem z nich – Borsari, SM Novella a Novaya Zarya – se podařilo udržet si nezávislost na nadnárodním korporátu a jejich vůně je udržely “nad vodou”. I když někdy jen tak tak, rodina Borsari sice stále prodává v původním parmském obchůdku a stále na jaře vynáší na zámecké schody fialky, jejichž lístky pak kanduje a nabízí v pytlíčkách, ale prosperitou značka rozhodně nehýří. O smutném příběhu Novaya Zarya jsem tady už psala… Santa Maria Novella je v nepřetržitě dobré formě už 800 let, ale zase nemá v rejstříku žádnou hvězdu.

Čtrvrtá nezávislá, a pro mne ta pravá, je tedy grasský Molinard a jeho Habanita. Nezávislost na korporátu, tedy na komerci, dává výrobcům volnější ruku v tom, že nemusejí přizpůsobovat svoje vůně trhu. Sice je potřeba dodržovat legislativní omezení, tedy reformulovat, ale zase vkus zákazníka do toho až tolik nemluví. Protože kdyby ano, Habanita už by tady takhle vypadat nemohla…

S pravdou ven: jak stará je moje vůně?

Než se pustím do porovnání, ještě jedno přiznání.

Habanita je vlastně ještě starší: vznikla už ve druhém desetiletí 20. století, původně jako aroma pro vylepšení cigaret a urychlení vzniku závislosti (což je dneska skoro na hraně legality, toto napsat). Lidem se ale tak zalíbila, že si ji začali vyžadovat extra do lahvičky a přestože cigarety už asi další století nepřežijí, Habanita asi ano. Když si koupím limitku 200ans, napíšu vám to.

Protože Habanita ze začátku často měnila flakony, nedají se všechny variace vystopovat, na druhou stranu se díky tomu dá sice obtížně, ale celkem přesně, určit stáří. Takže moje Habanita, podle mého pátrání, je cca z roku 1935. Takže bohužel není stoletá, je jí pouze 86, ale předpokládám, že díky neexistenci restrikcí, je obsah totožný s prvními šaržemi.

Habanita stoletá – jaká je?

Flakon jsem koupila neotevřený (a dlouho jsem váhala, zda ho načnout). Přesto byl do půlky odpařený, takže určitě obsah voní jinak, než původně a má vyšší koncentraci. Asi díky tomu, že Habanita má málo svrchních tónů, které si rychle kazí, si zachovala ale perfektní formu – ani stopa po zkáze.

Nebudu opakovat, jak Habanita voní, protože její charakter se – což je dobrá zpráva – nezměnil. Odpovídá pořád této Zpocené Kubánce, kterou jsem zde recenzovala. Pokud ji neznáte, doporučuji si to přečíst. Dnes se budu věnovat jen těm rozdílům.

Habanita stojí na čtyřech nohách: vanilka, pryskyřice, růže a “něco jako” tabák.

Starou verzi táhne tabák: zelená trpkost, dohnaná až na hranu řezavosti. Až běhá mráz vzadu po krku. Na první počich snad i nepříjemně pronikavá, prostě mi to připomíná cigaretu ubalenou z kopřiv. Nikdy jsem kopřivy nekouřila, ale kdyby… Je pořádně vycpaná kulatou a těžkou pryskyřicí, na hranici kadidla. Temná a chlapská. Žádná drahá arabská značka by se za tohle dnes nemusela stydět.

Ve staré verzi je uvedená kůže: ano, ale není ta moderní verze, kterou znáte ze současných vůní. Jde o ruskou kůži, plnou těžkých bylinných šťáv, trávy, pačuli.

Když ten temný začátek trochu povolí, dostane se ke slovu vanilková tinktura. Není to pekařská vanilka, nýbrž fermentovaný lusk, něco jako sójová omáčka z vanilky. Na pozadí furt hraje ta zeleň a je mi líto, ale pořád to není vůně pro ženskou. Možná pro nějakou motorkářku, co plive na zem tabák…

Růže je v této staré verzi zcela upozaděná. Když o ní přemýšlím, tak je chvilku medová, chvilku indolicky zelená, ale nevýrazná a působí tam jen jako změkčovadlo. Taková aviváž, aby po třech hodinách strávených v izolaci mohla navoněná žena vyjít mezi lidi, aniž by si lidi prohlíželi, jestli jí pod makeupem neraší strniště. A pak si užijete několik hodin nádherného, temně sladkého drydownu, ve kterém se budete cítit jako v dekadentním opiovém doupěti.

Jako takto: naše babičky, tedy dědečkové, museli být docela otrlí lidé.

A Habanita 100ans mimino?

No, jak to říct kulantně: je to bezbranné mimino. Mrazivá erotická naléhavost je fuč.

Díky tomu, že mám i dvě prostřední verze, chápu, přes co to přeskočilo (to jsou ty z té recenze výše). Ty starší dvě jsou tak z roku 2010, tedy ještě “předrestrikční”. Oproti staré verzi jsou už hodně ploché, okleštěné. Chybí jim komplexnost přírodních složek, přesně to dráždivé a “smrduté”, co dělá starou Kubánku tak velmi sexy. No a v téhle červené? Po pravdě…když jsem si je dala obě zároveň na každou ruku, tak jsem tu novou necítila. Obsah je totožný s tím, co se dnes prodává jako plnokrevná Habanita.

Tady je dominantní pěkná, ale syntetická vanilka, pěkné syntetické sladké pryskyřice a trochu pačuli. Ten zelený běs, který v “prostřední” verzi nazývám břečťanem, tady téměř chybí. A růžička? Ano, hodně. Dámská, tmavá, sladká, klasická, hezká.

Celkové vyznění je ale pořád stejné: je to Habanita. Sice vypadá jako její obraz v zamlženém zrcadle v koupelně, ale je to pořád ona. A drydown, dlouhotrvající a prostorový, nabízí pořád ten krásný, znepokojující oblak. Není to dekadence, ale rozhodně to není unifikovaná současná nuda. Pořád bude provokovat a znervózňovat okolí…

Restrikce udělaly svoje. Jenže: dnešní dědci už nejsou tak otrlí, takže…

Takže výsledek?

Já samozřejmě preferuju tu původní verzi. Je to plnokrevník, poctivá parfumérská práce z komplexních přírodních složek, které vedle lahody obsahují i všechny ty páchnoucí molekuly, které se z nich snaží parfuméři už 100 let dostat pryč. Syntetické složky obsahuje samozřejmě také, ale jsou jiné než ty dnešní a já je nedokážu identifikovat. Pro mně je to autentická nádhera.

Ale…myslím, že dnešní báby a dědci už by to nechtěli.

Nejen, že je Stará Lady nepochybně plná alergenů, ze kterých by lecjaký EU úředník dostal záchvat senné rýmy jen při pomyšlení… Ale ta vůně není moderní. Není ani líbivá. A dnešním lidem by se zdála PŘÍLIŠ: příliš silná, příliš intenzívní, příliš špinavá. Dnešní lidé mají nosy uvyklé masírce všech syntetických vůní a aromat, co nás neustále obklopují: etylvanilinu z jídla, umělého pižma z prášků na praní, ovocných aromat ze sladkostí a čistících prostředků, dřevitých vůní z osvěžovačů a svíček… Jsme prostě vyladění jinak.

Je nespravedlivé srovnávat tyto dvě vůně z jiných časů, jako porovnávat květinu z pralesa s kytkou z Marsu. Každá je z jiného vesmíru a sloužila jinému lidskému klanu.

Pro mne vychází vítězně Old Lady. Ale pro drtivou většinu lidí by byla lepší Ta Nová. Je škoda, že se nepodařilo zachovat při životě tu mezi-verzi ze začátku našeho století, ta byla hodně poctivá.

ALE: pokud se bavíme o tom, kam by dnešní Zpocená Kubánka patřila na nebi v současnosti prodávaných parfémů, tak jde pořád o hvězdu. Originální, klasická, poctivá, znervózňující, jednoznačně odlišitelná od mainstreamu i většiny niche. A kupodivu: pro většinu lidí beze zbytku rozdýchatelná.

Kde koupíte?

Momentálně (září-říjen 2022) ji koupíte za super cenu – o tisícovku levnějši, než na webu značky na českém Notinu tady , na slovenském tady.

Každý z vás, kdo jste to dočetli až sem, potřebujete mít svoji Habanitu. Černou nebo červenou, je to jedno. Ale zkuste ji.

Ještě vás chci upozornit, že tady – MOLINARD – najdete recenze těch různých odnoží Habanity, povídání o historii značky a taky reportáž z lekce parfumérství přímo u Molinarda v Grasse, kterou absolvovala Mirka.

Některé odkazy jsou affiliate. Ceny a nabídky platí v den uvěřejnění inzerce, nebo jak je popsáno v textu.

Nejlepší tipy na nákupy parfémů a kosmetiky: