Ještě jeden cestovatelský a pak už se dostaneme k voňavkám. Na zítřek už čeká nový RHEYMS / PURE SUGAR a na víkend článek o královnách letošní ESXENCE 2014 a večírku HAPPY NOSEDAY.
Protože dost bylo Benátek za ty roky, čtvrtek jsme trávili na dvou ostrovech, které patří k Benátkám a chcíp tam pes.
Právě proto jsme tam jeli. Koupíte si v Benátkách dvanáctihodinovou turistickou na lodní autobus vaporetto a jeďte někam. 
Program je: barevné domečky, sklo, kanály, barevné domečky, aperitivi, kanály, barevné domečky, jídlo, kanály, hodně racků a málo turistů.
Jediné vzrušení jsme zažili, když ne Buranu přijela pro zelenou lodičku lodní odtahovka, ale chrabří domorodci ji zahnali křikem na odtahovkáře se štípačkama: ‚Mauro, uéé, to je Paolova loď, je na návštěvě u matky, vždyť se může jezdit druhou stranou ostrova!‘
Kdo ještě nebyl na instagramu, tak tady pár fotek, kdo byl, tak tyhle jsou trochu jiné.
MURANO je ostrov sklářů, blíž k Benátkám, plný obchodů s drahým sklem. Můžete navštívit i dílny sklářů, abyste ztratili pochybnosti o asijském původu většiny zboží. Od kýčů až po umění, kdo to pozná, náramek z tradičního muránského skla z řezaných barevných tyčinek ale každý manžel koupit musí! 
Murano je nudnější ze dvou nudných, trochu otravný vymydleností ulic a domů a všudypřítomným shoppingem skla. Tím, že je blíž k Benátkám (asi 10 minut vaporettem), je tam taky víc turistů a dražší je všecko (jídlo, pití, nápoje, sklo). Každých 20 minut vám ale jede spoj na Burano, tak se tam na chvíli zastavte. Třeba taky potkáte pohřební loď, odvážející rakev na pohřební ostrov Cimitero, což byl v prosluněném odpoledni poněkud morbidní zážitek.
A malé Žaby si tam můžou nasbírat kamínky, mušle a obroušené drahokamy z barevného skla.
BURANO je nuda zcela jiného kalibru: skoro bez lidí, kapesní ostrov, jehož jedinou atrakcí jsou pestrobarevné domečky, parčík plný pestrobarevných drzých koček, náměstíčko s pěti restauracemi s výborným „domácím“ jídlem, pár krámků a muzeum s krajkami. A jedna trochu šikmá věž. Spoustě turistů, kteří přijeli na jeden den do Benátek, nestojí za to se sem trmácet 50 minut vaporettem a kontrast proti náměstí San Marco je propastný – není tady ani noha (ale v létě bude asi i tady živěji). Dá se tady potloukat celé hodiny, polehávat po travnatých parčíkách na nábřeží, nebo sedět s nohama spuštěnýma do kanálu, čučet do dáli, jíst zmrzlinu nebo popíjet aperitivi. Nic víc. To je tak báječné!
Další den jsme byli u balkónu Julie, zajímá vás taky Verona, nebo chcete už jen voňavky?
Ciao!
Nákupem přes tyto odkazy podpoříte náš blog malou částkou, která nám pomáhá udržet kvalitu a nezávislost recenzí.
O autorce:
Romana Granátová je zakladatelka Frangipani.cz – nezávislého online magazínu o niche, indie a art parfémech, historii parfumerie a platformy pro recenze prémiové a niche antiage kosmetiky, fungujícího od roku 2011. Shromáždila okolo sebe tým autorů z české a slovenské parfémové komunity, se kterými publikovali více než 1500 článků a recenzí.Romana publikuje parfémové články a analýzy také v life style a odborných médiích a jako seniorní marketigový profesionál poskytuje poradenství pro parfémové a kosmetické značky.
Frangipani.cz je od roku 2015 stálým mediálním partnerem výstavy niche parfumerie Esxence Milano a od roku 2014 je trvale archivován v Národní knihovně České republiky díky vysoké úrovni odbornosti a kvalitě textů.
LinkedIn | Instagram
VE-RO-NA!!!
Hehe, mám kamarádku, jmenuje se Veronika, maminka jí schválně vybrala tohle jméno, aby mělo v základní tvaru zdrobnělinu. A Verča, když chodila do školy, tak jim paní učitelka řekla, ať si podepíšou sešity jménem, jaké doopravdy mají, ne tak, jak jim říká maminka. Tak si všechny podepsala „Verona Dvořáková“.
Krásné fotky, krásné baráčky. A jasně že nás zajímá Verona.
Zajímá mě všechno! U balkónu Julie jsem byla naposledy před dvaceti lety a teď nekecám!!! takže jo, víc nostalgie! Pak si dáme voňavky.
Ty brďo, tam i ty vodní řasy vypadají jak ze skla.
Udělali jste si náherný výlet – aperitivi, sklo, domácí jídlo, nuda – ideál!