• NU_BE: Lithium (cosmic attar) and other primordial materie
Italští parfuméři jsou ohromně zábavní. Skoro stejně divná jako Blood concept je i o rok mladší značka Nu_Be z Parmy, což znamená „new been“ a to proto, že všechny jejich kompozice vznikly po velkém třesku. No tak aspoň jejich pravzory. Vůně se jmenují po primordiálních prvcích, obsahují vedle přírodních složek chemikálie a POOZOR! Taky chemicky voní.
Fantazijní kompozice stojí mimo rejstřík známých parfémů (aspoň mně známých parfémů) a ani se do tohoto segmentu nijak nestrkají. Taky…kdo z vás ví, jak voní Lithium, co? Ještě jedna z nových značek má podobnou aspiraci, i když na to jde trochu syrověji: Andrea Maack – Uhlí, Tma…o víkendu uvidíte. Ze známějších může možná připomínat Escentric Molecules.
Obaly – LUXUS! Luxus, luxus, luxus. Jednoduché flakony, jak je u nichovek zvykem, jsou zalisované v kvádru ze stříbrného polystyrenu. Když ji chcete vyndat, kvádr musíte rozlámat. Efektní a originální a bude se to dobře vozit letadlem, ale krabičku si neschováte.
Ty další marketingové pohádky kolem si někde přečtěte, to je stejně jen pro kikiny, pojďme k obsahu. Všechny se mi líbí. Všechny stojí okolo podobného základu, který voní trochu jako zmoklý prach z uhlí nebo plastové granule, ale dalšími složkami jsou natažené do různých stran vesmíru. Je zajímavé, jak drží celé stádečko pohromadě, přestože dělal každou vůni jiný parfumér. Kouzlo. Art director to drží pevně pod kontrolou a je to dobře.
- Lithium [3Li], třetí prvek Mendělejevovy tabulky prvků, má vonět jako škrtadlo. Škrtněte sirkou, natáhněte nosem – a máte to! Absolutně intergalaktické souznění šafránu, syrového, plastového šafránu z otevřené krabičky čerstvého koření, hořícího pačuli a růže. Jakmile se trošku rozleží, obrousí se hrany, objeví se drsně broušená semišová kůže. A co to je podle složení? No přece kvalitní arabský attar. A voní to tak? Ani náhodou! Ani málo, ani vzdáleně. Těžko uvěřitelné, stejně jako že ze stejných ingrediencí uvařím já za půl hodiny blaf, kterému musím vymyslet jméno, aby bylo pravděpodobné, že to tak má chutnat, zatímco Pohlreich by z toho za deset minut měl menu pro generálního ředitele. Tohle je od Pohlreicha. Nasládlá vůně plastu spolu s prachem bílého pižma, vyschlé jak koryto horského potoka v Asii. Ojedinělá, lahodná, neobvyklá, exkluzívní.
- Oxygen [8O]. Vzduch po blesku. Jiskřící vzduch v letadle po průletu mraky. Trubice solárka. Ionosféra. Podle mne to není O, ale O3, jsem přesvědčená, že takhle voní ozón. Suchá, elektrizující vůně. V základu je podobná Li, ale postrádá jakoukoliv sladkost. Dominantní je bílé dřevo, omletá vysušená větev vybělená dlouhým pobytem v potoce, trochu toho šafránu pro plastikový tón a aldehydy, ledové aldehydy, známé z prádlových vůní. Suchý bílý pepř. Ingredience jsou nadávkované po mrtích, žádná není dominantní, dohromady vůně sucha. Oproti Li chybí nasládlá pachuť plastu, ale jsou si velmi podobné – skoro bych řekla, že je to interpretace téhož od dvou různých parfumérů.
- Helium [2He]. Jablečná narguilé. Kosmické prvky tady zastupují uhlíky pod vodní dýmkou, klidně žhnoucí pod jablečným tabákem. Hodně sladká, skoro gurmánská, se zvláštním studeným tónem. Jako oheň na ledu. Neobyčejnější vůně z rejstříku Nu_Be, dala by se prodávat v pafumerii, zákaznice by jistě nepotřebovaly žádné zkušenosti, aby si ji vybrali jako hezkou evropsko-orientální vůni.
- Carbon [6C] umíchal parfumér Francoise Caron, což nevím, jestli je kouzlo nechtěného, nebo vtípek, ale je to povedené. Jméno i vůně. V podstatě další reinterpretace O i Li, tentokrát ale okolo irisu. Jenže jak jsme zvyklí na kosatec v pudrových, krémových kompozicích s květinami, tak tady je to úplně jinak. Kosatec je jemně nasládlý, ale v Uhlíku navíc ukazuje svoji studenou a drsnou stránku. S pepřem, zázvorem a zelenou pryskyřicí. Studená, suchá kompozice, podle mne hodně pánská.
- Hydrogen [1H] – nejlidštější Nu_Be, jediná, ve které je cítit květina víc, než Spolana. Zvláštní pach čertsvé bazalky, který nezvyklému může vonět jako staré ponožky na začátku se rozleží do zeleně aldehydické vůně a postupně se přidá květinová sladkost, čistý, jasný jasmínek. Ve výsledku cítím akord suché zeleně, prášku na praní a sladkého jasmínu beze stopy indolů. Zní to jako normální vůně, ale viz Lithium. Něco úplně nezvyklého a nádherného.
Už kvůli potěšení z dobývání základního prvku z atomového obalu musím jednu mít. Váhám mezi Lithiem, která mne těší nejvíc a Vodíkem, který je nositelný i na veřejnosti. A protože mne čeká brzy na jaře jeden parfémový výlet do Bologne, kde je jeden z mála dealerů, snad poputuje něco z Mendělejevovy tabulky do koupelny. A to jsem chtěla být v recenzích nestranná…
s tím snadným cestováním letadlem bych nebyl tak optimistický – vypadá to trochu jako špalek plastické trhaviny..
To je divný… Ale zajímavý. Zkusila bych nejspíš Kyslík, když už.
Zkoušela jsi z těch italských vůní Scent Bar? Náhodou jsem objevila tuhle značku, když jsem hledala Hildu Soliani. Objednala jsem si Hildu i Scent Bar, jejich vůně nemají názvy, ale čísla. Nejdřív mi to přišlo jako dobrý nápad, že člověka neovlivňují názvem, co si o nich má myslet. Jenže se to plete. A to jsem si pořídila jen čtyři vzorky.
Myslíš tu parfumerii Luckyscentu? Netušila jsem, že mají vůně, viděla jsem jen svíčky.
Byla jsem ve Florencii ve Scentbaru, ale nevím, jestli to patří Luckyscentu, nebo jestli jen okoukali název a koncept – sedělo se tam u baru, na skleněných nožičkách měli papírové kelímky a do těch stříkali voňavky a to bylo jako že jsme v baru.
Mimochodem, já taky nemám ráda, když se vůně nejmenují jmény (třeba Histoires de parfum), mám v tom pak binec. Anebo když mají strašně složité dlouhé jména, které nejdou ani pořádně napsat do vyhledávače. Jde to proti přírodě – alzheimerovi.
Jaké jsou ty vůně? A kdes je objednávala, prosímtě? A co máš vyzkoušené od Hilde?
Myslím tohle http://www.scentbar.it/index.asp
Pokud jde o Hildu, mám zatím jen první dojmy tří vůní. CioccoRosissimo jei pěkná planá růže s zvětralým kakaovým dřevem. Spěje k pudru, kdy mně osobně nakonec začne připomínat pudrový otisk Bois de Paradise.
Pak jsem zkoušela Bell´Antonio, to mi ze všeho nejvíc voní jako dušené ořechy. Je tam štiplavé koření, koriandr, a staré nábytkové dřevo. Naopak kávu a tabák, což tam má být, jsem nějak neobjevila.
Ta třetí vůně se jmenuje 24. 9. 2011. Ta se lidem hodně líbí. Je to vzdušná dřevitá tráva. Ne seno, ne čerstvá tráva. Taková ostřice na podzim, nebo spíš teplý vítr, co voní po ostřici na podzim. Zvláštně příjemná, hodně uklidňující.
Díky za odkaz a za recenze, hned jsem si to napsala do deníčku! Ty sis tady z těch stránek objednávala vzorky? Já jsem chtěla sadu Hilde přímo od ní, ale měla v ní vůně, které mne nezajímaly a pak jsem na to nějak zapomněla.
Musím se podívat do fotek, co to bylo za Scent bar v té Florencii, zkoušela jsem tam Aésop, to se mi hodně líbilo. A měli tam výstavku historických pudřenek,
Já znám od Hilde jen Fragolu Salata a Il Tulipano (červený) a nijak mne to nenadchlo. Ale hrozně bych chtěla na nějakou tu její prezentaci, to je baba princmetálová, mně k chuti. Hrozně mne zajímá Ti Amo: Iris,kosatec+mandle+pepř+břečtan mne dostává do extáze.
Teď teda hlavně doufám, že se mi vrátí čich a chuť, už ztrácím i zrak, dnes se mi k tomu přidal zánět spojivek…kvůli ucpaným dutinám i špatně slyším. Snad mi nezůstane jen hmat.
Dát nějaký takový mix do rádia jako v Mars útočí, k tomu rozprašovat Nirmalu – nemáme šanci.
Tak tady se jasně ukázalo, že zbrojení je jen byznys, mužská zábavka. Protože kdyby někdo FAKT chtěl vyhladit lidstvo, tak zas tolik peněz nepotřebuje a účinné zbraně jsou lehce dostupné. I když Nirmala je podle mne předražená i jako yperit.
Kdyby se nás chlapi někdy zeptali. Ne nadarmo se hurikánům dávají ženská jména.
Všimly jste si, dámy, že všechny české řeky se jmenují ženskými jmény? Potůčky tak napůl, ale velká voda je pod naším velením. Kromě Labe, ale to, myslím, akorát chlapi se před námi snaží mlžit.
Tak až přijdou na to, že se tím zvukem dají mučit lidi – přežiješ.
Pro mě je nepříjemná už jen představa. Fakt tenhle obalový nápad nechápu – i když se musí nechat, že vypadá originálně.
Díky za názor ohledně CB.
Mně by zase zabilo škrábání nehtem po spodku hrníčku – po té části bez glazury, nebo překusování niti. Až na to přijdou teroristi, vykašlou se na bomby a je po nás.
Osobně bych asi sáhla po Lithiu. Zajímavě popsaná vůně. Ale ten atomový obal – to udělali schválně? To neví, že existuje spousta lidí, kteří nesnesou zvuk při lámání polystyrenu? Mě nevyjímaje. Nevím, jestli bych potom měla náladu na vůni:)
Kdysi mě zaujala v jednom dokumentu značka CB I Hate Perfume. Zkoušelas něco?
Tak já ti to otevřu, mne by to naopak hrizně bavilo.
Zkoušela jsem z CB ten, co má vonět jako stará knihovna a ruskou karavanu – oba mne zklamaly, knihovna voněla jak papírek od karamely a karavana jako obyčejná zelenočajovka.