• ORHAN PAMUK: Mon nom est Rouge (Sculptures Olfactives)

Dnes se stalo něco, co potřebuju sdílet: byla jsem na autogramiádě Orhana Pamuka. Orhan byl poprvé v Praze. Nebudu vám představovat jeho knížky; kdo chce nebo chtěl, tak už si je našel, není to spisovatel úplně neznámý nebo začátečník, přece jen laureát Nobelovy ceny. Jestli chcete něco vědět, tak se ptejte, ale na recenzi knížky si netroufnu, to je mnohem náročnější, než napsat o voňavce.

Četla jsem všechny, co vyšly česky a nechala jsem si podepsat Muzeum nevinnosti, tu nejnovější. Mám ji čerstvou v hlavě, dočetla jsem ji asi před měsícem no a taky, po pravdě, já čtu nejvíc ve vaně a podle toho ty knížky vypadají. Tahle vyhlížela ještě tak jakože teprve po patnácti letech ve veřejné knihovně.

Manžel říkal, že mu určitě musí udělat radost, když uvidí, že se ty jeho knížky čtou, to má svoji logiku, ale když jsem viděla ty sterilní výtisky ostatních, tak jsem začala a o tomto dobrém nápadu pochybovat.
Nicméně Pamuk ani nemrkl na salát a podepsal a myslím, že měl fakt radost, že je přečtená, protože mi narozdíl od ostatních připsal k názvu i rok a mrknul pak na mne (teda myslím).
Chtěla jsem se ho zeptat, čím se voní, ale byla jsem tak konsternovaná, že jsem se zmohla pouze na turecké poděkování (myslím, že mu to udělalo radost). Vypadá jako kluk z jeho knížek, šibalský úsměv,  jiskra v oku, vtipné poznámky jako když malý rošťák vykřikuje z lavice…myslím, že jsem se zamilovala.
Jako chápejte moji nervozitu: byla jsem jen na jedné jediné autogramiádě v životě, šla jsem na Kotvalda, místo toho tam byl Hložek, což mi zkazilo pojem “autogramiáda” na celý život. Po dvaceti letech jsem šla znova, styděla jsem se, ale příště – příště už budu profík!
Tiše doufám, že nikdy nikoho nenapadne cokoliv od Pamuka natočit, ať to nedopadne jako Pianistka.
Chtěla jsem si původně nechat podepsat Mon nom est Rouge, ale říkala jsem si, že je to klišé, že ji budou mít všichni (neměli).
Takže: jestli jste už o Pamukovi slyšeli a chcete něco zkusit, doporučuji začít bestsellerem Jmenuji se Červená, Benim Adım Kırmızı, My name is Red neboli Mon nom est Rouge. V té je všechno, a pokud vás neuchvátí, nebo odradí, jako mého kolegu (“nesnesu tu Orhanovu matku, hormonální zajatkyni, přenášející své frustrace na celé mužské pokolení okolo sebe, od otce, přes manžela a milence, odpírající sex jen ze zcela sentimentálníchn důvodů frustrované nerozhodnosti”), tak nemá cenu číst nic jiného.

Proč Červenou? Mon nom est Rouge má totiž zcela výjimečné postavení i v parfumerii. Krásná Majda Bekkali je totiž stejně jako já Pamukův fanoušek a podle jeho knihy Jmenuji se Červená vytvořila vůni pro svoji značku Sculptures Olfactives: zhmotnila v ní svoji představu Istanbulu 17. století. Růže, koření, kadidlo a jiné balzámy.
Chtěla jsem si původně nechat Pamuka, až mi dorazí od Majdy vzorek; mám svoji představu o vůni i knize a jsem zvědavá, jestli ta Majdina je podobná. Kouzlo osobnosti Orhana Pamuka mne dnes ale přemohlo, tak…vy si zatím přečtěte Červenou a pak můžete srovnávat taky.