• ORTO PARISI: nechutností ke kráse
Postmodernismus je umělecký směr, jehož podstatou je naprostá pluralita názorů. Výsledkem kritického myšlení je zpochybnění západního optimismu a jedním z výronů v umění jsou fotografie, které se snaží zaujmout hyperreálnými výjevy a mají vzbudit negativní, kritické emoce. Myšlenka vychází z toho, že lidi jsou přesycení krásnými fotkami z digitálních zrcadlovek amatérů a profi reklamou plnou dlouhoných vyzáblých modelek a chtějí autenticitu. Ale realita je nezajímavá, pokud není šokující. Takže tyhle fotky dávají, stejně jako airbrush, důraz na detaily – negativních jevů a projevů. Hyperrealizují detaily a situace, které obvykle chceme zakrýt, o kterých se nemluví. A nemluví se o nich ne proto, že to vyžadují společenské konvence a Špaček, ale proto, že nám nejsou příjemné, vzbuzují ošklivé pocity a pocit hnusu. Podle tvůrců my, jako členové postmoderní společnosti jsme tak otupělí, že si těch krásných věcí už nevšimneme a oni, umělci, jako sociální kontrolní orgán, nám to musejí připomenout. Vnímejte ten kontrast ve všem, co je okolo vás! OK. Vše je na svém místě, kult ošklivosti se vyskytuje v celých dějinách umění. Je to autentické.
Ale to by bylo, aby se toho nechytla reklama, která dokázala, jako všechno ostatní, postmodernismus posunout do podoby bezduchého kýče, který neříká nic, jen má poutat vizuální pozornost. A protože zákazník je úplně blbej, tak to nezapomínají doprovodit vysvětlujícími texty a šokujícím zážitku v dětství parfuméra nebo pobuřujícně vulgárním louhouvání vanilkové tinktury. Jednou z takových značek je ORTO PARISI. Privátní značka parfuméra Nasomatta, Alessandra Gualtieriho. Drahá značka, která nedělá vzorky, protože podle ní to degraduje vůni. Podle některých marketingový projekt, podle mne nafouknutá bublina.
Parfumér
Mne zaujala v berlínské parfumerii Belle Rebelle vůně Bergamask. Protože jsem duší spíš Bergamák, Bergamasco, než Limonádový Joe, jako první mne napadlo, že to bude vůně města, kde jsem prožila krásné mladé časy, spíš než že půjde prostě o bergamot. Jak člověk vidí ty stromy dív, než les… Koupila jsem si vzorek a jako poklad jsem si ho dovezla domů. Tam jsem otevřela web, podívala se na první fotku k vůni, řekla si “hm”, zase jsem ho zavřela a vzorek jsem hodila mezi vyzkoušené smetí. Nejsem puritán, nahatý chlap mi nevadí (vůbec ne!!!), ale tohle je prostě blbé. Průhledné a naivně návodné aluze na lidské pohlaví, fekálie, plíseň, lidské i zvířecí zadky, špína, zvířeckost lidské povahy. Technicky dokonalé, myšlenkově klišé. Bulvár. Nula.
A po všech těchto obrázkách, když si chcete přečíst něco o značce, co byste tak čekali? Skandál? Nebo že inspirací ke tvorbě byla hezká zahrádka parfumérova dědečka, ano? Ano. Já vám nevím. Jediná omluvenka je snad jen to, že i Alessandro má taky tu svoji krásnou a prosperující zahradu, jako děda, a má ji v Holandsku. Good trip!
Až pocaď je tenhle článek je 1,5 roku starý a našla jsem ho v konceptech, ani nevím, proč jsem ho nevydala.Nicméně značka se nijak za tu dobu nepohnula. Letrošní vůně SEMINALIS má stejně pubertálně sexuáně duchaplné fotky, jako předtím.
Asi se mi ty fotky už tehdy zdály banální i jen pro článek. Jak se líbí vám?
Zdroj: Všechny fotografie patří značce Orto Parisi.
No já to vidím tak, že umění by mělo zůstat uměním a reklama reklamou, těžko si někdo koupí produkt, který má jaksi vonět nebo vzbuzovat příjemné smyslové zážitky, když uvidí tohle – tohle je prostě nonsense….Jasně většina reklam je prvoplánová, nudná, stokrát omletý příběh, ale být originální je dřina, ovšem být takhle “originální” je kontraproduktivní 🙂 Já myslím, že té reality máme na instagramech všichni dost a je jen na nás, co si vybereme a na co budeme koukat, ale já mám prostě ráda hezké věci,a kór když chci nakupovat, chci z toho mít hezký zážitek potažmo hezké zboží, na umění chodím do galérií pro jiný zážitek..Myslím, že není nutné míchat jabka s hruškama, potažmo s fekáliema 😀 Nikdy jsem nechutnost nevyhledávala ani v umění. Na to nemusím chodit do galerie, stačí neomdlít ze smradu pošťáka, kerej mi donese do kanclu zásilku :-DDD
Zrovna dnes jsem přemýšlela nad záměrnou nelíbivostí některých niché vůní při snaze dostat z plastového flakonu těžký pach neobratné kombinace “prý zaručeně pravé” esenciální vanilky (která tedy byla opravdu specificky nechutná už sama o sobě), odvážně či šíleně smíchané s růžovou květovou vodou a tea-tree olejem. Na to pak navazuje dotaz po tom, kolik z vůně představuje marketing a jím vyvolané dojmy a představy a kolik vůně samotná?