V parfumeriích se objevilo několik novinek, které s vámi potřebuju nasdílet: tady jsou recenze na vůně Un Jardin Sous la Mer / Hermès, No.5 Eau de Toilette / CHANEL, parfémy OREBELLA od Belly Hadid, Tabac Samara / GUERLAIN a oleje NEST New York.
Novinky v mainstreamu se už pár let nesou ve stejném duchu, jakoby probíhal tajný závod v unifikaci formule: v zimě dřevěná ambra s vanilkou a na tom posazené nějaké červené generické ovocné bonbonky, cosi jako třešně, broskev nebo jahody. V létě pak voda z oceánu ostřikovače oken ochucená pudrem a nějaké žluté generické ovoce. Ale! Máme tady několik novinek, které nabourávají představy nejhlasitějších spotřebitelů (však jim taky pěkně nandávají v diskusích!). A ty mě právě zaujaly. Řadím podle zajímavosti – pro mne.
1. recenze: Un Jardin Sous la Mer /Hermès
Jaktože mě nikdo neupozornil, že tady máme novou akvarelovou zahradu? To už nikoho nezajímá? Dřív to bývala taková událost… to už lidi zajímají jen vůně, o kterých moje matka řekne „ještě trochu a půjdeš spát na hotel“?
Novinka už je dostupná všude, jenom já jsem to nevěděla! Zjistit cenu →
Hermès drží parfémovou kontinuitu a pro mě, spolu s Cartierem, jsou ostrůvky pozitivní deviace v mainstreamu. Jejich vůně disponují pořád tak nějak normálním výkonem, normálníma složkama, dají se nosit normálně mezi lidi.
Christine Nagel mě chvilku iritovala, to víte, miluju Jena Clauda Ellenu, ale loňskou Barénií si u mě dost vylepšila skóre a nová Un Jardin Sous la Mer mezi námi narovnala vztahy a nastolila vlídnost a vřelé přátelství (doufám, že Christine to cítí stejně). Dokázala naskočit na tu akvarelově-čistou a transparentní linii po Jean Claudovi, ale jede si svoje témata a dneska můžu říct, že má svůj rukopis. Škoda, že se víc mediálně neprosazuje, JCE byl hvězda a Hermés mu vděčí za respekt, která měl v parfumerii.
Slaná minerálka s vavřínem, o to tady jde
Takže k věci: i kdybych měla zavřené oči, poznám, že je to Hermès. Typická strohá chladnost provází už citrusově nasládlý začátek a během chvilky se překlopí do NĚČEHO, nedokážu to pojmenovat, Hermès tomu říká „rozhraní pevniny a slané vody moře“. Ale pozor!! To není to, co znáte z „vůní mořské vody“ (tzn. složka Calone); tohle je opravdu úplně nový, imaginární pach, na mě působí jako vyschlá minerálka. Ještě nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala, pro můj nos je to 1. moment: šokující, 2. moment: překvapivé a znepokojivé, 3. moment po chvíli fetišistické! Kdybych měla tenhle akord popsat svými slovy: trochu soli, malilinko mořských řas, dost té skvělé červené korálové složky co voní jako bylina ze slaniště (znáte ji třeba z Corallium / Carthusia), docela dost petrichoru, nějaký písek (ano, ten z diorovské Dune). Je to moc? Nedokážete si to představit? A to ještě nekončím! Takže tento akord shrnuji do názvu: SLANÁ MINERÁLKA.
Máte to? Slaná minerálka se na začátku setkává s něčím jako mandarinka a trocha opalovacího krému, takový ten typický (tiaré, kokos). Tady je to ještě docela normální. Ale pak se přidá vavřín – normální bobkový list. A muškátový oříšek. Spolu vytlačí cokoliv, co váš nos zná, a zůstane jen zcela fantazijní, silně fetišistická, samozřejmě syntetická, statickou elektřinou jiskřící kompozice aromatických listů a slané minerálky. Bez stopy sladkosti, hořkosti nebo kyselosti. Nic. Podmořská hloubka nebo vůně galaxie. Úžasné. Majstrštyk. Love.
Já se vůbec nedivím těm negativním recenzentům, jestli někdo celé roky čuchá kondenzované mléko s karamelizovanou vanilkou, tohle mu musí nasadit do mozku vesmírného červa. Nikdo z nich určitě nezkoušel ty další H podivnosti jako Eau des Merveilles, koření na rybu Marine Epice (recenzička je tady), vybělený kořen lékořice Brin de Réglisse nebo plesnivého dědka ve skříni Eau de Gentiane blanche.
A pokud byste chtěli Un Jardin sous la Mer srovnat s předešlými zahradami: od šťavnatých Un Jardin sur le Nil nebo Monsieur Li je úplně opačně; přestože Un Jardin Ápress La Moussoun nebo Mediteranée obsahují klasické tóny mořské vody (ten zpropaděný Calone), takže tady taky styčné body nejsou. Nejblíř je asi Marine Epice.
Jestli něco vím jistě, tak tahle vůně není výrobkem AI. Protože tohle by AI nikdy nedoporučila umístit na trh, vyhodnotila by to jako neprodejný propadák. Uvidíme. Vy to zkuste, několikrát, nechte si ji rozvinout na ruce a určitě si v parfumerce pořádně nastříkejte svazek papírků a nechte si ho v kapse kabátu a zkoušejte ten drydown více dní. Myslím, že si to užijete, jako já.
2. srovnání: No.5 Eau de Toilette vs. Eau de Parfum / CHANEL
To bylo divení, proč svět potřebuje novou EdT? Když máme extrait, EdP, L´Eau, Eau Premiére (a občas můžete v Paříži vyzkoušet jejich přechody) A víte proč? Protože ta jediná pravá Pětka je toaletka! Přesněji jsou to extrait a od něj odvozená toaletka. EdP vznikla až v roce 1986 a přestože se od té doby stala tou „hlavní verzí“, tak původní formulace byla jiná. EdP vznikla jako osmdesátková modernizace klasického receptu, takže v duchu tehdejší módy do ní parfumér přidal větvičník a další dřevité chypre tóny a myslím, že tehdy došlo k posílení podílu syntetického jasmínu na úkor přírodního. A to nám vydrželo až dodnes.
(příští víkend vyjde článek o tom, jak vznikla koncetrace Eau de Parfum jako marketingový a daňový trik a taky vyvrátím pár mýtů o koncentracích, nenechte si to ujít!)
Takže Eau de Toilette je návrat Chanelu ke kořenům. Já to kvituju, není třeba zahrnovat svět pořád novými vůněmi, zejména když máte doma na půdě zlatou truhlu s bezedným pokladem č. 5.
Takže jak voní Pětka Toaletka? Kdyby mě neoslnil Hermès, dostala by příčku č.1. Já mám ráda Pětku, často ji nosím, ale nejlepší poloha je pro mě tak po hodině-hodině a půl, když se složky hezky propojí a zklidní, do takového toho aldehydově-květinového obláčku. Nic nevyčnívá, všechno je kulaté, měkké a objímající. No a nová toaletka to má od první minuty! Čili vyhlašuji, že je to „Pětka bez začátku“ a tím končím moji recenzi. („Normální“ Pětku jsem recenzovala v článku s dilematem, jestli voní nebo smrdí).
Běžte do parfumerky, dejte si na jednu ruku EdT a na druhou EdP a užijte si odpoledne.
(Jestli nemáte Pětku rádi, tak to nedělejte, nechytí vás ani tak – je to prostě Pětka. Máte tam tu Premiérku a l´Eau).
Ještě jedna věc: podívejte se na cenovky – EdT je dražší, než EdP! Myslím, že to znamená jediné: u EdP je nízká cenovka a brzy se to změní…
3. nerebelská Orebella Belly Hadid
Další celebrití vůně, tentokrát Belly Hadid. Vlastností celebritek je, že se nesnaží o originalitu, naopak – však ona ani Bella není nijak originální lady, je to prostě líbezná panenka, přijatelná pro masy. A takové jsou i její vůně. Takže tady máme dřevitě-vanilkovou kolu v Nightcap, připomíná slabý odvárek Baccaratu v Eternal Roots, opalovací krém v Blooming Fire, generickou jarní růži ve Window2Soul (moje favoritka značky, neškodně hezká) a Salted Muse je zjednodušená vzpomínka na Santal Le Labo, jen o dost víc osolená (a vlastně je to docela protivné). Výdrž i projekce všech je moderovaná (vím proč – voda! Viz níže).
Těžko věřit, že tyhle vůně „páté přes deváté“, pokrývající celou parfumerní škálu, jsou všechno Belliny „srdcovky“, jak tvrdí. Prostě je to udělané tak, aby si každý našel něco svého. Koncept je komerční projekt vytvořený AI od začátku do konce, i to, že přizvali parfuméry musela doporučit AI, protože to teď letí. Jestli tím Bella chtěla říct, že je Rebella, tak to se nepovedlo.
ALE: obsah sice je slabý, jenže Orebella má několik plusů. Jednak jsou vůně na bázi vody a testované na citlivou pleť (nevím tedy, co se v EU předpisech pro složení parfémů dá ještě vylepšit, ale OK). A design je teda PARÁDNÍ: luxusně vyhlížející těžké flakony krásného tvaru do ruky, a nevykašlali se ani na design minibalení. Uvnitř se vůně dělí do dvou složek, před nástřikem protřepat. Sice výsledné mléko v barevném flakonu vypadá… no, divně prostě. A pak taky celkem dobrá cena. Celý koncept je promyšlený a má hezký příběh. Myslím, že tohle by mohly holčičky dostat pod stromeček, pokud chtějí odlesk Bellina glamouru. Nic jsem nečekala, nic moc jsem nedostala, ale v džungli celebrit a influencerských flašek je Orebella to lepší.
4. kritika Tabac Samara / Guerlain
Já jsem vlastně zůstala úplně paf. Guerlain do řady „Absolus Allegoria“ přesunu ty staré arabské soliflory – musk, kadidlo, pačuli z Wasserových dob… Ty byly úžasné (a jestli na ně někde narazíte za starou cenu, tak si je 100% kupte, protože je to best kvalita před reformulací). I po tech reformulacích zůstaly krásné. Rose Amira taky celkem OK. Ale tohle… jak můžete do řady pevných arabských charakterů postavit nevýraznou malinovou šíšu? Přesně ten pach, co vás otravuje, když vejdete do kavárny plné kouře…vlastně ne. Je to jen ten fádní odér, co vám zůstane na svetru, když přijdete z baru domů. Lepší malinové variace už Guerlain v nabídce má (taky co nemá).
Tabac Samara nemá výraz, originalitu, myšlenku, výkon, hezké složky ani zajímavost. Těžko říct, proč se objevila na světě. Asi AI řeklo, že se to možná bude dobře prodávat a hlavně ať to nemá žádný charakter. Urazilo mě to. Ten Thierry Wasser je pořád přivázaný ve sklepě k topení?
5. nepochopená NEST New York
Já tomu nechápu, jak říkají Slováci. Někdo chce někdy vonět přesně jako jahoda. Nebo jako kokos. OK. Ale proč k tomu je potřeba olej 30 ml za 2.400 Kč? Za parfumérskou invenci neplatíme, jahodu vymyslela příroda a její syntetická obdoba už existuje mnoho let v mnoha verzích.
Zkoušela jsem Santa Barbara Strawberry (otravná příchuť do bonbonů) a nějaký kokos (stromeček ze starého taxíku). Ani jedna z těchto vůní neexistuje v přírodních ingrediencích, jen syntetika. Ve složení je celkem levný baobabový olej a levné fixátory a rozpouštědla, hromada alergenů. Takže ani kosmetický prospěch pro kůži z toho nebudete mít.
Jestli chcete vonět jako jahody, tak si kupte tady za pár kaček osvědčený tělový sprej Strawberry od Body Shopu anebo zkuste ještě levnější La Ronde des Fleurs Vanille Framboise od Jeanne Arthes, které voní úplně přesně jako Šumavské jahůdky.
Mimo pořadí: recenze Musc Palliada EdP / Hermessence
Možná jste si všimli, že pokaždé, když kroužím okolo butiku Hermés, tak neodolám zajít si pro kapku oleje Musc Pallida. Geniální! Subtilní propojení teplého koženého kosatcového másla, čisťounkých aldehydů a pižma jako ze žhavé pokožky po opalování. Můj zdaleka nejobdivovanější kosatec, který má dvě chyby: za prvé je to olej, který já neumím nosit, a za druhé ten olej stojí balík.
Hermés mě vyslyšel a z oleje udělal EdP v řadě Hermessence. S tou cenou ale asi neudělali nic, že? Vůbec se nejdu dívat, kolik to stojí, nechci zažít šok jako u Chanelu. Ale vy to zkuste. Pro milovníky kosatců povinná jízda.
Co jste zkoušeli vy a jak se vám to líbilo?
Nákupem přes tyto odkazy podpoříte náš blog malou částkou, která nám pomáhá udržet kvalitu a nezávislost recenzí.
O autorce:
Romana Granátová je zakladatelka Frangipani.cz – nezávislého online magazínu o niche, indie a art parfémech, historii parfumerie a platformy pro recenze prémiové a niche antiage kosmetiky, fungujícího od roku 2011. Shromáždila okolo sebe tým autorů z české a slovenské parfémové komunity, se kterými publikovali více než 1500 článků a recenzí.Romana publikuje parfémové články a analýzy také v life style a odborných médiích a jako seniorní marketigový profesionál poskytuje poradenství pro parfémové a kosmetické značky.
Frangipani.cz je od roku 2015 stálým mediálním partnerem výstavy niche parfumerie Esxence Milano a od roku 2014 je trvale archivován v Národní knihovně České republiky díky vysoké úrovni odbornosti a kvalitě textů.
LinkedIn | Instagram
