PARFUM d´EMPIRE: Eau Suave
Já nejsem asi zrovna ten, kdo by měl hodnotit růžovou vůni…nemiluju růže…nesnáším ovoce! Proč jsem se vlastně vůbec pustila do téhle recenze? Protože Eau Suave odpovídá spíš anglickému významu slova “suave”, než francouzskému. Je jemná, příjemná, zdvořilá.
Začátek je sladký, klasický: růže, broskve, maliny a rybíz. Co od toho čekat? Ulepenou vtíravou sladkost, co leze přímo na mozek a připomíná drogerkové vůně “za dvě kila”. Ta tam je…jenomže: není vlezlá a otravná. Jako by si Cortichiato řekl: “Lidi mají rádi růže s ovocem? OK! Nějaký lehce pikantní koření? OK! Dělá to už Givaudan pro sto značek? Dělá! Tak co kdybych to udělal po svým a dobře? Yeah! Dobrý nápad, to udělám!” Eau Suave voní v podstatě jako cokoliv s růží, co máte rádi z drogerie, ale kvalitativně výš, než odtud znáte. Jako když Martin Margiela vzal staré velké sako zděděné po mámě, obrátil ho naruby, přidal kvalitní podšívku a knoflíky a vyšel mu z toho model, který každého potěší klasikou (sako je sako), ale zároveň zaujme inovací a kvalitou (“ta hedvábná podšívka je opravdu ručně přišitá”?) Postupně se vyvíjí z výrazné růžové ovocnosti do pižmova, kde se zastaví a voní dlouho…dlouho…dlouho…daleko.
Klasická růžovo-broskvová vůně, typově trochu chypre, obyčejná a přitom propracovaná a z velmi kvalitních surovin. Jestli máte rádi růže, zkuste ji; možná budete příjemně překvapeni.
Já si myslím, že to budou jemňoučké posuny složek v řádech mikrometrů, proč se ti najednou zalíbí něco, co jinak nemusíš. Taky se obejdu bez růží. Ale dvě miluju. Jednu od Hildy Soliani, mojí favoritky, a pak Rossy de Palma od Etat Libre atd. Obojí je tradiční růže, ale něco je maličko jinak a to stačí, aby byly neodolatelné.
Nevím. Samotná růže mi voní. Asi očekávám od parfémů, že budou vonět jako živé růže. A taky občas narazím na něco, co můžu nosit: třeba Costume National Scent Sheer a ta druhá růžová, to jsou pomerančové růže a když je vedro a nechci čisté a zelené citrusy, tak mě vyloženě těší.