Buďte s námi na výstavě ONLINE 
Už dlouho nad tím přemýšlím. Ale obvykle to neřeším. Ať si každý nosí co chce a ať se každému líbí, co chce. Ale dostala jsem dotaz… a tak se pokusím odpovědět: podle čeho se pozná kvalita parfému?
Subjektivní vnímání, ale objektivní kvalita parfémů?
To je strašně těžká otázka, protože je dost subjektivní. Ne ta kvalita, ta se posoudit dá. Celkem objektivně. Subjektivní je, kam až chcete dojít. A nikdy v historii – NIKDY – v žádném oboru se nestalo, že by masa lidí došla do bodu “znalec kvality”. Většina spotřebitelů se vždycky usadí na masovém trhu (mass market není masový proto, že ho tak pojmenovali marketingoví specialisti – prostě je to trh, kde se pohybuje nejvíc zákazníků, který generuje největší zisky). Stejné je to v parfémech a ne, většina lidí nenosí “niche” – nosí masovou produkci, které jen její výrobci dali módní nálepku “niche”, aby se to lépe prodávalo.
Ale to nejsme ještě pořád u kvality.
Co dělá trend a vývoj trhu s výrobkem
Jednoduchý marketingový vzorec: někde (umění, niche trh, instagram…) lidi zahlídnou něco líbivého a chtějí to. Jsou ochotní v první vlně za to dát jakékoliv peníze. Malí pružní výrobci začnou rychle trend napodovat a ten jeden rys, líbivý, začnou posilovat: aby bylo spotřebitelům jasné, že to je to, co chtějí! U parfémů to byl kašmeran, ambroxan, santál, vanilka, mléčné tóny, mango…
Pak si toho všimnou velcí výrobci a protože mají svoje místo na policích drogerií, parfumerií a eshopů, vrhnou tam svoji verzi trendu, kde je žádaná složka ještě více posílená: protože potřebují přehlušit malé výrobce. Ideálně ještě podle vzoru: nižší cena / vyšší výkon. To zákazníci milují, u takového nákupu se nemusí přemýšlet!
V tu chvíli se z parfému stává lokomotiva…
Co stačí masám: lokomotiva…
Obrovská, nepřehlédnutelná, všudypřítomná, hlučná, které si každý všimne. Hlavní složka, ať už je to vanilka nebo dřevité mléko, vytváří efekt obrovské masy materiálu, který obklopí každého nositele.
Jenže.
Když stojíte vedle lokomotivy, její velikost vám nedovolí vnímat nic, než masu hmoty. Nedovolí vám vidět obrysy, nevidíte konec ani začátek, nevidíte krásu toho stroje. Vnímáte prostě jen tu hmotu, která vás zavalila.
Když se vzdálíte, abyste viděli obrys, už neuvidíte detaily, jemnost materiálů, kvalitu zpracování, propracovanost technologií. Jste moc daleko. Vidíte zase jen hmotu.
Někdo se začne nudit, někdo se začne bát zalehnutí…
…to ale nestačí lidem přemýšlejícím o vůni
A tady už se dostáváme k diskusi o kvalitě parfému.
Proč by se výrobce lokomotivního parfému zabýval detaily, kvalitou jednotlivých složek, celkovým dojmem, propracovaností, když spotřebitel vnímá jen tu masu? Stačí tam mít tu ohlušující složku, čím víc, tím líp, tím méně detailů. Tečka. Osobně si myslím, že šílená honička za “jak dlouho to voní” a “jak je to silné” je vyvolaná přímo výrobci. Ohromně se jim to honí a vnukli ji influencerům jako měřítko kvality. Protože mase pak stačí mít tu hrubou lokomotivu. A protože mass market vždy potřebuje opozici, aby lidi z trhu neutíkali, postavili proti nim nudné “tělové” parfémy, soliflory pižma.
Ale postupně se z masy oddělují lidi, kteří jsou schopní poodstoupit od lokomotivy a ptají se: jak by vlastně voněla vanilka, kdyby se srovnala síla s tak subtilními složkami, jako osmanthus, fialka, kosatec? Voní každá květina jinak? Hodně jinak?
A: “proč se vlastně malí parfuméři namáhají s hledáním nových přírodních složek, nových druhů vanilky, kakaa, kadisla… když stejně v lokomotivě to přehluší dřevo a mléko?”
Odtud pak už vede cesta k otázkám “a jak to asi voní, když ten osmathus uniká rychle, ta růže pomaleji a to nové gowé voní velmi dlouho, tak přece vůně se musí pořád měnit před očima a musí každou minutou vytvářet nové obrazy a dojmy…že?”
A jste tam.
Pak už víte, co chcete slyšet od majitele značky, autora parfému, parfuméra, lovce ingrediencí… A na co se zeptat.
A to ostatní? Obaly, story, prezentace?
Takže lokomotiva. Je zde odvěká lidská touha podnikat a sdělovat své názory. Kdo chce podnikat v parfémech, má to snadné. Lidé chtějí lokomotivy. Nechat si vyrobit lokomotivu není tak těžké, jsou na to fabriky, které jich mají plné sklady, kdyžtak vám ji na přání nalakují načerveno nebo obarví nárazníky. Stačí to zabalit do vlastního názoru nebo “vlastního názoru”, a ten by měl být skandální. Protože nadávat v hospodě na politiku nikoho nezajímá.
V reklamě vždycky fungoval sex, nahota, prachy. Dobrý je taky strach: perverzita, smrt, nemoci, duševní poruchy, znetvoření, strašidelné nadpřirozeno. Všimli jste si, kolik se vyrojilo parfémů s obaly ve tvaru lidských kostí nebo orgánů? Lebky, falusy, ošklivé a extrémní portréty lidí, ale taky zaklínadla, čarodějnice, rituální předměty.
Umění, kvalita? Ne. Čistý marketing.
A to je málo.
Někomu to stačí. “Voní to dobře, a to mi stačí”. No jasně, kornout čerstvých hranolek s kečupem taky někomu “chutná dobře, a to mi stačí”. Ale nebavíme se o kvalitě nebo auntetické kuchyni, že? Ale není žádný hřích tady zabrzdit svoje parfémové ambice a zůstat u mass produkce. Ani ostuda, prostě přidat se k většině spokojených lidí na světě.
A pokud nejste spokojení a chcete jít dál, poznat autenticitu?
Osobní story a “osobní” story
Ptejte se majitelů značky, jaká je myšlenka jejivh parfémů. Začne vám odříkávat hezkou povídku o historické postavě z dějin Koreji, jeho příbuzných, oblíbeném koni, oblíbené květině… jimž jsou věnovány jednotlivé vůně.
Ptejte se a dozvíte se: story s tématem známých obětí, vrahů, masových vrahů, výhružky čekejte na šílenství, budete prokleti, všichni umřete, všem vám chybí sex a myslíte na perverzní praktiky.
Pak tady máme ty story, které obhajují overdosing mlékem, matchou, vanilkou a mangem: kuchyňské story a menu, mateřské mléka, infantilní vzpomínky, tradiční vietnamský jídelníček…
Taky story postavené okolo módních věcí: čajové tradice Asie, touha ztvárnit lidské hormony, drogy, módní oblečení a materiály, touha po dosažení dokonalosti (po japonsku).
Nebo taky takové ty vymyšlené “historické” aluze, které mají ve vás vyvolat pocit, že jste vlastně nevzdělaní a díky tomu, že budete vonět jako banální matcha s mlékem v parfému “Konfucius vyšel na Horu”, budete chytřejší a vzdělanější.
Cítíte v tom něco osobního? Nebo čucháte AI texty?
Zeptejte se na to samé Tauera. Řekne vám, že jel na Pobřeží Slonoviny, aby koupil tu jednu jedinou sklizeň kakaa z toho určitého údolí, protože má TEN TÓN a pak je doma ve Švýcarsku ve svojí bývalé garáži balí do krabiček.
Zeptejte se Cécile z Parfums du Berry. Vyrábí své vůně z ingrediencí vyrostlých v Normandii. A některé z nich si koupíte jen v letech, kdy je dobrá úroda. Ne, nedoveze je odjinud. Nikdo by to nepoznal, ale – nebyly by z Normandie.
Zeptejte se Lorenza z Jupiló, proč začal dělat vůně. Protože celý život vyrábí víno a likéry a celý život přemýšlel o tom, že jednou ty vůně zamkne do lahviček.
Zeptejte se Neely Vermeire: protože se z Kalkaty přestěhovala do Evropy a celý život se jí po tom stýská. Každý parfém ztělesňuje období či názor Neely a vzniká roky. Tak, aby skutečně reprezentoval to, co chce Neela říct a navíc byl technicky dokonalý. Flakony vytvořil Pierre Dinand, když mu bylo 81 let. Nikdo jiný to udělat nemohl.
Zeptejte se Stefanie, kolik neapolských insitních umělců, malířů, keramiků, s ní pije víno a diskutuje o světě v jejím ateliéru v Neapoli, než ji napadne jaký bude její příští parfém Mendittorosa a kdo z přítomných bude mít tu čest navrhnout design a kdo vyrobí flakony.
Zeptejte se Filipa Sorcinelliho, proč stvořil masturbační kolekci: vyrostl v obklopení rigidní církví na malém italském městě. Spolu se svou hluboce věřící matkou a tetou, tvoří krásu podle striktních církevních pravidel, je hluboce věřící katolík, hraje na varhany náboženské písně, žije svůj intimní život s Yurim. Intimní pocity homosexuála při masturbaci pro něj musejí mít daleko hlubší zásah, než pro ateisticky vychovaného muže z velkoměsta. Vyjít s tím na veřejnost v umělecké formě? Ta odvaha je v té kolekci.
Zeptejte se, co se stane se značkou, když umře její zakladatel. Co se stalo s Vero.profumo, co se děje s Masque Milano… a co se stalo s Lancomem, Diorem…? Osobnost je neopakovatelná.
A zeptejte se Jun Lima, majitele Borntostandout, jak se slučuje filosofie jeho značky “zneuctění klasiky, boření tabu a art parfumerie” s jeho podnikatelskými záměry vyrábět typické mass market produkty: prací prášky, kávu a zubní pasty a prodat značku nadnárodní korporaci…
Kvalita parfému je tedy…
- Technická kvalita: unikátnost formule, vyváženost složek, vývoj, barevnost, fantazie, unikátní složky, originalita
- Autenticita: sexuálních parfémů v různé míře vulgarity máme dostatek. Ale je někdo v té myšlence tak subtilní, jako Filippo?
- Neopakovatelnost: Tauer se hrozně smál, když jsem se ptala na fake: “Jako že by někdo falšoval moje vůně? A jak by to dělal? Všechno kakao mám já! A proč by to dělal?”
- Žádné lokomotivy!
A znovu připomínám: není žádná hana zůstat se svými zájmy na mass marketu. Dokonce tam vzácně můžete najít vůně, které splňují jak technické parametry, tak autenticitu i neopakovatelnost. Ale neříkejte, že párek v rohlíku je kvalita.
Všichni umřeme, nezávisle na tom, jak dobře voníme.
Nákupem přes tyto odkazy podpoříte náš blog malou částkou, která nám pomáhá udržet kvalitu a nezávislost recenzí.
O autorce:
Romana Granátová je zakladatelka Frangipani.cz – nezávislého online magazínu o niche, indie a art parfémech, historii parfumerie a platformy pro recenze prémiové a niche antiage kosmetiky, fungujícího od roku 2011. Shromáždila okolo sebe tým autorů z české a slovenské parfémové komunity, se kterými publikovali více než 1500 článků a recenzí.Romana publikuje parfémové články a analýzy také v life style a odborných médiích a jako seniorní marketigový profesionál poskytuje poradenství pro parfémové a kosmetické značky.
Frangipani.cz je od roku 2015 stálým mediálním partnerem výstavy niche parfumerie Esxence Milano a od roku 2014 je trvale archivován v Národní knihovně České republiky díky vysoké úrovni odbornosti a kvalitě textů.
LinkedIn | Instagram