• HERMÉS: Eau de gentiane blanche (plesnivý dědkův kabát od Hermése)
Ach, Elleno, jaké kouzlo jsi vložil do krásné šedivé lahvičky z klasické řady kolínských, že mne současně přitahuje i odpuzuje? Eau de gentiane blanche jsem si pořídila v době, kdy jsem byla posedlá collectingem.
rozhodla jsem se sesbírat všechny Hermese ve vysokých lahvičkách, naslepo bez zkoušení, ať to stojí, co chce. Hermésovské původní kolínské jsou divné všechny. To až nová řada je něco, o čem lidi říkají “je to krásné, to budu nosit”. Ovsem genciánka překonala všechna moje očekávání: hned po vybalení z oranžové truhličky dostala přezdívku “plesnivý dědkův kabát”.
Pri prvnim nadechnuti jsem ucukla hlavou. Pach plísně starých hader, dusivá zatuchlost uzavřeného sklepa a zvířený prachpoletující v paprscích světla proudícího sem z přízemního okýnka. V nose dráždivě lechtal a vyvolával dojem staroby a zpuchřelosti, pach starého těla ve flanelovém županu.
“I Gave My Heart to Mother” Norman Bates
Přehmat. Šel do sbírkové kříň bez dalšího zkoumání. Jak může Hermes něco takového vypustit a jak si to lidi můžou kupovat?
Druhý den mi to nedalo a šla jsem si ďobnout. Něco na té vůni mne lákalo, čistý fetišismus. Nelíbila se mi nadále a pořád vyvolávala divné asociace. Jedna z nich byl můj oblíbený francouzský likér Suze. Extrakt z hořcového kořene v cukrovém sirupu, obdoba naší Becherovky, ale místo komplexu bylin tady máme právě hořec, encián, gencián.
Suze je ve Francii stejná legenda jako Pastis, nebo v Itálii Campari či u nás Zlínská Slivovice.
Poprvé jsem ho pila s minulým mužem v Saharské oáze, kde se nic jiného dělat ani pít nedalo. Teda dalo, to už jsme dělali. Pozůstatek po francouzských kolonizátorech stál hrdě na polici vedle otřesné fíkové slivovice boukka a jinak nic. Volba byla jasná. První doušek byl stejný šok, jako čuchnutí k lahvičce Eau de Gentiane Blanche.
“Se jim to asi zkazilo…kdy tady proběhlo to národní osvobození?”
“Myslíš, že to tady zůstalo z dob kolonizace? No, chuť tomu odpovídá…barmane, ukaž láhev! Ta lékařská bandaska je originál?”
“Možná si v tom místní felčar při povstání ukryl genciánku na zranění povstalců a zapomněli na to.”
“Taky možný. Dáme ještě jednu, kontrolní vzorek.”
Zkontrolovali jsme nakonec celý obsah, bylo to v pořádku. Ale ještě zůstala na světě hromada dalších lahví k prověření. Muži se mění, vášně zůstávají.
Základní tón, to, co vás překvapí a šokuje a odpuzuje nebo láká, to záleží na nose každého soudruha, je tedy hořcový kořen. Dusivá, vlhká, cedrově nasládlá vůně, pokud ho neznáte a nepijete Suze, představte si to podobně jako vůni černé ředkve. Bílé je tady pižmo; existuje bílý hořec, roste v horách a zaručeně pod ním najdete poklad, ale jeho kořeny nejsou surovinou pro voňavkáře. Pižmo dodává lehkost, průzračnost a čistotu. Prachový a čistý efekt dodává kosatcový pudr, Ellenovsky průzračný a sterilní, lehce nakyslý. Směs přes kontrasty hezky drží pohromadě, asi jako slané preclíky v čokoládě (zdali je pamatujete?), je zelená, šedivá, prachová a suchá. Přesně vystihuje charakter eau de cologne: průsvitná, přitom silná a intenzívní, s dlouhou výdrží.
Celkový dojem pak jak je popsáno v úvodu. Starý dědkův kabát. Intimní vůně na doma, pro vlastní potěšení. Když jsem si ji nedávno poprvé, po několikaletém váhání vzala do práce, čekala jsem negativní reakce. A přišel opak. Všimli si, siláž je slušná, i když akvarelová: ženy hodnotily jako “zvláštně voníš neska”, na odpověď, jestli to není divné, odpovídaly “ne, pěkné!”. A muži? I ti, kdo normálně No.5, namíchanou jako komtemplát pro testosteron, hodnotí jako “smrad”, reagovali pozitivně, tak jako až banálně, jak si Eau de gentiane blanche / Hermes nezaslouží: “Pěkné”.
Tak pěkné.
