• RUBINI: Nuvolari, legenda o benzínu a asfaltu

Normálně přijedu k benzince, otevřu nádrž, vezmu pistoli, natáhnu vůni nafty, natankuju. Dřív jsem se i dívala na stojan, kolik stojí litr, ale dneska je to takový thriller, že na to nemám nervy. Běžná činnost. Ahááále…podle Žaby, mého syna, jsem typický diesel-boomer, aka pračlověk, ale ten horší druh, co vzešel z ropáka. A doufá, že to brzy skončí.

Což vrhá úplně jiné světlo na vůni, kterou vám dneska představím. Zatím jsem ji považovala za poctu velkému závodníkovi Tazio Nuvolarimu. Ale ona se z toho pomalu stává zakázané náboženství, které bude brzy známé jen pár zasvěceným: že auta jezdily na benzín a lil se do nich olej z ropy.

 

Tazio Nuvolari, první mistr smyku čtyř kol

Pánové budou vědět, dámy potřebují krátké představení: Tazio Nuvolari, italský automobilový závodník, 1892 – 1953. Teda pardon, někteří/é budou vědět, někteří/é potřebují krátké představení (Žaba kouká přes rameno).

Nuvolari byl legenda, muž bez strachu, který vyhrál všechno, kromě jediného závodu, na okruhu v Českoslovenku. Tolik naše české napojení na Nuvolariho. Kdo chce vědět více, najde si Wikipedii nebo tento článek na Škoda-Motorsport.cz, odkud jsem si půjčila obrázek.

Slow motion niche z Mantovy

Napojení značky Rubini na Nuvolariho je mnohem bližší. Majitel značky, Andrea Bissoli Rubini (máte ho nahoře na obrázku v roušce), pochází z rodiny majitelů Profumeria Rubini v Mantově.

Se svým kamarádem, parfumérem Cristianem Canalim, tvoří slow motion niche vůně. V portfoliu mají tři, každé tři roky jednu, a ty jsou propracované do posledního detailu od vůně po obal. Jejich pýcha je krabička pro Nuvolari (a první vůně Fundamental) jsou vyrobené z glebanitu, což je supermoderní kompozitní materiál z recyklované suroviny (drť z odpadu spojená ekologickou pryskyřicí).

Nejde jim o peníze nebo slávu, chtějí světu nabídnout dokonalé čichové obrázky univerza a událostí, bavit se při tom a mít čisté svědomí.

Nejnovější čichový obrázek z roku 2021 je portrétem automobilové kariéry jejich krajánka, Il Mantovano volante, Létajícího Mantovana Nuvolariho. Takže jako voní motorsport?

 

Nálada s vůní nespáleného benzínu

Nevím, proč je tam rum, asi ho závodník rád pil. Před cestou si dejte panáka tuzemáku pro odvahu, v Itálii to nevadí, a šup za volant. Takový celkem obyčejný začátek, obvyklý pro nichovky s let okolo 2015. Ale pak už nastává prohibice a začíná nebezpečná jízda.

Plechová kapota, odřená při souboji v zatáčce letmým dotekem se soupeřem na holé, lesklé železo s drsným povrchem.

Horký minerální olej, který v zatáčce vytekl na rozpálený asfalt se brzdnými dráhami kaučukových pneumatik.

Oblaka prachu z písku, částeček gumy, špatně spáleného benzínu, ricínového oleje a výfukových plynů. Odřený beton zábran na výjezdu z boxů.

Kožený potah volantu, jediný tón, který se mi zdá familiérní: identifikuju v něm kůži a růži, možná kytka pro vítěze, a taky propocené rukavice.

A chvilkami se mihnou okolo očí roztřískané dřevěné zábrany okolo dráhy, ambroxan a trochu oudu, ale vůbec ne v arabském stylu, protože když oud není obložený těmi opulentními květinami a lepkavým ovocem, jde o nádhernou suchou vůni vyžilého dřeva.

Vývoj vůně jde složku po složce, z úvodního akordu všeho najednou pomalu odcházejí složky, jako když vítr rozfoukává výfukové plyny nad chladnoucí závodní dráhou.

Dokonale čichomalebná vůně

Je tam všechno: atmosféra, atributy, nálada, kvalita, vyváženost…a přitom civilizace. Nuvolari ničím moc nevyčnívá, nejde o bouřící duši umělce, nejde o špatně nositelné niche umění.

Vyvolá zvědavost: chytne vás na začátku a čekáte, jak ten závod dopadne, čucháte si k ruce a hádáte, jak rychle se zrovna jede a kde je cíl.

Nuvolari je přesně ta věc, kterou když si vezmete, bude vás bavit, potěší vaše okolí. Je zřejmé, že jde o něco víc, než najdete v běžných parfumeriích. Ze začátku může překvapit, ale sblížíte se. Jako s novým autem.

 

Chlapská, co naděláte

Přátelé, Žabo, je mi líto, že to musím říct, ale: tohle není vůně pro ženské. Já ano, já ji nosit můžu, ale já jsem otrlý chlap. Vy, dámy uvyklé na něžné pudry, šlechtěné květiny a jemná pižma, i když řídíte, nedělejte si násilí. Běžte si očichat nějakého muže.

 

 

 

 

You may also like...

9 Responses

  1. Zdenda napsal:

    Napsal jsem teď dva kometáře (teda podobný) ale nikde se neobjevujou. To nějak schvaluješ, nebo kde je chyba?

    • Romana napsal:

      Když je tam odkaz na nějakou stránku, tak se to zasekne a musím to schválit. Občas sem dává někdo odkazy na domácí videa a tak… 😀

  2. Zdenda napsal:

    Ještě s tím svým Tambour Sacre by se přesně hodil do naší rodiny. Matčiny skleničky se starým lógrem a ten zápach zatuchlýho kafe a táta byl zase řidič, takže všechno vonělo v jeho garáži jak to popisuješ. Líbí se mi to, na pár minut, jakože nostalgie. Jenže to je všechno. Nedávno jsem šel kolem nějaký stavby a ucítil jsem vůni malty. No a to je zase můj děda zedník. Přemýšlel jsem, jestli existuje nějakej parfém s touhle vůní, ale na nic jsem nepřišel. Nejsnadnější by bylo říct, že Canali všeobecně dělá divný věci, jenže je autorem Bee od Zoo a to je pro mě svatej grál všech voskovo- medovo- včelých parfémů. Takže mlčím. Jediný co by mne zajímalo je, kdo to nosí? Nějakej motorkář? Nebo tiráci si to na sebe špricnou než jdou spát, protože to prostě nedokážou vydržet? Jedinej zábavnej parfém věnovanej autům kterej znám je z The Maison Detaille Miles. Vyrobili ho pro hraběnku z Persle, která na počátku minulého století patřila mezi těch pár žen, které si sedly za volant, někam dojely a zase se vrátily. Miles je v podstatě Frapin 1270. Asi jak sebou všichni vozili jídlo, ovoce a chlast. Nebo tehdy jezdili tak pomalu, že cítili omamnou vůni z okolních ovocných sadů?
    Měj se. Z.

    • Romana napsal:

      Čau Zdendo! Nosí to Íčka, oni to fakt kupují, povídají si o tom ve skupině. A já. 🙂 Ale je pravda, že si tyhle divné vůně nedokážu na sobě představit denně, ale to já vlastně ani normální. A můj manžel to nosí, ale jemu je to jedno, co nosí, on jen poslouchá. 😀
      Znáš irskou závodnici Gabriel De Freitas – Waddington? Tohle je její dům: https://frangipani.cz/%e2%80%a2-esteban-sensuelle-russie-baume-tolu-sonata-flowers-bois-velours-classic-chypre-gallery-garden-in-drogheda-ireland/
      A nějakou českou?

      • Zdenda napsal:

        I po těch letech mne dokážeš překvapit 🙂
        Možná by někdo měl udělat parfém k poctě Elišky Junkové :))) Jinak já objevil Esteban nějak hned jak vznikli. Měli svoje věci v obchodech Nature, které byly v každem větším francouzském městě (a jsou) https://www.natureetdecouvertes.com Tehdy tam měli neuvěřitelný bytový vůně třeba Dědova zahrádka, nebo úžesná Příroda po dešti. Nic z toho se už nevyrábí. Esteban je trochu nuda, mají vlastně pořád to stejný. Na Vánoce jsem si koupil jejich slavnej CEDRE, ale už se mi to tak nelíbí jako kdysi.

        • Romana napsal:

          Ty píšeš, jak kdybysme byli 15 let manželé. 😀 Nature et Decouverte miluju!!!! V Nature prodávali fantastickou svoji značku Terre d´Oc, měli byťáky, lepší než Esteban, dokonce měli takovou paletu, kde sis mohl navrstvit bytové vůně podle jejich doporučení, měli voňavé čaje, svíčky… a pak to zrušili a už mají jen čaje. 🙁 Kupovala jsem si u nich senzační Garrigue – kosodřevina (víš to, že Garrigue je v překladu kosodřevina?). Od Estebana jsem měla hrozně ráda ten interiérový kosatec a ty první EdT, co byly v takových těch kostkách, ty byly parádní…teď už je to takový krámek se suvenýry. Ale mívají senzační zelené vůně – listové – na to mají nějakou recepturu, rajčatový list, opakují to v různých limitkách a to je dobré.
          Jinak znáš Nature v Louvru, jak tam zpívají ptáci? Jak je naproti Fragonard? Ten já miluju, oba obchody, vždycky si nastříkám lístečky, pak jdu do Nature na masážní křeslo a projet všechny hlavolamy a vázičky, pak jdu zase do Fragonarda pro další lístečky a furt tam tak přecházím, stejně ve Fragonardu nic nekoupím, neboť to je taky takový suvenýrový shop pro Číňany….ale vždycky si odnesu z Nature nějaké jídlo, minule kopřivovou hořčici, marmeládu z jahod, granátapfelu a růžových lístků a Žaba si koupil zelený krystal, dodnes mi roste v kuchyni na okně. 🙂

          • Zdenda napsal:

            Jo přesně Terre d´Oc. Teď jsem ještě hledal, jestli někde nejsou, ale je to všechno pryč. Zase bude ten
            L´Artisan s květákem, tak co už :)))))

      • Zdenda napsal:

        Parfém pro Elišku Junkovou. Jak by asi voněl?

      • Zdenda napsal:

        Esteban jsme si kupovali ve Francii v obchodech Nature https://www.natureetdecouvertes.com Měli tam tehdy úžasný vůně jako třeba Příroda po dešti, nebo Dědečkova zahrada a další. Už se nevyrábí. U Estebanu je problém, že maj pořád stejný věci. Dokonce jsem si na vánoce koupil jejich CEDRE ale už mi prostě tak nevoní.

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d bloggers like this: