• SALMAN RUSHDIE: Mnohovrstevný parfém čaroděje z Florencie (důležitost ingrediencí)

AHOJ!
Už jsem doma a pokusím se vystřídat statečnou Mirku, aby mohla taky napéct nějaké ty rohlíčky a oloupat brambory…slíbila jsem jí, že napíšu anglické pokračování k jejímu úžasnému třídílnému cestopisu z Londýna, protože jsem se poslední měsíc vyskytovala na východ od Ráje, od londýnského parfémovo-mikulášského ráje. Ale ještě před tím jsem chtěla rychle dočíst knížku Čarodějka z Florencie od jednoho z mých nejoblíbenějších textotepců Salmana Rushdieho. A tak si před návratem k čisté parfumerii, testování a cestování ještě dovolím literární odbočku.

Florencie, Most zlatníků

Florencie

Nebudu psát recenzi knížky, Rushdieho romány jsou poměrně excentrické a přijde mi, že nemá cenu tlačit niche-knížku širokému publiku. Kdo z vás ho čte, tak ví; a kdo (zatím) ne, tak se k němu buď propracuje sám, jako lidi k Shalimaru (ostatně knížkou Klaun Šalimar bych doporučila začít, zdá se mi ze všech Rushdieho knih nejzápadnější, nesrozumitelnější a je v ní minimum indických postav, které nejsem schopná si úplně přesně pamatovat a rozlišovat), anebo ho prostě mine. Literatura je intimní esence, stejně jako vůně, nechám to na vás.

Florencie

Ale musím s vámi nasdílet neobvyklý literárně voňavý zážitek. Pro mě se najednou zjevilo překvapení uprostřed knížky s příběhem ze 16. století, odehrávající se někde uprostřed Indie… Jestli jsem si dosud myslela, že hlava-srdce-báze je vynálezem moderního marketingu a důmyslně vrstvené parfémy výsledkem umění florentských a grasských parfumérských umělců, tak tahle stať mne vyvedla z omylu a utvrdila v tom, že parfumerie je staré, prastaré umění a jeho kolébka je v Asii. Můj milý prokletý spisovatel totiž uměleckou formou přepsal tento můj článek (nedělám si iluze, že Salman čte a vykrádá náš blog, ach, škoda; je to prostě souznění). Tak konec řečiček, čtěte!

Florencie

Florencie

Spoiler: hrdina, vandrák, kejklíř z Florencie, který se dostal do indického města na lodi s piráty, se setká s prostitutkou, která ovládá umění míchat vůně. Jejím hlavním oborem je připravovat vonné směsi pro navození a prodloužení sexuální rozkoše bohatých pánů, což souvisí s její profesí. Hrdina chce ale něco jiného: připravit na setkání s nejvyšším vládcem říše.

“Připrav mě,” řekl zlatovlasý muž. “Protože dnes mám jít ke dvoru v důležité věci a musím být v nejlepší formě, jinak přijdu o krk.”
“Jestli si to můžeš dovolit, postarám se, že budeš vonět svůdně jako král.”
Jala se proměňovat jeho tělo v symfonii pro čich, za kterou si předem řekla o jeden zlatý mohar. …
Poslala pro kovovou vanu a sama ji naplnila, směs horké a studené vody v poměru jedno vědro ke třem. Potom ho celého omyla mýdlem z aloe, santálu a kafru, “aby se kůže osvěžila a otevřel, než do ní větřu královské fluidum”. Pak vytáhla z pod lůžka svoji kouzelnou skříňku s vůněmi, pečlivě zabalenou v kousku látky. “Než staneš před císařem, budeš muset vyhovět mnoha jiným mužům,” řekla. “Takže vůně určená císaři bude zpočátku skrytá pod vůněmi, které uspokojí méně důležité potentáty a zvolna vyprchají, jakmile se ocitneš v císařově přítomnosti.” Nato se pustila do práce, potřela ho cibetkou a fialkou, magnolií a lilií, narcisem a kalembikem*, ale i kapkami jiných tajemných vodiček, na jejichž jména se raději neptal, výtažků z mízy tureckých, kyperských a čínských stromů a mazu z velrybích střev. Když skončila, nabyl přesvědčení, že smrdí jako levný pajzl, kde ostatně přebýval, a litoval rozhodnutí požádat ženu o pomoc. Ze slušnosti si však nechal svou lítost pro sebe. …

Vůně, jimiž ho vybavila žena, se zázračně vznášely před ním a razily mu cestu. Místo, aby ho zahnali, a řekli mu, ať jde k bráně na druhém konci města…strážci se mohli přetrhnout, aby mu pomohli a nasávali nosem vzduch, jakoby přinášel dobré zprávy, a na tvářích se jim roztahovaly neuvěřitelně srdečné úsměvy. Velitel strážnice rychle poslal rychlého posla pro královského pobočníka, který dorazil celý podrážděný, že se musel dostavit. Když se blížil k návštěvníkovi, vánek změnil směr a vzduch vyplnila nová vůně, jejíž rafinovanost byla příliš vytříbená pro obyčejné nosy strážných, ale způsobila, že pobočník si zničehonic vybavil první dívku, kterou miloval. …

Na hlavě měl sametový klobouk s bílým pérem a pokaždé smekl s hlubokou úklonou, aby všichni přihlížející (jelikož přitáhl značný dav lidí, jejichž zasněné pohledy a úsměvy byly dalším důkazem vševědoucnosti ženina díla) viděli, že vládne způsoby, zdvořiloszí a šarmem dvořana.”Pane vyslanče,” řekl pobočník a rovněž se uklonil. “Račte tudy.”

V tu chvíli se uvolnila třetí vůně, jelikož předchozí vyprchaly, a naplnila ovzduší erotickými představami. Kráčeje červeným světem paláců, všiml si muž třepetavých pohybů za závěsy oken a mřížovanými zástěnami. Měl dojem, že v temnotě oken rozeznává nespočet zářících mandlových očí. Jednou postřehl drahokamy zdobenou ruku ve dvojznačném gestu, které mohlo být pozváním. Uvědomil si, že ženu podcenil. Svým způsobem byla umělkyní, která se v tomto bájném městě malířů, básníků a hudebníků mohla měřit s kýmkoli. “Uvidíme, jakou vůni připravila pro císaře. Jestli je stejně svůdná, jako ty první, mám vyhráno.” …

Spoiler: cizinec se setkávám s nejvyšším, nejvzdělanějším, nejvlivnějším a nejhrozivějším císařovým pobočníkem Abulfazlem, který ho po nějakou dobu okatě ignoruje.

Nejhrozivější muž na světě … konečně promluvil: “Ctěný pane,” začal sarkasticky, “povšiml jsem si, že ses navoněl vůní vytvořenou k svádění králů, a vyvozuji z toho, že nejsi tak úplně naivní a neznalý našich zvyklostí – popravdě řečeno, k naivitě máš velmi daleko. Nevzbudil jsi moji důvěru, když jsem o tobě před chvílí uslyšel, a když jsem tě teď ucítil, důvěřuji ti ještě méně.” Zlatovlasý cizinec se dovtípil, že právě Abulfazl je původním autorem knihy o kouzelných mastech, jejichž složení žena tak mistrně ovládala, takže tato čichová kouzla na něj vůbec nepůsobila, a tím pádem přestala účinkovat i na ostatní. Strážci s připitomělými úsměvy u čtyř vchodů do Síně se náhle vzpamatovali, závoji zahalené otrokyně čekající na obsloužení vznešené společnoszi ztratily fluidim zasněné smyslnosti a cizinec si uvědomil, že je jako svlečený do naha.

Florencie

Florencie

Pak už pokračuje příběh soubojem v jiném umění, v řečnění. Početli jste si? Já náramně. Zajímalo by mne, jestli Salman Rushdie má vlastní parfémovou zkušenost, anebo jde o přepis nějakého (historického?) textu. Jen se nenechte zmást: zbytek knížky už o vůních není.

* Nevíte, co je to “kalembik”? V Rushdieho originále “calembic”? V životě jsem o ničem takovém neslyšela, domnívám se, že jde o zkomoleninu slova “alambic”, což je destilační zařízení, které vynalezl v 11. stol. Avicenna. Čili že prostitutka přimíchávala nějaký “destilát”, možná destilát z růží, protože Avicenna destiloval právě růže, tak typické pro Persii a Indii, a jinde v textu o nich zmínka není. Má někdo z vás nějaký jiný nápad nebo informaci?

Citace z knihy:
Salman Rushdie: Čarodějka z Florencie
Paseka, 2010, ISBN: 978-80-7432-035-4
Překlad: Dominik, Pavel