#lochnesshunters 1 • Největší koule v Evropě

SOBOTA – mezipřistání v Brusli a Brugách

Dalekohled, GPSka, dvoje boty, větrovka a čepice. Teplé ponožky. To nevypadá jako voňavkový výlet. Není. Vyrazili jsme s Žabou ulovit Lochnessku. Pojedeme tam následující čtyři dny (a pak zpátky), a tak mám v plánu vám každý den podat report co jsme viděli a čím jsme při tom voněla, tak jako loni Mirka z Canale du Midi. Jak to dopadne, jestli vám každý den stihnu dát report a jestli potvoru uvidíme, ví jen Bůh a Lochnesska.

A jestli ne, tak podám hlášení po návratu a vy už víte co zatím dělat: na instagramu nás sledujte na tagu #lochnesshunters/

Rozhodnutí, proč jsme se mezi květnovými svátky vydali z Prahy do Skotska autem, bylo vlastně prozaické: manžel vlastní anglického youngtimera MG-F (kdo sleduje můj instagram, tak už ho určitě postřehl, je to jeden z nejfotogeničtějších členů naší domácnosti, hned po kočkách, Žabě a sbírce parfémů).

A chyběla mu lišta na zadní sklo (jestli to vůbec má?), asi takhle dlouhá a takhle tlustá plastová lištička. Která nejde poslat poštou. Jistě, šlo by to poslat  mezinárodním kurýrem, ale muži se zdálo jednodušší a rychlejší zvolit osobní vyzvednutí u jezera Lochness. Takže jedeme pro lištičku! Já vám ji pak vyfotím. Tiše doufám, nemám to potvrzené, že si manžel změřil auto a lišta nám sem vejde. Ptát se nebudu, chci v klidu dojet za Lochnesskou. Cesta tam a zpět bude trvat 9 dní a já se vám pokusím každý den vyfotit, čím jsem voněla.

Brusel, koule, chlapeček a kabelky a předzvěst Brexitu

První plánovaná zastávka: Atomium. Žaba touží už dlouho vidět Atomium. Jako Lochnesska je Lochnesska, ale Atomium taky není k zahození. Jenže Brusel je tak zoufale nudné město, že to na samostatný výlet nevydá a je tak stranou, že neleží na cestě NIKAM. Kromě Skotska, samozřejmě.

Protože máme celý den, to je tak akorát, rozhodli jsme se Žabovi ukázat hlavní atrakce, co potřebuje znát: Atomium, čurajícího panáčka, vafle a butik Delvaux. Voňavkový shopping nebude, přestože by tady bylo kam zabrousit, ale týden po Esxenci mne asi nemá co překvapit a chtěla bych, aby mi kapesné vydrželo aspoň do půlky cesty. Pro vás, kdo se sem chystáte, ale máme tady na blogu PRŮVODCE PRÍMA PARFUMERIEMI V BRUSELU.

• Atomium v 8 ráno

Nikde ani noha. Atomium se otvírá v 10, takže pokud chcete fotky bez lidí, chvíli po východu slunce je ten pravý čas. Navíc krásné světlo. Ty dvě hodinky můžete strávit procházkou na výstaviště, anebo čistit celé auto od temperek, které si váš smradík zabalil na hraní na cestu do baťůžku. Otevřené. Poznáte to podle toho, že vytáhnete z kufru zimní bundy s mokrýmu různobarevnými fleky, sáhnete dovnitř, provedete výslech, vytáhnete všechno na chodník, vyhodíte barvy, vyhrabete všechny papírové kapesníky co máte, loknete si vína přímo z flašky a jdete třidit, co je dobré, co se vyplatí zabalit do pyltíku a co poletí rovno do koše na kelímky od kafe a vstupenky. Fotky nemám. Možná mají dokumentaci ti policajti, co asi třicetkrát pobaveně prošli okolo nás. Jestli jim došlo, co se stalo, to nevím, ale určitě se naučili nějaká krátká, hezká česká slova. Smrad si zatím nevzrušeně fotil Atomium a hrál tetris.

V půl jsme si stoupli do fronty, stihli jsme být druzí, ale v osm už tam stálo tak 200 lidí. V 8.03 se stále nic nedělo, kromě toho, že paní vevnitř si upravovala afro a líčila velké rty a na nás venku začalo pršet. Ale my jsme věděli, že se něco stane, protože před námi stojící ruská rodinka znervózněla už 7.50, v 8 začali podupávat a když v 8.04 afroameričanobelgičanka vytáhla řasenku, začali ťukat do skla deštníčkem. Paní se nakrkla, přimázla líčka a navoněla se a otevřela. Já taky.

V Atomiu vyjedete rychlovýtahem do nejvyšší koule, pak sjedete dolů a pěšky a eskalátory projdete tři boční koule. Tam najdete dokumentaci ze stavby koulí (zajímavé), takové divné světelno-hudební performance (velmi působivé) a celkem primitivně nasvětlené a ozvučené schodiště (nejlepší). Za 40 minut to máte za sebou.

Atomium je podle mne nejkrásnější místo v Bruselu. Žaba to vyhodnotil”očekával jsem víc. Druhé, co stojí za vidění je (brutálně přelidněné) Velké náměstí, pár historických uliček, panáček (momentálně převlečený za hasiče, já jsem vám ho zapomněla vyfotiti!), Delvaux, pak si dejte dušené hovězí a mušle a zmizte. Mmch parkování: doporučuju podzemní parking vedle Śmoulího muzea, vyjdete přímo v centru a cena je tak nějak jako v Praze. Vždycky, když opouštím takové město, si říkám, jak je fajn, že máme tu Prahu takovou hezkou.

Bruggy, gotické rozloučení s kontinentem

Ovšem Bruggy, to je jiné kafe! Čeština na každém kroku. A to opravdu, potkali jsme dokonce celý zájezd pionýrů z Českých Budějovic, ale i hodně indi-vindy skupinek všech věků. Bruggy jsou hodně historické město, goticky temné, a kromě (notorious) přelidněného centra plného obchodů s marcipánem na váhu (10 deka za 4 eura), můžete procházet křivé ponuré uličky, okolí zarostlého kanálu nebo vyjet na loďce, která jaous takous intimitu nabídne. Tohle je hezké místo, bohužel, my jsme si na něj nechali jen pár hodin, protože chvátáme na trajekt do Doveru.

Delvaux, kabelky pro Popelky a kabelkové maniaky

Butik Delvaux v Královské pasáži je vždycky můj vrcholný bruselský zážitek, letos jsem ho vyměnila za voňavky. Protože se mi nepodaří každý den, ani rok, moc vzít do ruky pečlivě ručně ušitou kabelku pro královnu. Ne pro Queen Plačkovou, ale pro opravdovou, živou, královnu s titulem a korunou, jejíž profil zdobí oběživo. Protože to chce samostatné téma, nás zítra čeká krátká noc v Londýně a dlouhý přejezd, návštěva Liverpoolu a usilovné hledání adaptérů elektrických zásuvek v zavazadlech a následně usilovné hledání prodejců adaptérů, tak na zítra jsem naplánovala článek o kabelkách Delvaux.

Kdo není kabelkový blázen, může zítřek vynechat a pokud vás zajímá, jaký voňavkový shopping najdete na trajektu mezi starou Evropou a britským královstvím před Brexitem (kdoví, jak to bude cestou nazpátek), koukněte občas na instagram na #lochnesshunters/