• STEPHEN JONES: Millinery (zastaralé aldehydy)

listopad 2011

Tato černá vdova trpí dvěma zajímavostmi: obalem a tím, že tady nenajdete moje vlastní fotky.

a) voňavka je totiž zabalená v černé krabici (krabičce) na klobouky a zahalená do černého vyšívaného tylu (za tuhle vdovskou kravinku taky zaplatíte skoro 4.000 při objemu 55ml)

b) dokonalosti těch oficiálních nemůžu nikdy dosáhnout, nemám ty modelky

Stephen Jones: Millineryzdroj: archiv Stephen Jones

Stephen Jones: Millinery
zdroj: archiv Stephen Jones

Podivný kloboučník Stephen Jones od roku 1984, kdy se setkal se Rei Kawakubem, zakladatelem Comme des Garçons na Aljašce, tvoří pokrývky hlavy k podivným a pro mne záhadně dobře prodejným modelům téhle značky. A je hrozně slavný a celou dobu touží vytvořit si vlastní parfém…a v roce 2008 se mu to konečně povedlo a nedoptované, vlastní děťátko je tady, v art parfumerii jako doma, a ani není moc podivné, jako zbytek produkce CDG.

Kloboučník Jones s tou svojí nádherou v ruce. Parfém pro něj dělal parfumér Antoine Maisondieu, který tvoří ty podivnosti pro Etat Libre d´Orange, banality pro Burberry, ale taky třeba slušný mainstream se stříbrnou vílou sedící na modré kapce rosy, Gucci Edp II nebo pro bylinkáře YR pánskou Comme une Evidence; slušný záběr.Zdroj: vogue.co.uk

Kloboučník Jones s tou svojí nádherou v ruce. Parfém pro něj dělal parfumér Antoine Maisondieu, který tvoří ty podivnosti pro Etat Libre d´Orange, banality pro Burberry, ale taky třeba slušný mainstream se stříbrnou vílou sedící na modré kapce rosy, Gucci Edp II nebo pro bylinkáře YR pánskou Comme une Evidence; slušný záběr.
Zdroj: vogue.co.uk

Zkoušela jsem ji v jednom drahém butiku v centru Prahy. Hýkala jsem nadšením, že by mohla být alternativou k (dočasně?) ukončeným Wrappings, načež prodavačka byla dost zaražená, protožemi vyškoleně oznámila, že to je “ženská vůně, které není žádná jiná podobná”, což by fakt mohlo být (když Wrapingy nejsou), kdyby neměla tu květinovou složku. Každopádně prodavačka o Wrapping nikdy neslyšela a moje nadšení sdílela jen do momentu, než jim tam Žaba začal rabovat v kabátech za 160 tisíc. (Mmch: měli tam tak vyleštěná zrcadla, že se žaba rozběhla sama proti sobě v domění, že místnost pokračuje – s přítelem Deradem jsme na to koukali dost vyjeveně, jestli zabrzdí, nebo ne, a jak daleko od zrcadla; nezabrzdil. Zastavil až nárazem vlastní čelo na vlastní čelo, nám zkušeným se potvrdilo, že hlavou zeď neprorazíš a smrádě si to od teď bude pamatovat, budiž mu to v životě k užitku).

Žabu víc zaujaly modelky.

Žabu víc zaujaly modelky (aspoň jednu jsem sem musela procpat.

Millinery jsou takové ty věci mezi kloboukem, drdolem, kosím domečkem a nosí je třeba anglická královna a její rodina, manželky zbohatlých Rusů v Ascottu a moje trošku šáhlá kamarádka v Bruselu. Jak ale voní, takový klobouček?

  • Při prvním nástřiku jak na papírek, tak na ruku jsou cítit ALDEHYDY. Ale ne takové nějaké lehké, jak se i dnes občas v něčem objeví – ale poctivá mýdlově dusivá mazlavost v plné palbě. Něco podobného znám jen z Clinique – Wrappings (a tu málokdo rozchodí), z novinek ji zakomponoval Andy Tauer do Miriam.
  •     První hodina – čisté aldehydy s karafiátem, moc hezké, mýdlové.
  •     Druhá hodina: soap opera only. To je tak čistě mýdlová vůně, že na nic mýdlovějšího nevzpomenu. Což je pro mne překvapivé, protože obvykle tenhle efekt zajišťuje pižmo a to v téhle vůni vůbec není. Teprve dnes jsem pochopila, proč se o Sicily říká, že je mýdlová – mně tak nepřipadá, ale s Jonesem má něco malinko podobného. Jestli se o něčem dá říct, že je to “vymydlené dočista”, tak určitě je to i Jones.
  •     Po dvou hodnách ovšem všechna kouzla zmizí a zůstane jen takový lehký závan generických květin. Někdo si řekne: “Jo! Dvě hodiny? To je prima!”. Ale já si řeknu: “Dvě hodiny výdrž u vůně za šest klacků za stovku? To je bída, to je bída…”. Prostě se mi nezdá, že by za ty peníze byla tak úžasná. Je celkem originál, neobvyklá, ale za tyhle peníze je k mání 75ml exkluzivky Guerlain a to je prostě iná kategória.

Takže po ní netoužím.

Ovšem! Vždycky je nějaké ovšem: miluju tenhle film. Něčtu jen Pamuka a Rushdieho, Žhavé výstřely, Bláznivá střela 1 až … a Mars útočí mám ve zlatém fondu. To je takový ten fond, jak vám všichni známí říkájí “jak na to můžeš čumět po třicáté?” a vy se tomu stejně furt dokola řehtáte. No a střelený kloboučník ho má asi taky “like” – obzvlášť postava mimozemské vysoké blondýnky je mi sympatická, prý jsem jí (přiznám, říkají mi to jen v určitém oblečení) podobná; já si myslím, že ta podobnost tkví spíš v tom, že žrala lidi. OK. Inspirace mojí hlavou je mi blízká – tak já po ní tedy možná toužím…

Millinery inspiration.Zdroj: archiv Stephen Jones

Millinery inspiration.
Zdroj: archiv Stephen Jones

Btw: pamatujete si tu scénku s tím diplomatickým překladem? První dáma Glen Close v natáčkách s Jackem Nicholsonem v pruhovaném pyžamu? Jak se řehtají ty mozky! Nebo opálený Tom Jones v kabrioletu? Chachá…

You may also like...

19 komentářů

  1. Když já jsem, prosím, Mars útočí, nikdy neviděla… Ach ano, dobře, směj se, jsem zaostalá… Zato Připoutejte se a Střelu můžu vidět znovu a znovu…
    Flakonek vypadá báječně, mýdlo s karafiátem zní dobře, ale za ty kroupy…
    PS: Obdivuji tvé výchovné metody…

  2. Canan Pamuk napsal:

    Připoutejte se! Namalovaná baba na konci! 😀 😀 A “Do naha?” – znáš?

  3. Namalovaná baba a v dalším dílu pořezaný holící se chlap!!!
    Jo, Do naha jo…

  4. Regina Nıne napsal:

    Taky můžu kdykoliv 🙂
    Akakakak – Přicházíme v míru!
    Žvýkající Marťanku museli pokaždé do kostýmu zašít, aby to bylo perfektní.
    Ty jeho klobouky jsou podivné, hodící se jen na mola nebo výstavy, ale je vidět, že se tím dost baví – a to mě baví.

  5. Jeden z nejméně záživných blogů, které jsem měl za poslední dobu možnost navštívit, vidět! A to i přesto, že miluju parfémy, vůně…

  6. Canan Pamuk napsal:

    Ahoj Blondýne, ráda tě tady vidím – všima jsem si ve statistice, že nevynecháš den, abys mne nenavštívil. Konečně mi tady tu nudu někdo oživí!

  7. Ad Blondýn: Možná proto, že nejde o plytké hodnocení vůniček, ale o opravdu pozoruhodný rozbor lahůdek, který dělá odborník???

  8. Canan Pamuk napsal:

    Jako já – odborník? 😮 😀 (vidíš to, donutila jsi mne použít SMAJLÍKA)
    Nene, já myslím, že: moc textu = peklo = myslet = nuda. Ale teď už tu třeba bude legrace, aspoň v diskusi, když to Blondýn osvěží…

  9. Máš recht!!!
    Jsem právě poněkud psychicky labilní, tak reaguji nepřiměřeně. Ale pochop – manžel mi ráno donesl velký pytel listového špenátu a já zhruba hodinu preparovala pryč ty hnusné žilky, abych na oběd uvařila dvě hrstičky špenátu (přitom chodil kolem, díval se, jak zuřím a říkal mi, že to mám brát jako mentální cvičení)… Grrr…
    A o té tvé odbornosti se s tebou nebudu hádat!To je prostě fakt!

  10. Canan Pamuk napsal:

    Cože? To je pravda s tím špenátem??? No slyšela jsem o jedné kolegyni, která dělá marmeládu z vypeckovaného rybízu…

  11. Vyhrálas!
    Jo! S tím špenátem nekecám… (ale rybíz to fakt trumfnul…)

  12. Canan Pamuk napsal:

    No, trošičku kecám, ona na to má strojek.
    Skoro se bojím zeptat, kolikrát do roka myješ okna?

  13. Klid! Dvakrát…Možná třikrát???

  14. Canan Pamuk napsal:

    Jo aha…tak už se nic neptám…nebo přece: co ty kapky na sprcháči – leštíš?

  15. Ne! Naštěstí už blbě vidím…

  16. Canan Pamuk napsal:

    To já taky – skrz okna…

  17. derad napsal:

    Rei Kawakubo je žencká (i když moc dobře to poznat není.. http://static2.refinery29.com/bin/entry/d0e/x/981570/rei-kawakubo.jpg )

  1. 19. 1. 2013

    […] Millinery (zastaralé aldehydy) […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..