• Syntetická bublina splaskla: nikdo už nebude šidit váš mozek

Je to tak 10-15 let, co nás ohromily parfémy, které nevoněly jako nic před tím: molekuly. O tom, že všechny nové parfémy obsahují syntetické složky, se do té doby jen šeptalo a když se objevil první, který to přiznal naplno, byla to pecka: Geza Schoen a jeho Escentric Molecules.
O tom, která byla první, se vedou spory – prvenství si nárokuje třeba Not a perfume od Juliette has a gun. Ale to je dnes už jedno.
Tabu bylo prolomeno a výrobci se přestali stydět za syntetické složky. A důležité je, kde se syntetická parfumerie nachází dnes. Má na kahánku?

Jak se dostala syntetika do parfémových lahviček

Syntetické složky ve vůních se používají 150 let, původně jako náhražka nedostupných látek (pižmo, kosatec) a nezachytitelných vůní (konvalinka, fialka) – pravěk syntetické parfumerie přibližuje Mirka ZDE.
Jenže vždycky se to tak nějak tajilo. Lidi předpokládají, že v parfémech jsou “pravé”, tedy přírodní složky a tak se nikdy nepsalo “ionony” nebo “kashmeran” či “calone“, nýbrž fialka, dřevo Palo santo a mořská voda nebo horský vzduch. Bystřejší však už pochopili, že vůni mořské vody či vzduchu asi zachytit v přírodě nejde…

Jak voní sukýnka Makové panenky?

Pandořinu umělohmotnou skříňku pootevřel v roce 2000  Kenzo a jeho Flower.
Jak voní vlčí mák?
Nijak. My jsme si to vymysleli. Vytvořili.
A z čeho? Z esencí JINÝCH KVĚTIN?
No…vlastně…hihi.
Lidem to jako bylo divné. Ale vůně byla nádherná (a je pořád – recenze ZDE, i když slaví neuvěřitelných 21 let na trhu)

Jabko do štrůdlu, jabko do flakonu, alles egal

Opravdovým průlomem byla Dolce Gabbana – Light Blue. Myslete si o něm, co chcete, ale tenhle parfém patří do Síně slávy parfumerie, neboť změnil historii. Jedna věc byl marketing okolo, který o kilometr postrčil parfumerii ke komercí, jako kdysi Coty a Lalique.
Ale nás zajímá ta chemie uvnitř: dva ješitové neodolali slávě a v rozhovorech plácali, že miluji zelená jablka, podle kterých chtěli vytvořit parfém – a protože takovou ingredienci parfumerie neznala, sáhli po potravinářském aroma…. a bylo to venku (celá story s jablečnou trestí ZDE).
Lidi byli překvapeni tou banalitou a proč jako za to mají platit, ale jen asi tak minutu: vůni i ješity milovali, všechno bylo odpuštěno a otevřely se dveře ostatním výrobcům, kteří pomalu začali přiznávát barvu.
Mimochodem, Light Blue nechtěně prolomila ještě jedno parfumérské tabu: možná si vzpomenete na skandál (skandálek – ještě nebyl FB ani instagram) když se provalilo, ze Domenico Dolce ani Stefano Gabbana nejsou autory vůně, že si najali firmu a oni sami jim “pouze” dali zadání. Normální, ne? Tak do té doby to tak nebylo. Lidi si opravdu mysleli, ze návrháři a celebrity stojí v laborce za pultem a kapou do lahvičky esence. Absurdní myšlenka. Ale až dnes. Po bitvě je každý generál.

Vůně sněhu, vody, uhlí vs. vůně mýdla a prádla, latexu, nálady

No a pak už to jelo, lidi si sami začali přát: vůni zmoklého chodníku, zmrzlé vody, umytých oken, tajícího sněhu, květu černé orchideje, šedého semiše, studeného kouře, prohřáté hlíny, písku na pláži…ale taky smutku nebo štěstí. Nebo třeba zla, co skrýval v srdci Klaus Kinski.
Vůni prádla a mýdla ne, ta byla vymyšlená už dávno, dávno….v aldehydech a syntetickém pižmu před 150 lety. Tady se to dokonce obrátilo: těmto složkám se říká přenesenou přezdívkou – nikdo už nechce, aby mýdlo, prádlo nebo parfém voněly po aldehydech a prádlo po pižmu; všichni chtějí, aby mýdlo vonělo po mýdlu a vyprané prádlo…po vypraném prádle. Prostě.)
Jakýkoliv nápad se najednou dokázal zkapalnit. Do rejstříků vůní se zapsaly nové samostatné parfémové skupiny: SYNTETICKÉ a MINERÁLNÍ parfémy.

První otevřeně syntetické parfémy

V roce 2003 vytvořila Sophia Grojsman “plastikovou” 100%LOVE  pro výstavu “Plastic Garden” – přečtěte si tu recenzi, vůně to je zajímavá a voní přesně jako ten kousek plastu na fotce. Snad. Šlo o takový experiment, který pootevřel dveře, ale skoro nikdo si ho nevšiml.

Zdroj:

Dnes už je fakt jedno, kdo byl první. Jisté je, že průkopníkem syntetiky je Geza Schoen a jeho značka Escentric Molecules.
V roce 2006 hodil na trh dva první parfémy a lidi to celkem šokovalo.
Jako první uvedl duo: jednosložkový Molecule 01, což je čistá chemikálie jménem 7-Acetyl-1,2,3,4,5,6,7,8-octahydro-1,1,6,7-tetramethylnaphthalene  neboli “ISO E SUPER” a vícesložkovou kompozici Escentric 01, kde vedle Iso E Super jsou další tři voňavé chemikálie (to dodnes platí pro celou značku – Moleculy jsou soliflory, Escentriky jsou kompozice okolo složky z odpovídajícího čísla Moleculy).
Iso E Super se používá od konce 70. let, není to žádná novinka. Jen Geza si prostě troufl, jako kdysi Ernest Beaux u Chanelu No.5, složku předávkovat a předložit ji lidu pod “pravým jménem“, které promítl i do názvu (Chanel taky použil pořadové číslo zkumavky a také zveřejnil aldehydy).
Kouzlo jménem Iso E Super najdete pod mnoha dalšími názvy, třeba ISO Velvetone, Amber Fleur, Boisvelone, Orbitone, Amberonne… což naznačuje, že může vonět jako dřevo nebo ambra…nebo pudr…nebo kytky….anebo taky klidně jako jablko. Jakto?

Co syntetika dělá s lidským mozkem

Tak ze zdravotního hlediska a o vlivu na vaši chytrost nic nevím (i když…němečtí vědci přišli s parfémem, který zvyšuje inteligenci – jestli máte zájem, stojí to pár korun, recenze a odkaz ZDE)

Ale víme, že to jak vnímáme vůni, závisí na tom, jak jsme pečlivě celý život trénovali nos a jak jsme si ukládali vůně do paměti (a co jsme přitom zažili).
U Iso E Super se rozběhla super legenda, že jeho vůně nejde přes čiva, ale působí přímo na mozek, takže ji mohou cítit i lidi, co ztratili čich. A že někdo ji cítí a někdo necítí. Mno…
To, že čichnete k flakonku a poznáte růži znamená, že jste už růži před tím někdy cítili. Pokud cítíte složku, kterou jsme před tím neznali – což se dost často děje třeba u mučenek, exotických květin…tak si ji obvykle ztotožníte s nějakým jiným použitím (třeba málokdo ví, jak voní frangipani nebo tiaré, ale každý je schopný je zařadit jako vůni opalovacího oleje). Jenže u té syntetiky to nejde: nikdy před tím jste ji necítili, neznáte ji.
Konkrétně Iso E Super jste sice cítit mohli, ale vždy jen jako doplňkovou složku, která podporovala vlastnosti hlavních složek vůně nebo aromatu (kdo neví rozdíl, tady si to přečtěte)
No a tak mozek hledá, hledá, hledá v archivu…a nakonec novou vůni přiřadí k tomu, co se mu zdá tak nějak blízko: u někoho to může být květina v páchnoucím celofánu, u někoho dřevo (třeba vzpomínka na lak židle, nebo na nová dřevěná okna na stavbě – však odtud také Iso E Super pochází), někomu připomene kvasící ovoce (které produkuje aceton) nebo vyvolá vzpomínku na ostřikovače v autě (mně). A je to. Váš mozek právě určil, jak voní Iso E Super. A vůbec nemá cenu se hádat s majitelem jiného mozku, že je to přece …… a není to …….. (jak vypadá v realitě proměnlivost tohoto Iso E Super najdete tady v této velmi oblíbené recenzi, doporučuju přečíst). 

Syntetika a fantazie

No a pak se prolomila stavidla: zjevily se značky, jejichž celý sortiment byl postavený na dosud úplně nesmyslných stories. Nu_Be a jejich vůně velkého třesku a prvků periodické tabulky. 19-89 s vůněmi internetu a smajlíků, Blood Concept a jejich krevní skupiny, Andrea Maack s nerostným bohatstvím Islandu, Zarko s miš-mašem chemických blouznivin nebo Uérmi s vůněmi textilií. Nešlo jen o ty názvy, jako dosud: vůně uvnitř skutečně měla doslova zobrazovat vůni té které látky nebo předmětu.
Bylo to super zábavné a objevitelské a kreativní! Tak má niche segment vypadat.
Parfumérší bardi, především RENEGADES – Geza Shoen, Mark Buxton a Bertrand Duchaufour se ujali vedení, byli všude vidět a slyšet a především: cítit. V niche vůních, ve svých vlastních značkách, v exkluzivkách, v drahém mainstreamu…a najednou se vedle pyšného “jasmine absolut” a “orris” úplně beze studu postavily zkumavky s názvy jako z regálu čističů v Drogerii Teta: kashmeran, ambroxan, calone, ionon, Galaxolid…
Samozřejmě tomu nahrávala i situace s IFRA a omezeními přírodních složek. Syntetické složky ve vůních byly vždycky – ale najednou tady byl i advokát a “vyšší moc”, na kterou se šlo odvolat.
Bylo to nové a celkem zajímavé.

Móda jménem “bakelit”

To samozřejmě neuniklo mainstreamu. Generaci lidí, kteří vyrostli na aromatizovaném jídle a voňavých hračkách a plínkách a dětské kosmetice, byly umělé vůně blízké. Je paradoxní, že přes všeobecně proklamovaný “návrat k přírodě” a “bio, udržitelnost, eko” je tahle generace příchylná k plastům, nadspotřebě a neustálé bezmyšlenkovité inovaci. Je na jinou polemiku, čím to je: v mainstreamu se to projevilo tak, že  najednou všechny vůně od střední cenové hladiny až po drogerku voní stejně.
Nám starým, odchovaným na větvičníku a růžovém oleji to přišlo minimálně divné. Mladší tomu ale propadli a fanatismus, který se vzedmul, se dá přirovnat k módě nylonových košilí nebo polyesterových šatů v módních řetězcích. Všichni to chtěli, čím víc, tím líp.

Ať už byly mainstreamové vůně představené jako syntetické, nebo měly jen ve složení uvedené molekuly nebo si prostě jely ty parfémové legendy hezky postaru (chemie vydávaná za přírodu), všechny tyhle nové látky obsahovaly. Dokonce i drahý mainstream, třeba Chanel No. se přizpůsobil (o tom příště).

Pětka

Co si budem povídat, kanystr ISO-E-SUPER koupíte na internetu za 5 dolarů a když ho naředíte, tak voní…no prostě jako většina těch molekulárních parfémů. Nic víc, nic míň. Za takovou vstupní cenu se může nacpat do jakékoliv lahvičky a už to frčí. Logicky: postavit chemičku je drahé. Co se pak ale dělá v reaktoru ze základních vstupů – ropy a soli – stojí pár kaček, vyrobit se toho dají každý den tuny a má to pořád stejnou kvalitu. Dneska jedou ambru, zítra můžou chrlit růže nebo konvalinky…
Vybudovat růžové pole asi tak drahé není. Ale ten každoroční sběr, ohrožení počasím, škůdci, nízká vydatnost zdrojů, kvalita a objem sklizně závislý na dešti a na sluníčku…

Splynutí syntetiky a běžné produkce

Netrvalo to ani pár let a mainstream dohnal syntetické niche vůně. Ten prvotní nápad – prodávat jednoduché kompozice chemikálií – totiž nejde nijak patentovat. Dá
 se jednoduše zanalyzovat a díky jednotné kvalitě složek dokonale napodobit. Udělat kopii drahého Chanelu nebo Guerlaina, ve kterém je tinktura z pravé vanilky a likér z několik let starého kořene kosatce – problém. Ale umíchat voňavku ze složek, které koupíte v nejbližší prodejně “Barvy – Laky”? Úkol pro třeťáka z chemické průmyslovky.
Syntetická niche parfumerie ztratila náskok.

Zlom v náladě

Milovníky niche už to nudí a vracejí se k bujné rozmanitosti staré dobré přírodní složité parfumerie, oprášili Starý zákon, olfaktorickou pyramidu a požádali jasmín a pomerančový květ o odpuštění. Molekuly se nadále smějí opět převlékat za namyšlené hraběnky.
Bohužel trh mainstreamu si vystačí s levnou produkcí. Niche jim nemá co nabídnout – mnoho vůní se podobá jako vejce vejci, u těch náročnějších, propracovaných, zase laik neocení co…uměleckost? To vůbec. Originalitu nápadu? To už dávno není pravda, to platilo když byl takový parfém jediný. A originalitu značky? Trh si žádá známý BRAND.
Ale uvidíme, já mám předpověd:

A to je konec

Éra syntetiky jako soliflorů je pryč. Stejně, jako bakelitu a nylonu. Ony už tady ty složky budou napořád, ale ne v roli hlavních hrdinů. Bohudík, bohužel? Bohužel pro značky, které byly pionýry toho směru. Nu_Be (oneofthose) už asi neexistuje, není po ní ani stopy, ostatní výše jmenované přešlapují na okraji zájmu. A nové vůně a značky? Mají stejné šance, jako když ledaři konkurovali ledničkám. Znáte vy nějakého ledaře?
Pořád ještě vznikají nové značky, které jsou postavené na syntetice, dokonce i jedna česká, taková marketingově hlučnější než ostatní, která představila třeba “náladu staré Prahy”. Che. Ono je to totiž celkem jednoduché, dostupnost složek snadná, práce nenáročná i pro nezkušené parfuméry. Jenže trh už to nechce. I když máte intenzívní marketing postavený na úplně peckovním taháku – Praze. Lidi poznají lacinost. A tohle už dlouho není drahá parfumerie.
Jediný přežívající retro-dinosaur jsou Molecules: Geza Schoen je prostě ten umělec, co svoji matérii prima přetváří jako alchymisté na dvoře Rudolfa II. Zlato ani Kámen mudrců už nevytvoří. Ale dobrá slivovice by z toho být mohla.
Příště si dáme navazující lekcičku: proč všechny vůně dnes “voní stejně”, proč mladým voní Armani a starým Chanel No.5, jestli se dá dosáhnout mezigeneračního parfémového souznění a že za všechno nemůže IFRA.

You may also like...

6 Responses

  1. aangie napsal:

    Výborný článek! Jako vždy. 🙂

  2. Kralik napsal:

    Romano pecka, Tvoje slova rotujì jak šroubovice DNA + informace v koncentrci extrait de parfum.

    • Romana napsal:

      Děkuji, Králíku, toto mi velmi udělalo radost, obzvlášť když jsem si to dnes po sobě přečetla 🙂

  3. Hanka H napsal:

    Skvěle napsané! Pobavila jsem se, poučila jsem se a s obavami vyhlížím budoucnost!

    • Romana napsal:

      Hani, neboj, oni se ti mileniálové začnou zbavovat voňavek z pozůstalosti a to je naše chvíle! 😀 Dojedeme to…

  4. Miruša napsal:

    Skvelý článok!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..