Turecká manikúra – must have letošního léta

Francouzskou nosí každá fiflena, ruskou každá zahrádkářka a tureckou mám teď čerstvě já. Jak se pozná? Je velmi…přibližná. Jak jsem k tomu přišla?

Tradičně a odjakživa na každém výletě s koupáním, byť na jeden den, se zdejchnu na pedikúru. Omrknu si, jestli pedikér/ka pečlivě mění a desinfikuje nástroje, jestli moc nekecá, mlčící je nejlepší, a jdu.

Už tři dny předem jsem si vybrala vymydlený salon na hlavní třídě, který navíc splňoval další kritérium: hned vedle byl sportbar s obrazovkami a F1 na programu. Chápete. A navíc sem chodí David.

Pedikúra moc pečlivá nebyla, nechápu, že jsem nebyla ostražitá. Totiž jakmile mi dolakovala mlčenlivá dívka nohy, přiběhla Žaba ze sportbaru, že Formule bude ještě aspoň hodinu, tak jsem furiantsky plácla “Ostříhejte mi nehty nakrátko!”

Dívka uměla anglicky jen “in water please”a ” change please”, pokyny pro nohy. Pořád dělala, že nerozumí, že chci ustříhnout dvoucentimetrové spáry u samé pr…zadnice. Zavolala si k tomu majitelku salonu a tu se mi za pomocí obrázků podařilo přemluvit. Dohola! “Ale na kůžičku nesahat a žadné lakování.” Tak to už se mi nesplnilo, tohle už jsem prostě nevyložila. A určitě se mi to stokrát vrátí a budu na podzim plakat. Ale teď je léto, tak holaj duša, čerta není!

Dívka nehty hala-bala odlakovala, nechala šmouhy. Pak se klešťíčkami pustila do malíčku, tak někde v polovině. Nene, ještě kratší, posunkuju. Ukazuju ať nehet končí zároveň a prstem. Dívka vzdechla, šmikla … a já jsem měla nehet jako když jsem si ho naposled před třema rokama přicvakla do dětské autosedačky a téměř jsem si ho amputovala. Až se mi zastavil dech a dívce zřejmě taky. Se strachem v očích na mne pohlédla, jestli dál. Yes, to naroste!

Délka tedy byla daná. Dívka sama neměla moc hezké nehty, ale říkala jsem si že celý den práce s odlakovačem a vodou neprospívá. Měla jsem to chápat jako další varování. Ošmikala mi obě ruce kleštěma, pak vzala hrubý papírový pilník, který já bych vzala na nohy v první fázi. Přetáhla jednou hrany mých pozůstalých chudáčků a jala se mi namáčet kutikulu. Říkala jsem si, že je šikovná, že nehet změkčí a pak dopiluje tvar…tak ne.

Přepečlivě mi vystříhala kůžičku na levé ruce a šup tam s base coatem. Aha, je šikovná, piluje až s lakem, aby se nehet netřepil! Sice jsem čekala dočištění odlakovačem, ale nakonec fajn tak, když jsem na stole viděla lahvičku s nápisem “Acetonu”, tak jsem lehce znervózněla. No a v tom okamžiku jsem dívku přestala bavit. Dlužno podotknout, že v salonu česali svatbu. Dívka se ode mne neustále otáčela za překrásnou nevěstou v krinolíně, kolem které se točily čtyři družičky se šlehačkovými drdoly, a vzdychala. Když nevěsta nasedla do auta a zmizela, dívka zamáčkla slzu, zvedla se a zmizela.
Trochu zaraženě jsem seděla s jednou rukou v misce a čučela, jestli odejít nebo si to dodělat sama…po chvíli se mne ujala sama majitelka a její nehty se mi nelíbily vůbec. Půlky odlakované, to je jasné, provoz. Ale měla ošklivý pruhovatý lak v jedné vrstvě, zatečený do lůžek. A konce nehtů jakoby oštípané prací na poli, nebo jako poslepu stříhnuté rovnýma nůžtičkama.V tu chvíli mi bylo jasné, jak dopadnu. Turecká estetika je prostě jiná. Je to veskrze sympatický národ, pracovitý, přátelský, přičinlivý a rozumný, který se už vzpamatoval z EU mámení a maká sám pro sebe. Jsou šikovní a zákaznicky orientovaní, ale co prostě nejsou: pečliví detailisti. Puntičkáři. Povrchní estéti. Ladiči. A já jo.
Čili: žádné doodlakování ani dopilování se nekonalo. Dotáhla mi kůžičku na levé, dala jednu vrstvu base a jednu barvy (málo! I když šlo o turecký Flomar, který zasychá dva dny a to už se odlupuje). A to ode zdi ke zdi, někde až na prst, i když to se snažila poctivě seškrábnout nehtem. Když jsem se pokusila reklamovat z obou stran do ostré hrany zastřižený palec, paní mi ho velmi ochotně, ale velmi nechápavě přetáhla tou rašplí.

Tady už nemám co získat. Detaily na fotkách.

Zaplatila jsem 7+5 anglických liber, což je nějakých 370-380 Kč a uvidíme. Štve mne, že jsem podlehla úpravě kůžičky, to má vždycky následky.

Obě kúry bych si sama provedla líp, na druhou stranu bych si neužila tu relax hodinku.

Mini délka nehtů mi nevadí, to doroste; Flormar trochu jo, ale mám ho na dva dny. A ohromně mne baví barva, kterou vybral Žaba mezi 80 odstíny jako druhou, první volba byl zelený neon (měl na výběr jít s tatínkem na Formuli nebo s maminkou na pedikúru, vybral si kosmeťák, ale později přebíhal, když ho muž uplatil milkshakem). Musela jsem tedy ustoupit divné oranžové, ale hned se mi zalíbila, když jsem zjistila že ve stejném odstínu dostal manžel kečup k fish and chips vedle v baru.

A vyhrál myslím blonďáček Rosberg, ten se mi moc líbí, i když je to prcek.

.