• Velké zločiny niche parfumerie

Průmyslová špionáž, uloupení receptur, krádež značky… Ani niche parfumerii, stejně jako všem oborům, kde vládne tuhá konkurence, se něco takového nevyhnulo. Protože si ráda povídám s lidmi z branže, slyšela jsem spoustu příběhů a tak jsem se dostala k různým legendám a “zločinům”, které se odehrály v nedávné době. Vlastně v jednom z nich jsem byla, ne z vlastní vůle, trošku namočená…

Dlouho jsem přemýšlela, jestli o téhle stránce světa vůní mám psát. A nakonec jsem se rozhodla, že ano, že určitě prospěje, když fanoušci niche budou vnímat obor v celé šíři, tak jak je, jako podnikání. Občas tady někoho chválíme, někoho drbeme že není originál, někdy píšeme o značkách, že jsou to jen “marketingové projekty”… a došlo mi, že tomu třeba nemusíte rozumět. Jak si vlastně troufneme o někom napsat, že není autentický, pravdivý, originální?

Abyste si obrázek “niche parfumerie” rozšířili, doplnili si, že to nejsou jen ty voňavé sny, ale podnikání se všemi apekty, tady máte oba thrillery. Příběhy se udály fiktivním firmám s názvy Stará Značka a Malá Značka. Oba příběhy se skládají jen z odposlechnutých fragmentů, obsahují můj vlastní pohled na věc a proto nemůžou být pravdivé. Zkrátka tyto dvě “detektivky” jsou příběhy inspirované histrokami z podsvětí niche parfumerie, ale nikdy se nestaly.

Fotky nesouvisí nijak s obsahem a jakékoliv reálné jméno, které v článku najdete je použito jen pro inspiraci, nemá spojitost s událostmi.

Parfémový případ 1.

Stará značka a zloděj křičí: “Chyťte zloděje!”

Indicie: Jedna velká stará značka, jedna mladá nadšená dědička s velkou úctou přistupující k obnově portfolia. Dívka se velkoryse pouští do pátrání po starých recepturách, citlivé rekonstrukce designu starých flakonů, pouští se do tvorby úplně nových vůní. Extrémně rychle získává slávu publika i respekt odborníků. Zdá se, že jí jde všechno krásně a rychle od ruky, je obklopená týmem nadšených lidí kteří šéfku milují, a všichni usilovně makají s cílem vrátit Starou Značku do čela noblesní parfumerie. Kde nechybí nadšení a peníze, nechybí progrese. Všechno je růžové.

Časem se stabilizovalo portfolio i byznys Staré Značky, tým se naučil efektivně pracovat, některé vůně zanikly, jiné získaly popularitu, distributorská síť funguje, lidi je milují, sklízejí ocenění… a tak se dostal na stůl nápad, ukrytý dlouho v šuplíku. Zrestaurovat majstrštyk, nejslavnější vůni značky, která pomohla francouzskému fashion průmyslu po válce znovu dobýt svět spolu s “Le Petit Théâtre de la Mode”. Bez kompromisů, tak jak byla: z originálních ingrediencí, až na hranu toho co je v současné regulované chemické Evropě možné. Tak, aby voněla stejně, jako před 60 lety. Stejný flakon, stejná vůně, stejné jméno.

Zdroj obrázku: https://maliciousglamour.tumblr.com/post/15825072899/elaine-bonabel-th%C3%A9%C3%A2tre-de-la-mode-circa-1940s
Po skončení války byla Francie vyčerpaná. Fašisti dobře pochopili potenciál francouzského módního průmyslu a snažili se ho všemi silami okupovat a financovat jím válku a budoucí slávu Německa. V době války většina návrhářů ukončila činnost, někteří kolaborovali, jiní se podřídili. Když válka skončila, rozhodli se návrháři udělat něco pro obnovu zbídačené Francie: nastartovat znovu fashion business. Ale protože byl nedostatek všeho, neměli dost materiálu na to, aby oblékli skutečné manekýny. Nechali vyrobit drátěné modely, které oblékli do šatů, jenž dokázali ušít z menšího množství látky. Figuríny měly i boty, kabelky, klobouky, šperky, galanterii i vůně… Tento Le Petit Théâtre de la Mode putoval rok po Americe a evropských zemích, které nebyly zbídačené válkou a fenomenální úspěch nastartoval byznys, který je dodnes jedním z nejvýnosnějších vývozních artiklů Francie.

Šéfka, která se mezitím stala maskotem iniciativy za znovuzrození parfému, našla a zapojila do projektu lidi z celého světa: parfuméry, novináře, blogery, pamětníky, asociace, chemiky, biology, botaniky, historiky – big names i fanoušky… Několik desítek lidí několik desítek měsíců makalo na tom, aby se přiblížili tomu, co si pamatovali pamětníci a jak vnímali vůni současníci ze zachovaných zbytků. Usilovná, ale krásná a plodná práce.

Detektivka začíná. Souběžně s tvorbou šťávy začaly práce na balení: flakon, krabička, jméno… A ouha. Jméno parfému si stihnul někdo registrovat. Po dobu, kdy byly aktivity Staré Značky utlumené, než začala její novodobá expanze, si nějaká cizí firma, naprosto legálně, zaregistrovala legendární název. Stará Značka, v touze opatřit vysněnou vůni tou správnou vizitkou, začala vyjednávat o odkoupení. Ale ouha!

Nový Majitel už stihnul zahájit výrobu vlastního parfému, jehož vůně byla inspirována starou legendou a v reklamě se na ni hodně odvolávala. Nicméně komerčně úspěšná nebyla a myslím, že dnes už nevyrábí. A tak si Nový Majitel řekl částku, která byla pro Starou Značku nepřijatelná: těžko soudit, zda šlo o spekulaci, nebo si opravdu myslel, že takovou hodnotu jeho podnikání s touto značkou má. Ve světle pozdějších událostí vypadá, že to bylo to první… Každopádně: nedohodli se. To se stává. A Stará Značka si pro svůj pečlivě vypiplaný parfém vymyslela nové jméno. A tím začalo čoro-moro.

V tu chvíli jsem se do případu přichomýtla já. Zveřejnila jsem na IG fotku nové vůně s česky psaným příběhem jejího vzniku, aniž bych znala pozadí. Obratem mne začal sledovat profil s původním názvem vůně. Protože follow vždycky oplácím, koukla jsem na profil a trochu mne zmátlo, že vidím správný název, ale úplně jiné flakony. A najednou mne tenhle profil začal bombardovat zprávami, že co si jako myslím o té nové vůni? “As I wrote”, odpověděla jsem, úžasná práce mnoha lidí, vivat. Chvíli se mne snažil přesvědčit, že to je nesmysl, že vůně není dobrá… a najednou se na záhadném profilu objevily prinstcreeny mého příspevku, kde byly špatně do angličtiny přeložené některé věty a byly zmanipulované tak, že je autor použil jako “důkazy” o tom, že historie obnovy staré vůně je vylhaná a osočil spolupracující organizace z neférové podpory. Důkazem mělo být, že jsem jméno jedné z nich uvedla v popisku fotky – jako autoritu, v úplně jiné souvisloti. Nestačila jsem zírat. Do toho mi napsala majitelka Staré Značky, co má znamenat, jestli podporuju Nového Majitele, který evidentně není v nejlepší formě… a vyloučila mne z okruhu svých přátel. Napsala jsem jí, vyjádřila jsem se k tomu na záhadném profilu, napsala jsem k tomu post na moji stránku. S parfumérkou jsme narovnaly vztahy a ona mi popsala, jak to seběhlo, že ve chvíli, kdy se parfém s nově vymyšleným jménem začal prodávat, od Nového Majitele začal digitální mobbing lidí, jako já, kteří se jakkoli zmínili a prostřednictvím jejich profilů špiní Starou Značku. Jakoby mu vadilo, že se mu nepovedl manipulativní prodej jména velkého parfému.

Nový Majitel, ten záhadný profil, mne ještě chvíli bombardoval nesmyslnými zprávami a vydával pořád dokola svůl post s mým printscreenem…a ubývali mu followeři, až se dostal na jednotky. V tu chvíli, kdy jich měl asi 20, jsem usoudila, že už ho pod kontrolou mít nemusím, a zakázala jsem si ho.

Tohle vše se událo už před několika lety. Nový Majitel a jeho vůně se ztratily v propadlišti internetu. Stará Značka se svými vůněmi úspěšně dobývá trh a přestože přišli o malinký kousek rodinného stříbra, zdá se, že se to nijak nepodepsalo na jejich úspěchu. Kromě mnoha desítek hodin, kdy vás dusí nespravedlivost a nemůžete kvůli tomu spát…ale i o tom je podnikání.

Parfémový případ 2.

Malá značka a rozborka trofejí

Druhá detektivka bude kratší, protože zatím teprve nabírá dech a možná se bude vyvíjet. Jde o Malou Značku, rodinnou firmičku, poctivě postupně vypiplanou za deset let z peněz, které nezdědili ani jim je nikdo nedal. Značka výjimečná tím, že mimo práce parfuméra si všechno dělají sami: art direktorskou práci, nápady na témata linií, výběr designu flakonů, návrhy etiket a obalů, reklama, distribuce… Takových značek je řada a mimo štěstí záleží na šikovnosti majitelů a jejich úsilí: čím víc práce do toho vložíte, tím je větší šance uspět. Malé Značce se to povedlo. Jejich první linie byla úspěšná, jejich druhá je fenoménem. V podstatě tak, že nejsou schopni uspokojit všechny zákazníky – nejde jen o kapacitu výroby, ale také o možnosti a rychlost získání různých povolení v různých cizích zemí, nalezení distributora, cena dopravy…

A najednou někdo přijde a přinese majitelům značky ukázat jejich parfém, který ale vypadá trochu jinak. Prostě: na někoho se nedostalo, tak si jejich vůně začal vyrábět sám. Klasický counterfeit, v zemích, kde není tak vyspělá právní ochrana duševního vlastnictví bohužel vcelku běžná věc. Co to znamená? Že jsme úspěšní! Jestli někomustojí zato nás fejkovat, znamená, že máme na tom trhu potenciál a stojí nám za to tam vstoupit. Vlastně: děkujeme za průzkum trhu a přípravu zákazníků! Toto je jen ironie…ale dokáže se evropská Malá Značka bránit takovému útoku kdovíodkud z Asie? Asi ne. Asi by je to stálo všechny síly, které musejí věnovat své práci a výsledek? Kdoví…

Kterou?

A pak zase něco: jdete okolo stánku na výstavě a najednou na vás kouká logo Malé Značky. Z úplně jiných lahviček s jiným názvem. Není to logo “jako”, není to podobné, je to prostě ten stejný obrázek. Kde k němu přišli? Na internetu? Prostě si ho stáhli z googlu, protože se jim líbilo? Protože se jim líbila Malá Značka? Vůně nejsou fejk, jsou docela kvalitní a zůstává stát rozum nad tím, proč si firma, která evidentně investuje prostě nenechala nakreslit logo vlastní, byť podobné.

Tak si prostě posilujete svoje sebevědomí, že jste úspšná značka, která je lidem na očích a je vám satisfakcí, že stojíte za to, aby vás jiní kopírovali. Ego to polechtá, to ano…a pak zase jednou jdete a koukáte, že další značka, shodou okolností ze stejného území jako ty předešlé (jen jestli to spojení je náhoda?), jež se snaží dostat usilovně na pulty prodejen v Evropě, má stejné flakony. A ne dost na tom: sami jsou z toho v šoku, protože to nečekali. Sami cítí, že je to překážka nejen proto, že vyvolávají konflikt s Malou Značkou, ale sami sobě vyrobili marketingový problém s identifikací jejich výrobků.

A co na to Malá Značka? Malá Značka není Coca-Cola, nemá sílu ani kapacitu zabránit tomu, aby si z její chaloupky každý kolemjdoucí uloupl kus perníčku. A tak jí nezbývá, než jet pořád dál, vymýšlet nové věci, snažit se předběhnout všechny ostatní. Vím, že to není úplně korektní a z hlediska evropského práva legální, ale na druhou stranu: není to to, co jsme trochu v Evropě uspali, co podporuje pravou kreativitu, co způsobilo, že všechny kabelky Louis Vuitton vypadají stejně, protože se snaží vynutit si ochranu opakujících se nápadů, místo aby získávali pozornost ohňostrojem nové kreativity?

Doufám, že jste si obě detektivky užili. A mne by zajímalo, jestli vás baví takové články ze zákulisí, nebo máte raději recenze a novinky? Napište mi, prosím, komentář.