• VOŇAVÁ HISTÖRIE 1.: PRAVĚK, EGYPT A ŘECKO

Zřejmě už pravěký člověk začal používat čichový orgán ke svému potěšení na úkor užitku. Díky kultivaci lidské bytosti, která s sebou přinášela jiné možnosti obživy než lov, začal být dokonalý čich nadbytečným smyslem a postupně zakrňoval. Životně důležitou funkcí čichu zůstalo rozeznání potravin, nejen při hledání rostlin a bylin k obživě, ale také při rozpoznání bezpečné potravy (co voní, je jedlé; co nevoní, je zkažené nebo jedovaté) i prostředí (unikající plyny, kouř). Samozřejmě, že libé vůně, které nabízela příroda, nezůstaly nepovšimnuty a na jeskynních kresbách je možno rozeznat osoby, které lze interpretovat jako dívky s prsy ozdobenými vonnými květy. Zcela jistě se aromatické rostliny používaly k pálení, a to jak už z léčebných, aromaterapeutických důvodů (vonné kouře odstraňují některé nemoci či jejich příznaky, např. usnadňují dýchání, navozují spánek nebo povzbuzují, pálení omamných drog navozuje příjemné duševní stavy atp.), tak z důvodů rituálních: oslavy, smrt, odhánění zla, změny klimatu…

V mladší době kamenné (7 až 4.000 let př. n. l.) v Orientu již lidé dovedli vyrábět rostlinné oleje z plodů olivovníku, lnu, sezamu. Oleje používali k ošetření těla a velmi pravděpodobně také znali výrobu vonných olejů, při jejichž výrobě těžili ze znalostí léčebných a kuchyňských (chuťových) účinků.

Egypt v období 3 až 2 tisíce let př. n. l. byl vyspělou civilizací, jíž nebylo cizí používání kosmetiky v podstatě ve stejnémrozsahu, jako používá moderní žena: zkrášlující masti na bázi rostlinných olejů a bylin, barvy na víčka, obočí a řasy, olovnaté pudry, okry na rty, líce a nehty, pleťové masky, vonné masti. V Tutanchámonově hrobce bylo v roce 1922 nalezeno množství kelímků na vonné masti a v některých z nich se dochoval obsah, který stále vydával patrnou vůni látek, které jsou používané v parfumérství až dodnes: olibanum a nard.

Edfu. Chrám v Edfu, lékárna horního Nilu, ukrývá na zdech návody k přípravě parfémů egyptských faraónů a první popis složité technologie získávání vůní: destilace z liliových květů.

Zpočátku byly tyto masti vysoce ceněny a používaly se pouze v královských rodinách a mezi nejvyššími kněžími. Později přestaly být tak posvátné a začaly se všeobecně používat i mezi prostými lidmi, muži i ženami. Egypťané objevili některé nové techniky získávání vonných látek.

Edfu.
Tady máte recept na oblíbený Kleopatřin parfém HEKNU:
• Pert nezemui (sladké plody ze stromů, možná mirabelky)
• Anti (kadidlo)
• Ab (jiné kadidlo)
• Ketv(vonná bylina)
• Tesheps (vonná bylina)
• Dřevěné uhlí
• Sheben (vonný kořen)
• Nejlepší víno v oáze
• Voda
• Nenib pryskyřice
Prášek z rozdrcených pevných složek se smíchá s vínem, přivede se do varu. Pak se přidají složky tekuté, a znovu se směs vaří a na závěr se přeleje do khebebu, nádoby na uskladnění parfému. Jestli chcete vědět přesné dávkování, jeďte do Edfu, najdete ho na zdech. Naučte se před tím hieroglyfy!

Řekové spolu s vládou nad Nilem převzali od Egypťanů i část jejich parfumérského umění, přispěli ke kultuře parfemace těla. Tak jako Kleopatra byla fashion ideálem Egypta, o slávu parfémů v Řecku se zasloužil krásný Alexand Veliký. Kalokagathia, držící v rovnováze ctnosti duševní a krásu, dbala na hygienu a kulturu těla vůbec. Aristofanes a Antifón se ve svých dílech zmiňují o sofistikovaném systému péče o tělo: otroci míchali vonné masti a oleje, které uchovávali v klasických černo-červených amforách. Po koupeli svým pánům natírali části těla podle toho, jak velel dobový bonton: vlasy a řasy měly být cítit majoránkou, paže mátou, krk a hruď po fialkách. Nohy měly složitý místopis: od rozkroku po kolena byla určena mateřídouška, chodidla a lýtka voněla kadidlem (kyphi) rozpuštěným v tuku. Kolik? Hodně! Čím víc vůně, tím víc charakteru.
Hlava byla ústředním místem rozumu i vůně; jen výstředník Diogenes si natíral nejvíce nohy. Vysmíval se těm, kdož si pomazávali hlavu, že jejich prafém vyprchá do vzduchu a udělá radost jen ptákům, zatímco vůně, stoupající z jeho nohou, zahalí celé tělo a nejvíce potěší jeho vlastní nos. Nejde podezřívat filosofa z marnivosti, tak tenhle klep, historickou pikanterii, chápejte jako ilustraci toho, jak masívní a běžné bylo užívání vůní u starých Řeků a Řekyň.

Makrinitsa (Řecko).
Obliba bylin a vonných látek z přírody u Řeků stále přetrvává, i když Řecko už dávno ztratilo pověst nějlepších parfumérů světa. Strašně, strašně dávno. To si nepamatuje ani Karel Gott.

Makrinitsa, Řecko.

Makrinitsa, Řecko.

Vedle obrovské spotřeby kadidla a pryskyřic i čerstvých květů pro religiózní účely Řekové vyráběli a spotřebovávali velké množství silic ze široké škály květin a bylin, místních i dovážených z Asie. V používání parfémů pokračovali a vzhledem k rozvoji parfumerských technik, zlevnění parfémů a jejich bohatství dospěli až k hýřivosti: vonnými látkami ošetřovali  nejen sebe, ale i potraviny a nápoje, předměty ve svém okolí, domácí zvířata, prostory v domácnosti a veřejné události se neobešly bez vonného deště. S pádem Římské říše upadlo do zapomnění také parfémové umění v Evropě.

VOŇAVÁ HISTÖRIE Všechny díly seriálu:

  1. díl: Pravěk, Egypt a Řecko
  2. díl: Stará Asie
  3. díl: Středověká Evropa
  4. díl: Nepřerušená tradice Indie, Číny a Japonska
  5. díl: Zpět do Evropy
  6. díl: Konečně Paříž
  7. díl: Molekula vůně štěstí

 

podpis_ROM

You may also like...

2 komentáře

  1. Moc hezký článek! Zkusím si dneska večer namazat různé části těla různými vůněmi, ale nevím, který konce mám po vzoru koho namazat víc…
    Těším se na druhý díl, tohle mě baví…

  1. 19. 1. 2013

    […] VOŇAVÁ HISTÖRIE 1. PRAVĚK, EGYPT A ŘECKO VOŇAVÁ HISTÖRIE 2. STARÁ ASIE VOŇAVÁ HISTÖRIE 3. STŘEDOVĚKÁ EVROPA VOŇAVÁ HISTÖRIE 4. […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..