• Voním, tedy komunikuji: 2. Trocha čichové teorie vás nezabije

Lidský čich má pro komunikaci dvě zajímavé vlastnosti: vjem je napojen přímo na percepční centrum v mozku a nejde vypnout. Přímé propojení s mozkem znamená okamžitou reakci a vyhodnocení vjemu, získání rychlého DOJMU. Jde o intuitivní poznání, do kterého nevstupuje rozumové hodnocení. Přestože odborně zkušený příjemce komunikace (jakože ten čichač) může poznat složky vůně, nedokáže jim přiřadit správný význam, protože žádný nemají (až na výjimky, např. alternativní diagnostika, která probíhá na základě analýzy tělesného pachu, lékař je schopen v dechu pacienta rozpoznat aceton a tím přiřadit podezření na cukrovku; diagnostika je formou komunikace).

Krasavec a jeho arsenál. Pro mne už komunikovat slovy nemusí. Hlavně, že nemá knír.

Rovnou na věc, ty smrade!

Při pohledu vyhodnocujeme celou řadu prvků a posuzujeme je rozumově, úsudek vytváříme postupně; na krásném muži po chvíli sledování najdeme závady, pihy, knír (ten Movember mi dává zabrat), šilhavé oko, a z krasavce je najednou šereda. Totéž se děje při poslechu zvuků: Bože, nenech některé krasavce promlouvat, ať si zachováme iluze o krásném světě!  Při stisku ruky neucukneme ani v případě „leklé ryby“, přestože pocitově vyhodnotíme stisk jako nepříjemný, ale rozumově posoudíme, že není nebezpečný. Reakce na pach je ovšem bezprostřední, okamžitá, a v podstatě jen dvoupólová: komunikační partner nám VONÍ nebo NEVONÍ. To vyvolá okamžité zaujmutí postoje, který se pravděpodobně po celou dobu komunikace nezmění, přestože fyziologicky jsme nastavení vnímání pachu po krátké době eliminovat (všechny „zámky“ se postupně obsadí „klíčky“ a je nutné je „vypláchnout“ čistým vzduchem nebo neutralizující vůní; v parfumerii se k tomu používají zrnka pražené kávy, která má vlastnost neutralizátoru.*)

Vždy připraven!

Druhou exkluzívní vlastností čichu je jeho stálá přítomnost. Čich zdravého jedince nejde vypnout, pokud dýchá. A tak každý z nás, aniž by si to sám plně uvědomoval, stále přijímá pachové sdělení od ostatních osob, je s ním trvale konfrontován. Někdy je vysílání pachového signálu vědomé (použití parfémů na tělo či prádlo, zboží, parfemace prostředí), jindy nevědomé (nedostatečná hygiena, přirozená sekrece, zamoření vzduchu), význam má i jeho intenzita a stupeň vnímavosti příjemce. Nicméně je stále přítomné a člověk je pořád zapojen do přímé pachové komunikace a stále na ni reaguje, i když si to někdy ani neuvědomuje.

Italské kabelky mají svůj vlastní parfém: vůni kůže. Někomu ze zákazníků by se mohlo zdát, že jsou málo kožené – když správně voní, zákazník nepochybuje, aniž by si uvědomoval tento malinký trik. Od kabelek Bottega Veneta si dokonce parfém půjčily jejich zákaznice. V případě kabelek se mi rozšiřují zorničky hned, jamile je ucítím, jakmile je vidím, tak se mi zrychluje i tep, o hmatu nemluvě, to mi navozuje zástavy životních funkcí.
(na obrázku kabelky Braccialini)

Studie vlivu vůně na aktivitu, uklidňování, sociální chování a sexualitu lidí objektivně prokázaly, že při zachycení vůně proběhnou v lidském organismu zcela podvědomě určité reakce: zvýšení teploty pokožky v důsledku lepšího prokrvení, ke změnám pulsu a k rozšíření očních zorniček…

Lidová slovesnost popsala čichovou komunikaci dříve, než se jí zmocnila věda:

• Nejde mi to pod nos.
• Ten mi teda moc nevoní.
• Už tam ani nepáchl.

Máte svoje voňavé přísloví, frázi? Zkušenost, kdy vám někdo nevoněl od první chvíle?

*Teorie klíčků a zámků podle Lucy Turina, moje FAB-verze pro laiky: molekuly pachu mají tvar klíče, každý pach jiný klíček. V nose máme zámky. Jakmile se správné klíčky vůně dostanou do správných zámečku, pach ucítíme a identifikujeme.

——————————————————-

Všechny díly seriálu:

1. Smysly a komunikační nesmysly

2. Trocha (čichové) teorie vás nezabije

3. Ta žena voní arogantně

4. Voním, tedy komunikuji, tedy jsem

5. Jak vypadá vůně