• ASTRID: Granát (Dámy a pánové, kdo z vás má vlastní parfém?)

Kdo se chlubí, tomu narostou z uší chlupy! Říkali jsme ve škole a já si asi brzy budu z uší česat culíky, protože: DÁMY A PÁNOVÉ, NECHCI SE VÁS DOTKNOUT, ALE KDO Z VÁS TO MÁ? Vintážní českou kolínskou s vlastním jménem?  Jen já a možná Paroubek.

Nebyl to žádný záměr, ani jsem netušila, že něco takového existovalo, náhodou jsem na dárkovou sadu kolínské a pleťové vody Granát od Astridu kápla, když jsem hledala odpověď pro jednu z dam, které se účastnili giveaway, ohledně starších parfémů. Zaplacená byla během nanosekundy!
Z krabice je odlepený štítek s cenovkou, asi šlo o dárek moderní ženě (nevím, jestli si ještě pamatujete, že v centrálně řízené ekonomice byly ceny výrobků natištěné přímo na obalech, protože byly dané státem? Závody v shoppingu byly v podstatě stejně náročné, jako dnes, s tím rozdílem, že dnes se pídíme v záplavě nabídek po tom, co JE NEJLEVNĚJŠÍ a dřív se ženy pídily po to, co JE). Podle kvality tisku a papíru a podle designu tipuju na 80. léta, možná i začátek 90.

Asi proto Granát unikl mojí pozornosti, v té době jsem tady nebyla a v devadesátých letech už jsem se orientovala na Jóvan, Vanilla Fields a Vanilla Musk. Moje první opravdová drahá vůně byla – to byste neuhodli – drsná chyprovka Trussardi for women v bílém plastu, která se mi asi ani nikdy nezačala líbit; ale tehdy byl Nicola Trussardi můj soused, takže pro dvacetileté děcko (omluvám se, dospělé čtenářky, já jsem děcko byla) to prostě byla nejslavnější značka na světě.
Zajímá vás, jak voní? Nijak. Přesněji: jako socialistická žena. Jak se vyjádřil můj muž, voní to jako u kadeřnice za bolševika. Je to nejobyčejnější kolínská, která vyšla z linky v chemičce. Chtěla bych napsat, že je citrusovo-bylinková, taková asi být měla, ale není v ní ani špetka opravdové silice. Nejvíc je v cítit chypre tón, ale to spíš přikládám tomu, že po těch letech se všechny molekuly spojily a zprůměrovaly do jedné vůně: vůně zahřátých polyesterových vláken (kdo to jednou žehlil na dvě stě, ten ví). Drží asi tak šest sekund. Paradoxně líp voní ta pleťová voda, ve které chemický proces vytvořil cosi jako FIR, vůni březového dehtu, čili tón suché kůže. Určitě to nebylo záměrné, ale teď je to zajímavé.

Granáty (teď mne napadlo, že odpovídá i tvar flakonků) nemám k ničemu. Používat je nebudu, myslím, že to bude stejně bezpečné, jako koupel v Černobylském potůčku. Tak vám třeba za třicet let napíšu, kam se vůně vyvinula. Pořídila jsem si je jen na chlubení na blogu a pro radost. Asi jste si všimli, že poslední dva měsíce se flinkám; mám za sebou poněkud bouřlivé pracovní léto, změna ve vedení firmy, změna ve vedení departmentu, natočení tří nových TV spotů, uvedení dvou převratných produktů, jeden tady, druhý na Slovensku… Celkem štěstí, že jsem to přežila v duševním zdraví, k čemuž mi dopomáhal Bůh Fragrant. Jestli se holky normálně nervově léčí v ledničce, já nákupem parfémů. Největší zásluhu na mém přežití mimo léčebnu nese l´Artisan, jehož sbírka se mi přes léto rozrostla o 4 kousky, Nishane a teď Granáty.
Ve středu 1. 10. mne čeká vyvrcholení, jedna z nějvětších pracovních událostí roku; pak se doufám začnu resuscitovat a pomaličku navracet sem, vyřídím e-maily, dojedu na poštu s tím balíčkem, co mám už asi měsíc zabalený na zadním sedadle a konečně vyřídím resty vůči novým značkám, jejichž vzorky čekají na otestování v krabici na boty (žádná pieta)… Těšte se, já se těším na vás!