• MENDITTOROSA: ID & Alfa (Já & moje skvělá drahá)
Při prvním setkání se značkou před nějakými dvěma roky v Karlových Varech mě mezi množstvím nejrůznějších parfémů napoprvé zaujaly flakony s různorodými vršky, ozdobené tkalouny z kůže a lýka a doplňky z kovu nebo terakoty a taky umělecky zpracované dřevěné krabičky. Po odzkoušení samotných vůní jsem se okamžitě zamiloval do Id, ale ani ty ostatní rozhodně nebyly k zahození.
Mendittorosu založila před třemi lety jistá Stefania Squeglia, do té doby známá v módním a filmovém průmyslu a všechny vůně má na svědomí autorské duo Anne-Sophie Behagel & Amelie Bourgeois. Vůně (v současné době jich má značka v portfoliu sedm) jsou označovány za odori d’anima – vůně duše. Slovu parfém se Stefania Squeglia důsledně vyhýbá. Dušičky se destilují a lahvují v omezeném množství v laboratoři v Toskánsku, všechno ruční práce. Tomu taky odpovídá cena výrobků, která není malá. Dnes si tu vyzkoušíme dvě z nejstarších vůní – Id a Alfu, obě z roku 2012.
Id je jako první vůně značky inspirován sopkou Stromboli (místními familiárně zvanou „Iddu“) a má evokovat lávu v obou jejich podobách, žhavé i kamenné. Je to silná, temná vůně s horkým srdcem. Spojuje v sobě divokost březového dehtu a čistotu kosatce. Birchtar je ale vyčištěný a velice důkladně skrytý v sofistikovaném propletenci ostatních obtížně identifikovatelných složek; v podstatě jde vystopovat jen jeho syrovost a horkost – brutální, zakouřenou raw podobu jako v Lonestar Memories tu nečekejte, nenajdete ji. Kosatcové srdce je vyvedeno v obdobně netypické podobě. Jeho drobná, ale zářivá faseta dodává vůni dotek neposkvrněnosti vyžehleného prádla, která svou laskavostí krotí živočišnou vášeň dehtu. Protilehlé vonné póly jsou bezchybně propojeny geniálně vystavěným můstkem z muškátového oříšku, pryskyřic, jasmínu a oudu. Výsledkem je skoro ohromující harmonie, pokud se vůbec dá takový přívlastek k harmonii použít. V Idu je taky použita skořice, a to jedním z nejkrásnějších způsobů, se kterým jsem se setkal – její nejnepatrnější možné množství vyplňuje mikroskopické škvírky mezi sousedícím dehtem a oudem a činí jejich spojení hladkým jako sklo. Id nemá prakticky žádný vývoj, což mi vzhledem k vyladěnosti parfému vůbec nevadí. Snad jen o pozdní fázi se dá říct, že zjemní a ubere na důrazu. Nemá smysl tady dál rozvíjet popis, jednak bych jen vršil komplimenty, protože takhle vůně mě dostala do kolen a za druhé – to špičkové parfumérské umění prostě musíte vyzkoušet sami. Jestli se vám Id dostane do rukou – čichejte a žasněte.
Slovo alfa mně evokuje alfa samce, ale tahle Alfa je jiná, je to samice a je záhadná. Přísahal bych na Turinův deodorant, že duo Behagel – Bourgeois vzalo ten epesní kosatec z Id a zaslouženě mu věnovalo samostatnou vůni. Alfa totiž voní kosatcově, čistě, lehce prachově a nekonečně elegantně. Jenže v ní žádný kosatec není, vůně je tvořena šafránem a santalem s pomocí jasmínu, ravintsary (opět!), tymiánu a dalších složek. Je to jako kdybyste zjistili, že ta sebevědomá vysoká kráska v šedém haute kostýmku a na stiletto jehlách, kterou potkáváte v metru, není z vyššího managementu nějaké finanční korporace, nýbrž lékařka bez hranic (promo značky přirovnává vůni k nahé Venuši vystupující z pěny vln, což taky není úplně od věci). Jakmile to tajemství odhalíte, je možné se fragmentů některých ze zmíněných surovin dočichat, ale stále mě nepřestává udivovat jak je vůbec možné něco takového vytvořit. Chtělo by to někoho závislého na Hirisu nebo Bois d’Iris, aby mi to s tím kosatcem potvrdil, nebo vyvrátil. Ale nakonec, hlavní je vůně samotná a to, jestli se vám líbí nebo ne. Mně ano, je nádherná a hluboká. Alfa je, podobně jako Id, lineární a stejně tak to u ní není na škodu.
Mendittorosa není – i v rámci niche – značkou pro každého. Vysoká cena a nekompromisní lpění na stylu nemusí být pro všechny to pravé, ale na druhou stranu si ta exkluzivita jistě své příznivce najde. Ten, kdo na ty serepetičky okolo a marketing nedá, zajímají ho jen samotné parfémy a nemá hluboko do kapsy, je podle mě přímo potenciálním zákazníkem.
