ANNICK GOUTAL: Encens Flamboyant (zářivé kadidlo)

Zářivé kadidlo patří spolu s Myrrhe Ardente a Ambre Fétiche mezi Les Orientalistes – řadu tří vůní, představených v roce 2007. Jakmile vidím někde ve složení parfému “incense”, hned se můj zájem zdvojnásobí, kadidlo mám zkrátka rád a Encens Flamboyant podle mě patří mezi to nejlepší, co bylo na poli kadidlových parfémů vytvořeno.

Pojďme se na tuhle Goutalku mrknout zblízka. Zprvu je to zima a mráz. Jinými slovy, když na sebe Encens Flamboyant prsknu, zavane z ní působivý chlad zimního lesa. V nehybném mrazivém tichu skrývá sníh vyhaslé ohniště se zbytky ohořelých větví s jehličím. Jenom tady na začátku jde postřehnout lahodně sladký podtón, který se sice do zimního lesa nehodí, ale z EF dělá parfém. Jakmile si všechno sedne a vůně se ustálí, zima ustoupí a dovolí parfému se rozvinout.

Vůně páleného kadidla a kouře je tu dominantní a přesto EF nepůsobí jako uhlák u kamen. Ani ten obvyklý kostel se mi nezjevuje, což musí být přítomností jedlového dehtu, který jednak dodává kadidlu grády a zároveň posouvá vyznění celého parfému mimo standard, na který jsme u vůní postavených na kadidle zvyklí. Isabelle Doyen se podařilo všechny ostatní složky pečlivě poskládat a umístit tak, aby kouřový tón kadidla (a dehtu) umně obarvily a doladily a samy zůstaly nenápadné, jako služebnictvo v komnatě orientálního paláce. Voníte kouřem, ale přitom opravdu voníte. Kouř, který zřetelně cítíte, nedusí, díky svému uměleckému zpracování spíš povznáší.

Encens Flamboyant je prostě příjemná kadidlovka; když se s ní navoním, v jenom kuse mám nos u ruky, jak k sobě čichám. Není to vůně pro každý den, jako ostatně všechny zahulené parfémy, ale když už mám na něco takového chuť, je Encens k nezaplacení. Osobně bych ji přejmenoval na Encens Noble nebo něco v tom smyslu, ale ani Flamboyant není od věci. Snad se nám Annick Goutal v korejských rukách nezkazí, ty průsvitné flakony jim odpouštím.