• Minirecenze Fig Leaf / THE LIBRARY OF FRAGRANCE: ztracené Eviny bikini
Fíky já žeru: namokro, nasucho, v marmeládě, v kachně, v arabském cukroví… Fík potěší nejen chutí, ale celou škálou vůní a struktur. Chuť fíku v úpravě jak ho jíme nejčastěji na Vánoce, tedy sušený přezrálý plod, není nijak převratná. Vcelku matná a fádní; fascinující na chuti fíku je jedinečný kontrast sladkého těstíčka plného střílejících zrníček s vůní karamelizovaného ovocného cukru a chutí křížal.
Čerstvé plody utržené ze stomu podle stupně zralosti nabídnou celou škálu mléčných vůní: od kravského mléka s tóny zeleného pepře v zelených šiškách, tekoucího z protržené slupky. Až po chuť kokosové šlehačky fialových plodů, které už z čumáčku roní kapky nektaru.
No a pak jsou tady listy: suchá, prachová, až dusivá vůně linoucí se z povrchu listů, pokrytých jemnými chloupky, mávajících jako ručičky z pokroucených stromů. Listy jsou zelené, ale voní spíš do šeda. Dokud ho nezlomíte a nezačne ronit sladce kokosové mlíčko.
Společné pro všechny tři typy je zaoblená tupost, ospalost, která dodává kompozicím vlídné a nerušivé tlumené teplo. Mám je ráda v všechny tři. A proto: Fig Leaf / The Library of Fragrance přistál na mojí polici.
Mmch: Víte, jak kvete fík? Viděli jste někdy jeho květy? To je totiž přesně to, co způsobuje jeho vysokou aromatičnost. Kvítečky jsou zcela nenápadné a jsou nahuštěné uvnitř plodu. Pokud jste viděli někdy vosičku, jak leze tou dírkou ve špičce, ze které ve zralosti vytéká medová šťáva, tak to není škůdce, nýbrž opylovač. Kvetení tedy proběhne uvnitř fíku a veškerá vůně květů a nektaru tak zůstane uzavřená v plodu.
A nebyla to trefa do černého. Je to vlastně úplně mimo terč. To totiž není parfém. Říkejme tomu potravinářská tresť, říkejme tomu příchuť do cukrovinek a nápojů, říkejme tomu detergents fragrance, cokoli, ale fine fragrance, vůní pro tělo se to nazývat nedá.
Vůně je hodně sladká, mléčná, připomíná mlíčko, které teče z plodů, ne z listů. Typická dusivá prašnost chlupatých listů, pro které jsou Eviny bikinky tak ceněným materiálem, téměř schází. Zato je tady navíc nějaká rušivá citronová vůně, která i tak slabé fíkové aroma úplně zabije.
Nedá se nosit a není věrná. To první u The Library of Fragrance (Demeter) úplně nevyžaduju, chápu, že jde o frangipanismus. To druhé naopak ANO, právě proto, že je to frangipanismus.
Jsem smutná. Máte tip na věrný fík? A je mi jedno, zda se bavíme o plodu, listu nebo sušené bobuli.
Hele jak se to tady opravuje? Si to čtu a místo s fíkem tam mám a fíkem 🙁
To si jako smutná teď, nebo sis to zase vytáhla z toho notýsku?
Ježíšek existuje, jsi to ty a hned ti vysvětlím proč. Po revoluci jsem vlastnil jeden Cacharel Pour Homme a kdyby mi někdo řekl, že má doma deset parfémů, myslel bych si, že je to cvok (no tak jo, myslím si to i dneska 🙂 V té době jsme měli hodně koncertů ve Francii. Tam jsem taky objevil obchod Nature. Prodávali ty nejúžasnější pokojový vůně na světě. Kupoval jsem si vždycky dvě. Přírodu po dešti (Nature après la pluie) nejkrásnější vůni na světě. A druhou Sieste sous le figuier. Tý jsem říkal Dědečkova zahrada. Tak to trvalo několik let a potom je přestali vyrábět. To jsem fakt obrečel. Život šel dál. Zvláštní je ale na tom to, že jsem si vytvořil nějakej blok na parfémy a fíkem, protože jsem je pořád srovnával s Dědečkovou zahradou. A přece nebudu nosit pokojovou vůni, žejo. No a dneska jsem musel zagooglit, abych si vzpomněl a přesný názvy a oni to zase vyrábí!!! A koukám že mají i FRANGIPANIER sous les alizés. To ale neznám.
http://www.terredoc.com/produits-mdi
Tak tady máš ten tip, tu vůni. Je to Yesterday Haze Imaginary Authors. A jaká je?
Minirecenze – Mladá žena vstupuje do tmavého pokoje, jemná vůně dřevěného nábytku, vzpomínky zakleté v zrcadlech, vůně sladkých fíků sladkých jako doteky jeho dlaní …
Houby! :)))
Na začátku je nádherný dřevo. Jemný, aristokratický. Po pár minutách ořech. Ten se dává, aby se z toho nestal dřevorubec nebo fošny na pile, aby prostě dřevo nebylo moc suchý, nebo ostrý. Ořechová vůně to uhladí a dřevo maličko zesládne. To trvá asi hodinu. Fík tam je někde vzadu. Pak otevřete okno do zahrady a ucítíte ho. Nikdy to nebude zelený fík, ani ten super sladkej, kterej se tajně snažíte umýt v koupelně. Některé recenzentky ,,kuchařky“ tam cítí smetanu a šlehačku, no, co na to…Máte pocit krémovosti, protože je to prostě dobře postavená vůně. Všechno je tam báječně namíchaný. Yesterday Haze se po mnoha hodinách promění v něco téměř dětsky pohodovýho. Chcete se tím přikrejt a šišlat ďoďo totiva…
Pa
Takže, Zdendo:
1.Terre d´Oc – taky jeden z mých prvních objevů francozské pafumerie – akorát že já jsem začínala Garrigue – kosodřevinou. Si byl v tom obchodě pod Louvrem, ne?
2. Já to vydám jako článek. Co? Ne?
No to je neuvěřitelný. To teda vydej, celej ten jejich koncept je úžasnej. Bylo to poprvé v Lionu 🙂
Chceš si k tomu poslat nějaký obrázek, nebo tam mám píchnout něco z archívu?
Tak Zdendo, zítra ti vychází u nás první článek……v 7,00 🙂
No přece Philosykos od Olivie Giacobetti pro Diptyque. naprostá klasika a pro mě óda na fíkovník!
No jistě. A Goutalka! Prosimtě, jak dlouho se Romana zajímá o ty vůně? :)))
ktorá Goutalka?
Ninfeo Mio 🙂
Já ti nevím…to jsem samo zkoušela,ale asi nuda… pro mně je furt nejlepší Sicily, jenže ta prostě dvojníka nemá. Spokojila bych se i s něčím míň hýřivým, jenže kde brát?
Máš pravdu. Tam je fakt zajímavej začátek, ale po dvou hodinách si už řikáš co s tim.