• ANNICK GOUTAL: Eau de Sud (frézování zubů na hřídeli)

Jak je možné, že mi taková nádhera tak dlouho unikala? Kdysi jsem prozkoušela (skoro) všechny Goutalky, abych zakotvila u těch tmavých flakonů, které se mi zdály po určitou dobu geniální (rukavice, šálu, čepici, Mandračku). O světlých flakonech jsem si vytvořila souhrnně pochybnost jako o citronových vodičkách, které nestojí za hlubší zamyšlení, a výtečnou pověst Eau de Hadrien pasovala na urban Legend (a to se nezměnilo). Měla jsem značku jasně kategorizovanou, rozšuplíkovanou, tak to mám ráda. Ovšem nový korejský majitel sjednotil všechny flakony na stejné (žádné) barvě a já se v těch průhledných šiškách teď už nevyznám. Takže jsem zcela náhodou, omylem, zkusila Eau de Sud / Annick Goutal a jsem…oslněna!

Žaba zkouší Goutalky v Bon Marché v Paříži

Hořce bergamotový a citronový začátek mi hodně připomíná Ninfeo Mio i obě Hadriánky (Eau i Nuit). Potud sedí moje teorie o světlých citrusových vodičkách Goutal na jedno brdo. Brzy se ale oddělí podivný, šedivý, prašný tón, lehce dusivý, drhnoucí jako kožený řemen na kovovém válci. Ano, mám z něj přesně takový kovový, strojový, technický dojem. Smrdí jako výroba ozubených kol, jako frézování drážek na hřídeli. To se mi tak strašně líbí! Kovový tón má na svědomí vetiver, který je hodně chyprovitý – teda takový, jaký najdete třeba ve starých (tedy klasických) Diorech, šedivý, semišový. Jeho spojení se suchým grapefruitem z něj ovšem vytáhne skrytou technologickou dimenzi.

Když se soustředím, dokážu vůni rozložit na grep, vetiver a suchou mátu. Když rozostřím zrak, mám před sebou zážitek, když si sednete v supermoderním autosalónu ze skla, betonu a chromu do úplně nového luxusního auta, které ještě nejezdilo po silnici, a nasajete vůni čerstvě obrobeného kovu, mladé kůže sedadel a vzduchu autosalonu, do kterého rozprašují jemnou citronovou interiérovou vůní. Elegance, chlad, čistota, rozvážný klid. Neokázalý luxus.

Siláž není výrazná, křiklavá, tak jak odpovídá jemným složkám. Je zdrženlivá a elegantní. Výdrž skvělá, celé odpoledne si hovím v novém Poršáku. Krátká recenze? Luxus nepotřebuje reklamu. Přestože Eau de Sud stará už 19 let, stejně jako kvalitní technika je pořád úplně ve formě, vypadá moderně a komfortně, nadčasově.

Vůně se v podstatě nevyvíjí, takže ten výše popsaný pocit se nemění po celou dobu. Mám raději zábavnější meňavky, ale občas není na škodu mít klidné odpoledne. Za cenu okolo 1000Kč za 100ml, jak ji dnes seženete v českých e-shopech, je to skvělá koupě. Vyzkoušet se dá např. v prodejně Parfums v Europarku ve Štěrboholích.

Pozor! Přestože se nabízí v obou variantách flakonu (M i F)*, doporučila bych ji spíše můžům. Já sama nosím cokoliv, nectím gender, ale obecně si myslím, že ženám se bude zdát ta její „techno“ tvář příliš mužská.

* Podléhám klamu, že všichni víte všechno – omlouvám se a dovolte mi vysvětlení k flakonu Annick Goutal: většina jejich vůní se nabízí jak ve flakonu mužském, hranatém, tak v dámské šišce. Obsah je stejný, přestože bývají zařazené v parfumerii v různých odděleních. Neliší se ani molekulou, ale pánský bývá levnější. Výběr flakonu tedy závisí na vašem vkusu. Oba dva typy jsou šroubovací, takže pokud dokupujete další balení stejné vůně, můžete ušetřit koupí hranatého pánského a přelít si ho do šišky. Já sama přelívám Mandračku ze stovkového hranáče do padesátkové šišky, která se líp nosí v kabelce.

Edit: celou noc jsem přemýšlela, co mi Eau du Sud připomíná, hlavně v té počáteční fázi se silným bylinným podtextem – a ráno jsem na to přišla: Invasion Barbare / MDCI Parfums. Je stejně zdrženlivý a chladně elegantní.