• FRAPIN: Terre de Sarment (rumové dřevo)
Tak za prvé: mám ráda dřevo. A za druhé: mám ráda rum s plachetnicí. Samozřejmě, že to nepiju, ale ročně pár půllitrů propeču. Po zkoušce Terre de Sarment si ale kladu otázku: chtěla bych tím vonět?
Ebenová dívka z Etiopie. Uprostřed kmene černé dřevo na černé klávesy piána, vnější část na bílé klávesy, když nebylo na slonovinu.
Na Hlínu z vinohradu jsem se hrozně těšila kvůli slibovaným zemitým pachům, náloži vzácného dřeva a zlatavému koňaku. Složení nabízí pomerančový květ, pod tím si vždycky představuju Boucheron/Boucheron nebo 24, Faubourg/Hermés a ve spojení s kvalitním lihem, to si dám říct. V souvislosti s tohle pověstí mne pobavilo, že parfumérka se jmenuje Beatrice Cointreau, to si taky dám kdykoliv říct (do pečení, samozřejmě).
Nuže. TdS nabízí dvě dominantní složky, které jsou naprosto neporazitelné čímkoliv jiným: tuzemský rum a muškátový ořech. Obě dvě jsou krásně naložené do roztoku pomerančového medu a pryskyřic, takových těch temných určených do kyphi. Trošku kořeněných, ale jen malinko, představte si karamel v tuzemáku a silice v kmínové pálence. A to je všechno.
Moje a Myšákova představa pořádné klády dřeva. Frapine, kde je dřevo?
Terre opravdu není nic složitého a náročného, od počátečního alkoholového návalu pomalinku (pomalinku znamená několik hodin v brutální intenzitě) přechází do muškátového oříšku. Na ten nutmeg jsem se se musela podívat do taháku, protože jsem si celý den myslela, že je to santál (zkouším vždycky bez znalosti složení, abych se nenudila, většinou jsem hodně překvapená). Santál ve složení není, ale protože jsem očekávala vzádná dřeva, asocioval se mi právě z muškátového oříšku. Když jsem se doma dostala ke složení, vyhrabala jsem pytlík ve špajzce (drtím si sama perníkové koření), strouhla jsem si – a je to ono. Nicméně jak santál, tak tenhle oříšek jsou mi dost proti srsti (v nose) a tímto končím tuto recenzi.
No, ještě, vlastně ne: Terre de Sarment je krásná. Podle mne rozhodně zimní unisex, ženská, pokud nevypadá jako Linda Rybová, ji vynosí s přehledem. Kdyby nebylo muškátu, ale třeba javoru nebo ebenu, dala bych si grog s kořením, zapálila v krbu, uvelebila bych se s knížkou a kočkou na pohovce a pochrupovala.
Zapálit!
Kouzlo téhle vůně je v její kulatosti, plnosti, temné medové lihovitosti, nevídané longevity a fakt, fakt, fakt, fakt celý den budete cítit kvalitním chlastem.
…ale nemělo by to být i vidět, jinak to na parfém nesvedete.
To že nesplnila moje představy je můj problémek. Nesnesla bych ji ani na manželovi, kterému je jedno, co nosí(m), nicméně jako jeden ze skupiny zajímavých vůní odkládám do truhličky „na někdy“, až/že se mi změní vnímání (k Shalimaru č. p.).
Děkuji tetě Katce z Irska za vzorek.
A já bych ji vynosila?
Ta kočka mě ovšem dostala, myslím tu dřevěnou – popravdě, vůbec jsem si Myšáka vedle ní nevšimla, až když jsem pročetla komentáře. 😀 O_o
Verunka
dřevo je v Passion Boisée. i s tou kořalkou.
Už ničemu neveřím! Zůstanu si u svých neškodných kosatečků, citronků a vanilek. A stejně je můj nejmilejší aldehydový čistič příborů od Andyho.
BTW: Líbí se ti titulní obrázek? To je z velkého arabského úklidu, já k tomu piju muškát, ke koňaku se nemůžu nějak propracovat.
Crpni si ke koňaku trochu horké vody, klidně i třetinu objemu. Uvidíš, hned bude pitelnější. Mně taky moc nejel, ale po téhle úpravě mi, dá se říct, chutná.
Dostala jsem nějaký vzácný koňak pod stromeček, už jsem ho chtěla dát súsedovi za vajíčka; tak já to zkusím a kdyžtak zbytek nechám pro návštěvy. Když vy voňavky, tak my koňaky!
BRW, ten druhý příspěvek patřil k recenci Le Seducteura. Pondělní ráno+sníh mi nesvědčí.
Když jsem si porovnala měřírka, tak ta dřevěná kočka na druhé fotce musí být nejmíň metrová, jestli ta živá vedle ní není trpasličí, ale asi tak velká jako ta, co mám doma.
Taky zkouším bez pohledu na složení a už se ani nedivím, co si tam pak přečtu. Nedivím ničemu od té doby, co jsem si myslela, že Shams Memo musí být samý opopanax, protože mám opopanax vykuřovací a vykuřovala jsem nejednou a Shams je námlich totéž. A on tam opopanax prý vůbec není. A že je nenapadlo ušetřit za suroviny, než to tak složitě míchat, aby to vonělo jako něco, co to není.
Kočka je o uši větší než já a já jsem asi tak lehce nadprůměrný chlap (180cm). Teda ta velká kočka, ten malý je tříkilový Myšák, ten byl mrňavý i proti normálním kocourům, ale sebevědomí na 116%, vypadá, že by klidně sbalil i obryni.
Memo je super, jedna z prvních malých značek, která mne zaujala – vůně komplet krásné, oceňuju, že v kolekci nejsou žádné výstřednosti pro parfémové snoby (možná to je stereotyp – ale asi je to proto, že jim šéfuje ženská). A náhodou: zrovna jsi kápla na značku, kvůli které jsem to přestala číst. V Siwě ve složení je uvedený „popcorn“, celý den jsem strašně snažila ho tam najít, k večeru jsem podlehla autosugesci, že tam JE – pak jsem koukla na Fragranticu a lidi ho tam fakt cítí. Ale je to kravina, co by dělall popcorn v oáze, když tam ani nemají kino, že.