• Esxence 2016 by Derad: HOMOELEGANS (Slaný kluk s Nóbl almarou) – part 1.

Už chvíli jsme zpátky z Milánského mumraje lidí, parfémů a espres, takže je čas otevřít stavidla a vypustit to na vás. Stánek značky HomoElegans osazený dvěma tvůrci a majiteli značky, se v přeplněném Mallu, kde se Esxence pořádal, trochu ztrácel. Stál trochu stranou spolu s několika dalšími méně známými či úplně novými brandy, tak to oběma opomíjeným chlapcům trošku vynahradím a aspoň na našem malém českém webíku dostanou přednost.
Značku s lehce provokativním názvem založili Francesco Gini a Maurizio Piazzi loni ve Veroně. Navzdory dohromady psanému názvu jde vlastně o Homo elegans – Člověka elegantního, coby přirozeného nástupce dosavadního Člověka moudrého. Originální nápad doplnili minimalisticky strohým modrobílým designem a s pomocí nosa Michele Marina z nezávislé Florentské laboratoře Infragranti vytvořili dvě vůně, opěvující muže-umělce a věnované mužům.

Tadzio oslavuje spisovatele Thomase Manna a v duchu jeho díla Smrt v Benátkách také krásu mladého muže. Přiznávám, že zpočátku jsem nebyl touto vůní oslněn – slané tóny (s jedinou výjimkou) nemám příliš v oblibě a entrée Tadzia se nese hlavně ve slaně metalickém duchu, pominu-li letmé a prchavé nakouknutí citrusů. Řekl bych, že pokud si od Womanity odmyslíte fík, máte počáteční slanou část Tadzia jako vyšitou. Jakmile nastoupí další vonné fáze parfému, to už je jiná. Slanost se skryje do pozadí (he he), laktonický kov zmizí úplně (hurá) a na řadu přijde to nejzajímavější. Podivuhodná směska téměř vetiveroidně působícího svazečku suchých trav a kořínků spolu s neurčitě bylinkovým polštářkem, u nějž si nejste jisti, zda jej máte použít k dochucení vývaru, nebo si na něj lehnout a relaxovat, je nevšední. Všechno dohromady tvoří pevný celek, působící upřímně, mužně a zároveň chlapecky – abych se držel chlapské symboliky, prostupující skrz naskrz značkou. Není to žádná univerzálně líbivá vůně, právě naopak, jako správné niche je tu hlavně pro fajnšmekry.

Jinak na to jde druhá vůně, ta od začátku příjemně lechtá smysly. Quality of Flesh – to je pocta malíři Francisu Baconovi, rozervané duši, kterouž obtiskl ve svých obrazech. Slovní spojení z názvu vůně pronesl sám umělec při vysvětlování, co jej vlastně tak přitahuje na mužích a nemyslel tím jen mužské figury, které v poněkud zdeformované podobě definují jeho tvorbu. Podobně na to jde i samotný parfém.
Mnou předpokládané nálože živočišného pižma, doplněné o libovolnou ingredienci jsem se nedočkal. Maso je pojednáno čistě (v obou významech) v přeneseném smyslu, tělesno se vznáší nevysloveno někde v říši očekávané nevyhnutelnosti nebo chcete-li touhy, co má být už už naplněna. Aby bylo jasno: cibetka i bobr ve vůni jsou. Ale v žádném případě ji nedefinují, slouží tu k tomu, aby svou nenápadnou, možná až neviditelnou přítomností zneklidňovaly a sváděly myšlenky správně špatným směrem, mrk-mrk. První, co po ochutnání Fleshe ucítíte, je neobvykle do čela posazená pačuli, přesněji řečeno její úsek, mající na starost vytváření dojmu otevřené babiččiny skříně, plné nikoliv oděvů, ale starých knih a časopisů. Ta je od samého začátku promísena s tmavohnědě naladěným buketem pánského koření, jenž pačulici dopřává serióznost. Prostě věkovitá almara, která je nóbl. Aniž si to uvědomujete, už v tu chvíli na vás pracují ty podprahové zvířecí prdelky a vyvolávají podivné rozrušení, které si ani neuvědomujete. Odtud už se Quality of Flesh v podstatě nemění, jen si voní a čaruje.
Neříkám, že je to kouzlo, uvádějící něžné pohlaví (ať už si pod tímto názvem představíte cokoli) do odevzdané extáze. Ale vsadil bych se, že navoněn tímto parfémem, způsobí vám muž, na nějž si myslíte, přinejmenším lehkou závrať a chuť být mu blízko. Hodně blízko. To všechno říkám s vědomím, že čtenářky tohoto blogu jsou jaksi vzdělány ve věcech haute parfumerie a nezpanikaří, jakmile se jejich Ruda navoní něčím jiným než Axe (nic proti Axe).

Pokud doteď nebylo jasné, zda to oba Italové myslí vážně, máte to tu černé na bílém. Obě vůně zřetelně dávají najevo, že se nechtějí podobat žádnému parfémovému vzoru ani netouží následovat nějaký trend. Podle mého nosu se nebojí nějaké té chemie a zároveň ji umí použít, přesto výsledek nepůsobí experimentálně, jako některé divočejší kreace od Comme des Garçons. Za sebe dávám Homoelegans pochvalu za solidní a originální příspěvek do bobtnajícího světa niche. Tadzio za 2 a Kvalitní Maso má ode mne jedničku s hvězdičkou.

Ještě přidávám malý poznatek z letošního Milána: na parfémovém večírku zvučné parfémové značky nemusí vůbec jít o vůně. Jako nedostanete ani čuchnout, parfémy jsou za sklem. Sice vás napojí, nasytí a ohluší, ale přesto jsem se neubránil zklamání. Holt jsem večírkové tele. A neberte si bílou košili s kravatou, pokud nechcete, aby si vás pletli s číšníkem. Doslova cokoli jiného na sebe je ok.