• Francie z vody: den třetí – nejoblíbenější Francouz forever a double fík

Původně jsem den třetí chtěla vynechat. Vypadalo to, že bude nachlup stejný jako den třetí. Lano sem, lano tam. A taky milion zdymadel. Ale večer, ač padajíc na hubu, jsme obsolvovali cyklovýlet do městečka.


V městečku bylo vymeteno, ale sám výlet stál zato. Ač vzdálenost pouhé dva kilometry tam a dva zpátky, vyjížďka na těch báječných strojích nás dorazila tak, že jsme ten večer ani nezvládli dopít víno.
To jsem totiž zapomněla zmínit. Vezeme sebou na lodi kola. No, kola. Pamětníci si možná vzpomenou na Esku – bicykl o velice, ale opravdu velice, malém průměru kol, který se dal v půlce sklapnout. Takzvaná skládačka. Dosud jsem netušila, že to ještě existuje, až když nám to naložili na loď, kde tyhle vehikly akorát narušují plavnost mých skoků o lanu. Není nad lodní lano omotané kolem řídítek skládačky v kritické chvíli přistávání u břehu. Tolik hlasitě vzývaných sexuálních pracovnic se hned tak neslyší.
Další nevýhoda tohoto zařízení je, že šlapete jako blázen, ale skoro vůbec se nepohybujete. O výhodách nevím. Kdyžtak mi je přibližte.

Pozitivní zpráva dne: vylepšila jsem techniku skoku s lanem. Potkali jsme asi tak třicátéhopátého Francouze, který nám ochotně radil, jak na to s těmi lany. Já ho už chtěla poslat tam, kam všechny ty předtím. Ale on přišel s naprosto geniální myšlenkou použití jediného lana! Dovedete si představit, jak mi pomohl? Navíc nebyl důchodového věku! Stal se z něj můj nejoblíbenější Francouz forever!
Když si tak proskakujete kanálem du Midi, pozorujete jen platany, kterými je lemován a cyklisty jedoucí po souběžné trase, kteří jsou mimochodem rychlejší než vy.
S výjimkou právě zdymadel, kde uvidíte i něco jiného než platany a nebo cyklisty. Třeba kvetoucí oleandry a nebo fíkovníky se zralými fíky.

Nebýt mého nejoblíbenějšího Francouze forever, tohle všechno by mi asi uniklo.
Ale díky jeho technice, mnou přivedené k dokonalosti (asi si ji nechám patentovat) a samozřejmě za vydatné pomoci mé drahé polovičky, absolvuji teď zdymadla s prstem v nose. Nebo si stihnu i utrhnout fík.

Jako bych to tušila, má volba padla na Philosykos, prototyp všech fíkových vůní od Diptyque.
Platí o něm to samé, co jsem psala o Mitsouko. Oba patří do základů parfémoveho vzdělání.
Olivia Giacobetti pro Diptyque dokázala zhmotnit ve vůni celý fíkovník s jeho listím, větvemi, zrajícími plody… i ten mořský, sůl nesoucí vítr, co kolem něj vane.
Takže opáčko parfémové abecedy: chypre jako Mitsouko, fík jako Philosykos!
A příště vyrazíme s noblesní dámou Genevieve na návštěvu do Carcassone.
Zatím: au revoir!