• GALIMARD: Canaïca (karamela v trávě) + galerie: Barca, Košice
(září 2011)
Hm. Nemám ráda leccos, třeba ovoce, pendrek, pačuli, ale co nejvíc nemám ráda, je karamel v kombinaci se zeleným nebo s výraznýma květinama – obvykle ho ani nepoznám a obviňuju z nahnilého smradu nevinné pačuli. No prostě mi tohle nevoní. Hned se mi vybavila Stephanie od Storera a Phul-Nana od Grossmith (ta úplně jasně, měla jsem ji tam, kde nosím hodinky a čuchala jsem k ní na služebce po Slovensku někde mezi Galantou a Nitrou, je to asi měsíc nazpátek a mám deja-vu, jak si říkám „fuj! Jak to může někomu vonět?“ Jenže Grossmith se pak rozvoněl, jakože do krásy, ne rozesmrděl).
No, zkrátím to: na začátku je cíti kombinace karamel (převlíknutý za shnilé pačuli), vanilka, čerstvě pořezaný dřevo a úporný šeřík. Připomíná mi Patchouli 1971 od Reminiscence, což nechápu, když ve složení pačuli není. No neva.
Po chvíli vystoupí pižmovitě mokrá, indolická vanilka, hořkosladký karamel a maliny. Lepí se na mne sladce dřevitý nádech, nojo, je tam santál. Je to dost intenzívní, aby mne to otravovalo z té jedné kapky.
Je to prostě taková ta záležitost, jako jsou ty různé Angely a Alieny a tak, a to já prostě nenůžu. Kdo jo, ať to zkusí, třeba se v tom najde, já dávám palec dolů a hoďte ho lvům.
Galerie tentokrát související úplně vzdáleně, ani Canaica není tak hrozná, aby ji chtěl odnést rudý ďábel. Vzpomněla jsem si při zmínce o slovenské služebce, že jsem loni touhle dobou byla v Košicích (a uvízla jsem tam kvůli mlze), předloni taky (to nás zapomněli odbavit), že vlastně každý rok jsem tu nekonečnou a nebezpečnou služebku odkládala tak dlouho, že mi vždycky vyšla na první sníh. Před pár lety jsem na nejnudnějším letišti na světě v nejponuřejším městě v Evropě narazila na výstavu místní ZUŠ. Cestující ji míjeli bez povšimnutí a pro mne je to největší košická kulturní událost tohoto tisíciletí. Hned potom umístění pamětní desky spisovatele Ádáma Bodora, což je náramně případné, protože Zóna Sinistra je okolí Košic. Četli jste někdo něco od Bodora?
Mimo výstavy můžete vidět, že do Košic občas lítá pan Tau, že se někdo pokoušel unést letadlo paličkou na maso, že v Košicích přistávají UFOni i v zimě.
U Canaiky mám v poznámkách, že voní jako podivná směs krémové pralinky s pánskou kolínskou s levandulí. Že jsem z ní měla pocit dvou vůní slitých dohromady. A že brzy vyčichla. Jinými slovy skoro totéž, co píšeš.
Ta galerie je úžasná. Židle jsou vděčný objekt pro zkrášlování.
A děti to vidí aprávně.